Chalupa: Česko by mohlo „jet“ jen na vítr

Na rozdíl od ředitele Svazu moderní energetiky Tomáše Buzrly neměl Štěpán Chalupa s poskytnutím rozhovoru pro iUHLI.cz žádný problém. Foto: Twitter

Téměř 420 miliard korun investic do OZE a jejich veřejné podpory do roku 2030 očekává Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. Vítr by podle něj zvládl vyrábět elektřinu pro celé Česko.

Když bude fotovoltaika na každé střeše a po Čechách bude rozeseto 1400 opravdu velkých větrných elektráren, pokryje to dvě třetiny tuzemské spotřeby elektřiny, popisuje v rozhovoru Štěpán Chalupa. Energetickou bezpečnost vnímá jako evropskou záležitost, na národní úrovni preferuje OZE a „demokratizaci“ energetiky.Odpovídá precizně a současně se obratně nepouští do citlivých témat, jako je akumulace elektřiny. Pro úplnost dodejme, že Komora obnovitelných zdrojů energie, které Chalupa předsedá, není vládní ani vědeckou organizací, nýbrž sdružením firem, které podnikají v oblasti dotovaných obnovitelných zdrojů.

V dlouhodobém výhledu chce česká vláda vsadit v energetice pouze na obnovitelné zdroje a jádro. Jeho osud však v EU zdaleka není jistý. Mohla by česká elektrizační soustava bezpečně fungovat jen na obnovitelných zdrojích?

Jsem přesvědčen, že v budoucnosti to tak bude. Uhlí skončí během několika málo let, jaderné zdroje tu budeme mít ještě několika dekád. Mezitím svou pozici budou více a více posilovat globálně i v Česku všechny druhy obnovitelných zdrojů, jak je dnes známe. Důležitou roli budou samozřejmě hrát flexibilní zdroje, řešení na řízení spotřeby a samozřejmě technologie „power to X“, které uchovají elektřinu pro období, kdy nebude dostupný dostatek okamžité výroby.

Čtěte také:
Podpora zeleným zdrojům zdraží elektřinu
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

A je možné v tuzemsku vyrobit tolik elektřiny z obnovitelných zdrojů, aby to pokrylo celostátní spotřebu při současném trendu?

Na to jsou dvě odpovědi: pokud se zajímáte o potenciál tuzemských obnovitelných zdrojů, tak ten tu máme, ale osobně nejsem přesvědčen, že se touto cestou Česko vydává. Z větru bychom v roce 2040 dokázali reálně pokrýt 31 procent dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Větrné elektrárny by mohly pokrýt i celou spotřebu elektřiny ČR, a to po zohlednění reálných větrných podmínek i hlavních objektivních omezení, jako je například vyloučení výstavby ve zvláště chráněných územích z hlediska ochrany přírody a krajiny či respektování přísných hlukových limitů, které vylučují výstavbu v osídlených územích a jejich blízkosti.

S ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze však očekávat, že skutečná realizace větrných elektráren bude nižší a v roce 2040 budou zajišťovat ročně mezi šesti a 19 terawatthodinami (TWh) elektřiny. Tedy asi 10 až 31 procent současné spotřeby. Vyplývá to ze studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro Českou společnost pro větrnou energii a Komoru OZE. A podobně je to i s fotovoltaickými elektrárnami, ať těch na budovách, v jejich okolí, nebo i na brownfieldech, nebo například agrofotovoltaika. Fotovoltaika a vítr mají největší potenciál, společně s ostatními OZE tu máme potenciál na pokrytí výrazné většiny spotřeby.

Osobně ale považuju dělení elektřiny na českou a zahraniční za ne úplně nutné. Tím samozřejmě nezpochybňuju, že má smysl usilovat o co největší soběstačnost. Vnímám ji ale zejména z bezpečnostního pohledu jako soběstačnost evropskou, na národní úrovni je pak dle mého pro nás přínosné co nejvíce využívat OZE pro jejich pozitivní environmentální, ekonomické i sociální dopady, které prostřednictvím decentrálního rozmístění a zapojování nejširší občanské i podnikatelské veřejnosti a obcí přináší. Tento proces se nazývá demokratizace energetiky. Výroba elektřiny už zkrátka nebude v rukou jen pár velkých energetických firem, ale všech, kdo budou chtít…

Čtěte také:
Stabilita výroby z OZE je iluze
Češi žádají energetickou soběstačnost

Máte spočítané, kolik by to vyžadovalo instalovat stožárů VTE a kolik kilometrů čtverečních solárních panelů?

