Česko teď nesmí vypínat žádné elektrárny

V létě loňského roku odstavil ČEZ uhelnou elektrárnu Mělník III. Foto: ČEZ

Francie poprvé začala posílat zemní plyn přímo do Německa, aby mu pomohla mírnit dopady krize na energetickém trhu. Německo na oplátku posílá do Francie elektřinu, které má tato země aktuálně nedostatek, zejména kvůli odstávce zhruba poloviny jaderných reaktorů. Co z této informace vyplývá pro Česko?

Nová kapacita pro dodávky plynu směrem na východ je součástí dohody mezi francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německým kancléřem Olafem Scholzem o snížení rizika nedostatku energií. Rusko snižuje dodávky paliv do Evropy, což pociťuje zejména Německo, které až dosud levný ruský plyn hojně využívalo. Pro Francii je teď naopak problém nedostatek elektřiny. Německo tak v rámci dohody mezi Macronem a Scholzem přistoupilo na to, že odloží plánované vyřazení dvou ze tří zbývajících jaderných reaktorů až na dobu po konci letošního roku.

Je evidentní, že ačkoli se dohoda klasicky obaluje líbivými slovy o solidaritě, jde o klasickou výměnu něco za něco.

To je jasný vzkaz i pro nás resp. naše politiky a vedení energetických firem. V současné době zkrátka nesmíme vypínat žádné výrobní zdroje elektrické energie. Právě elektřiny máme totiž na rozdíl od plynu a ropy dostatek. Můžeme ji vyvážet. A tím si také zajistit onu solidaritu zejména od Německa, odkud k nám proudí zemní plyn.

Český průmysl je na hraně propasti. Vláda musí konat

Pokud se ptáte, proč toto sdělení píšu takto direktivně, tak je kvůli reálné hrozbě, že se Česko už v nejbližších letech stane z vývozce elektřiny jejím dovozcem.

Ve své stále platné strategii společnost ČEZ odpovídající za 80 % české energetiky plánuje v nejbližších letech utlumit stabilní zdroje z emisního uhlí a nahradit je dotovanou stavbou solárních elektráren se jmenovitým výkonem 6 GW, které však dle českých i zahraničních zkušeností nemohou plnit úlohu dodavatele stabilní elektřiny, upozorňují odborníci.

Potvrzuje to i pravidelná analýza „Hodnocení zdrojové přiměřenosti výrobních kapacit elektrizační soustavy ČR do roku 2040“ (MAF CZ 2021), kterou na jaře letošního roku představil provozovatel české přenosové soustavy, společnost ČEPS.

Dlouhý: Klimatická politika ohrožuje český průmysl

Ta obsahuje varování, že rychlý odklon od uhelných zdrojů v kombinaci s neexistujícími novými zdroji povede ke značné zdrojové nepřiměřenosti. Zcela zásadním sdělením aktuálního dokumentu je, že odstavování uhelného výkonu musí být doprovázeno výstavbou nových zdrojů se stabilním výkonem. V opačném případě se Česká republika dostane do vážných problémů. V případě urychlení odchodu od uhelné energetiky dříve než v roce 2038 bude potřeba zavést kapacitní mechanismy pro podporu výstavby zdrojů se stabilním výkonem, aby byla dodržena bezpečnost dodávek elektřiny, a to i přes rychlý nárůst podílu OZE, který scénáře MAF CZ 21 obsahují.

MAF CZ 21 dále ukazuje, že Česká republika bude od roku 2025 výrazně importní s předpokladem velké závislosti na dovozu elektřiny z přebytkových zemí (Francie, severní Evropa), přičemž zůstává otázkou, zda bude v případě přebytku v těchto zemích elektrická energie skutečně exportována nebo bude využita v domácím průmyslu. Po roce 2035 je pak indikováno další zhoršení situace, které by mohlo vést k vážným problémům s přiměřeností soustavy.

Převeďme tato slovo do srozumitelnějšího jazyka. V současné době jsme schopni vyvážet k sousedům elektřinu, což nám dává možnost vyjednat si výměnu za dodávky zemního plynu. Pokud ale budeme vypínat uhelné elektrárny dle stávajícího plánu, nejenom, že se dobrovolně připravíme o tento dnes klíčový „výměnný artikl“, ale dokonce se staneme prosebníkem, který doufá, že v rámci solidarity nám někdo pošle jak plyn, tak elektřinu. S největší pravděpodobností toho ale sousedé nebudou zejména v zimě schopni, i kdyby byli nakrásně ochotni.