Doba čtení:1 m, 30 s
Asi 54 procent tepla v České republice stále zajišťuje uhlí a na zhruba čtvrtině se podílí plyn. Má to změnit transformace teplárenství s cílem dekarbonizace. Situaci ale komplikují neustálé změny v evropské legislativě i nestabilní mezinárodní trhy, napsal server epochtimes.cz.
„Jediná jistota, kterou v energetice máme, je absolutní nejistota,“ řekl ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek s tím, že evropská legislativa je ještě méně předvídatelná než to, co se odehrává na mezinárodním trhu.
Zásadní vliv na cenu tepla u obou typů tepláren má dnes emisní povolenka, jejíž cena se v posledních letech znásobila tak, že tvoří dominantní část u ceny tepla z uhlí a významnou část u ceny tepla ze zemního plynu.
Budoucí ceny tepla lze jen těžko odhadovat, Hájek nicméně předpokládá, že u plynových tepláren očekává pro rok 2024 víceméně zachování cen, kdežto u uhelných tepláren se budou ceny zvyšovat „někde o inflaci, někde i výrazně víc“. Důvodem je nárůst nákladů v průběhu roku 2023.
I ceny plynu v minulém roce neúměrně vzrostly, kdy na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) došlo ke 40procentnímu zvýšení ceny za rezervovanou kapacitu v distribučních soustavách.
„Máme zásadní problémy s tím, že regulační úřad do dneška neřekl, co ho k tomu vedlo, což pokládám za neuvěřitelné,“ řekl Hájek a dodal, že teplárnám se nelíbí takováto netransparentnost, protože to má dopad jak na podniky samotné, tak na konečné odběratele.
V roce 2024 se čeká nárůst nákladů na přepravu plynu pro distribuční společnosti z 1,8 na 3,8 miliardy korun, tedy víc jak o 100 procent. Tyto zvýšené výdaje se odrazí v nárůstu ceny tepla pro konečného odběratele, podotkl Hájek.