Čína, Česko a emise. Jaká jsou fakta?

Čísla hovoří jasně. Zcela zásadní vliv na globální produkci oxidu uhličitého má Čína. Odpovídá za více než 30 procent produkce a její objem stále zvyšuje. Oxid uhličitý z Česka je ve srovnání s Čínou úplně zanedbatelný.

Česko může k „uhlíkové neutralitě“ v roce 2050 kráčet daleko bezpečněji, než požaduje aktivistická EU. Podle ní má Česko snižovat emise CO2 ročně o 3,3 procenta. Zdánlivě malé množství. A tedy snadno splnitelný cíl. Jenže jeho splnění ve skutečnosti vyžaduje obrovské investice. Při současném stavu technologií navíc ohrožení národní bezpečnosti. Pro globální množství oxidu uhličitého přitom prakticky nepostřehnutelné snížení produkce. Na tiskové konferenci think – tanku Realistická energetika a ekologie (zde) na to upozornil Jiří Marek, prezident sdružení Jaderní veteráni.

„Když republika do roku 2030 nesníží produkci oxidu uhličitého ani o gram, vyprodukuje oproti požadavkům unie o 165 megatun víc oproti tomu, kdyby ubírala 3,3 procenta ročně, jak požaduje balíček Fit for 55. To je množství, které Čína vypustí do ovzduší za šest dnů,“ zdůraznil Marek. Pro svůj výpočet použil dostupná data o emisích CO2 za rok 2020.

Německo vůbec neplní své emisní cíle

Čína přitom skutečně investuje do fotovoltaiky i větrných elektráren, ale současně staví i elektrárny uhelné. „Plán pro příští pětiletku jsou nové uhelné elektrárny s celkem 247 gigawatty instalovaného výkonu. To je výkon všech současných uhelných elektráren v USA,“ připomněl člen think – tanku. Doplnil také, že další 300 gigawatt výkonu v uhelných elektrárnách se má postavit v rozvojovém světě.

Již v roce 2020 přitom státy EU (ještě včetně Velké Británie) produkovaly méně, než devět procent celosvětových emisí, kdežto Čína skoro 31 procent. Samo Česko se pak na světových emisích podílelo z 0,36, když na vrub energetiky připadala polovina tohoto množství. Má při těchto poměrech skutečně nějaký význam přepočítávat emise CO2 na hlavu a tvrdit, že je Česko vlastně horší, než Čína, jak to prezentovávají různé aktivistické skupiny? Tím spíš, když se Česko nijak nedistancuje od konečného cíle přejít bezpečně na jiné, než obnovitelné zdroje. Jen při tom má stále na zřeteli energetickou a tím i národní bezpečnost a proto nepřechází bezhlavě na obnovitelné zdroje, jež nejsou stabilním a řiditelným zdrojem elektřiny. Což se nelíbí těm, kteří si na nekritickém vzývání OZE postavili svou kariéru, nebo byznys. Z pohledu bezpečnosti Česka je však tento postup jediný správný.

Navíc, když se při pohledu na výše uvedené čísla, je evidentní, že „klimatický“ problém s CO2 má řešení úplně jinde, než v EU. A už vůbec ne v Česku. Žádná česká vláda tak nemá žádný rozumný důvod, nechat se tlačit do „přechodu na obnovitelné zdroje rychlostí blesku,“ jak chce místopředseda Evropské komise Franz Timmermans. Své uhelné zdroje můžeme odstavovat klidně tak, jak je to jedině logické: až za ně budeme mít bezpečně fungující náhradu. Ne dřív. A na jejich stavbu se musí vláda zaměřit. Co nejdřív. Do roku 2050 se to dá stihnout.