Pokud by větrné elektrárny měly zajistit onu třetinu spotřeby elektřiny, znamenalo by to vybudovat zhruba 1 400 větrných elektráren s celkovým výkonem přibližně sedm tisíc megawattů. Aktuálně jich tu stojí zhruba 300, z větru získáváme jedno procento elektřiny. Srovnejte si to s průměrem EU, kde větrné elektrárny loni zajistily v průměru 15 procent spotřeby. I vnitrozemské Rakousko pokrývá větrnými elektrárnami 13 procent spotřeby. Nejen hustě obestavěný severovýchodní cíp, ale stát jako celek. Podobně v Německu, kde samozřejmě nemá smysl porovnávat Česko se severní částí země, která těží z blízkého moře a rovné krajiny, ale naopak s jižní polovinou, která má podobné větrné podmínky i charakter krajiny jako Česko. A už dnešní průměr za tyto jižní německé státy, tedy Bádensko-Württembersko, Bavorsko, Durynsko, Hesensko, Porýní-Falc a Sársko zhruba odpovídá tomu, kam my se můžeme dostat v roce 2040, když šlápneme na plyn.

Pokud bychom chtěli využít všechny střechy a fasády, které jsou technicky vhodné, tak na ně nainstalujete asi 25 tisíc megawattů, které vyrobí 21 terawatthodin elektřiny, tedy opět zhruba třetinu naší spotřeby. Upozorňuji, že to jsou jen budovy.

Z modernizačního fondu EU zřejmě nebude možné platit solární zdroje na zemědělské půdě. Je pro Česko smysluplnou cestou soustředit se na osazování střech domů? Jaký by to mohlo přinést výkon?

To myslím není pravda. Bude třeba zajistit dočasné vyjmutí z ochrany, nepředpokládám v tomto komplikace, uvedlo to i ministerstvo a je myslím logické, že postupují takto. Je ale myslím důležité, aby stát u fotovoltaiky neopakoval chybu z roku 2010 a zaměřil se prioritně na malé a střední instalace primárně pro lokální spotřebu. Celkový technicky realizovatelný potenciál fotovoltaiky pouze na střechách, fasádách a stínicích prvcích budov se pohybuje kolem 25 tisíc megawattů.Aktuálně máme na střechách instalováno přibližně 400 megawattů, loni přibyl výkon 50.

Tento celý potenciál ale budeme schopni uplatnit, jen až rozvineme technologie, které umožní vyrobenou elektřinu efektivně využít, až se rozšíří zařízení k řízení spotřeby a využití akumulace včetně dlouhodobé. To jsme někde kolem roku 2040, spíš 2050. Pokud ale s těmito řešeními nepřidáme a budeme dál sázet jen na jediné řešení v podobě nového jaderného bloku, budeme moct uplatnit jen asi čtvrtinu z fotovoltaického potenciálu na budovách. Další tisíce megawattů mohou stát v agrofotovoltaice mezi řádky plodin na polích, další ve fotovoltaice na brownfieldech…

V požadavcích EU je zlomový rok 2030. Jak velký je podle vás reálný podíl OZE na české energetice?

Já osobně pro rok 2030 očekávám zhruba 4,5 až devět tisíc megawattů nových střešních fotovoltaik pro lokální spotřebu, tedy budovy a jejich okolí a přinejmenším stovky megawattů až gigawatty pro dodávky do sítě, stavěné na volné ploše. Ve větrných elektrárnách bychom se mohli dostat přes tisíc instalovaných megawattů, pokud přestaneme výstavbu problematizovat a komplikovat. Kolega trefně říká, že největší překážkou rozvoje větrné energetiky v Česku je její nepodpora ze strany státu. Opatrný, takzvaný střední scénář, který jako komora předkládáme, ale očekává přibližně 21 terawatthodin elektřiny z OZE. Mimochodem, skoro tolik elektřiny, kolik jí v současnosti spotřebováváme z uhlí, zhruba 80 procent.

Máte představu, jak velké to bude vyžadovat investice a jak velkou podporu ze strany státu?

Tady bych si dovolil drobnou opravu: o vyžadovaných investicích do nové energetiky my spíš hovoříme jako o penězích, které přijdou do ekonomiky a vytvoří nové hodnoty. Jde o nejméně 300 miliard korun. Předpokládáme, že tyto investice bude potřeba podpořit až 118 miliardami korun veřejné podpory. Tato suma zahrnuje i 26 miliard na podporu různých forem akumulace aaž 10 miliard na posílení stability sítě prostřednictvím podpory výrobybiometanu. Dobrá zpráva je, že stát ty peníze má od příštího roku k dispozici v několika nových evropských programech. Jde o bezprecedentní sumy, výjimečnou šanci na modernizaci a zotavení ekonomiky Česka. Takovou příležitost už podruhé nedostaneme. A jestli ji promrháme a peníze rozdrobíme do desítky „taky-klimatických” opatření, hrozí, že stát v post-covidové době nebude mít na transformaci energetiky dost peněz.