Boj s asijskými uhelnými mlýny

V první desítce největších světových producentů CO2 je hned 6 asijských států. Žebříčku navíc s ohromným náskokem vévodí Čína. Je proto logické, aby snahy o omezení emisí směřovaly právě do Asie.

Právě proto apeloval generální tajemník OSN António Guterres na asijské státy, aby ukončily svou závislost na uhlí. Snaha je to nepochybně správná a logická. Šance na úspěch je však malá.

Čtěte také:
Odchod od uhlí nesmí být zbrklý
Energetická soběstačnost je český trumf

Asijské státy v čele s Čínou a Indií se prudce rozvíjejí, k čemuž potřebují stále víc a víc elektrické energie. A potřebují ji rychle a co možná nejlevněji. Uhlí je tak logická volba, jakkoli se například v klimatickým šílenstvím zachvácené Evropské unii může zdát absurdní.

Čína i další státy tak budují nové uhelné elektrárny, otvírají nové doly u sebe doma, ale třeba i v Africe. Budují infrastrukturu na dopravu uhlí. Investují přitom tak obrovské finanční prostředky. Tak velké, že je nějaký útlum využívání uhlí kvůli ochraně klimatu v nejbližší době velmi nepravděpodobný. Zejména, když desítky uhelných elektráren buduje či plánuje i bohaté Japonsko. A to nejen na svém území, ale i v okolních státech.

Přesto, ačkoli to na první pohled může vypadat jako boj s větrnými, v tomto případě spíše s uhelnými, mlýny, je Guterresova snaha mnohem logičtější, než boj s emisemi uvnitř Evropské unie. Ta totiž vypouští jen zhruba 10 procent světové produkce CO2. Takže i když evropské emise klesají, světové stále stoupají.

Pokud je Evropská unie skutečně odhodlaná zastavit či zpomalit změnu klimatu, ponechme nyní stranou spor, zda to je vůbec v lidských silách, musí se ke Guterresovi přidat.

Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje