Stavět efektivně občasné zdroje energie (OZE), to chce fištrón, jak se říkalo dřív. To, že někde hodně fouká, totiž ještě neznamená, že je vhodné tam postavit větrnou elektrárnu.
Elektřina z větru je pro mnoho lidí lákadlem, ba pro některé až zaklínadlem. Třeba pro českého ministra životního prostředí Petra Hladíka. Soudě podle zpráv o jeho činnosti, je rychlé zvýšení jejich počtu v tuzemsku jedním z jeho hlavních, ne-li úplně hlavní, cílem. Nejen on přitom však zapomíná na to, že nestačí stavět 150metrové či vyšší větrníky tam, kde jsou co nejlepší větrné podmínky. To je jen základ.
Jde totiž také o to, jak elektřinu z větru, když fouká, dostat k odběratelům. Ideálně pak v době, kdy ji potřebují. A tady je problém. Důvěrně jej znají v Německu. Na jeho severním pobřeží již funguje rozsáhlá flotila větrných elektráren, jež však nemá odpovídající propojení s průmyslovým jihem. To znamená, že když se vrtule roztočí na plný výkon, je to místo radosti důvod k vráskám energetiků.
Kupodivu stejné problémy má obrovská větrná farma v severní čínské provincii Kan-su(zde). Tvoří ji více než 7000 větrníků s celkovým instalovaným výkonem 20 gigawattů, čili přibližně deseti Temelínů. Jenže farma se, kvůli příznivým větrným podmínkám, táhne podél pouště Gobi a k velkým městským aglomeracím je to z ní okolo 1600 kilometrů (zde). Propojení s lokální sítí v Hunanu je dlouhé dokonce téměř 2400 kilometrů. Další propojení vedení se teprve staví.
Problém je možná v tom, že měl celý projekt posvěcení čínské vlády. Stejně jako má německý přechod na zelenou elektřinu Energiewende. Těžko si totiž lze představit, že by soukromé firmy za soukromé peníze někde investovaly miliardy bez toho, že pro svůj produkt měly zajištěný odbyt. Těžko by se nějaký soukromý investor spoléhal na to, že firmy přijdou za jeho elektrárnou. Právě o to se totiž nyní snaží v Kan-su, když lákají společnost Huawei, aby svá příští datová centra stavěl na dohled pouště Gobi. Zda s tímto nápadem uspěje, není vůbec jisté, byť spotřeba datových center je obrovská. Na pobřeží Číny se totiž staví další mohutné větrné parky. A ty jsou pro odběratele elektřiny podstatně blíž, navíc nejsou v poušti.
Problém Kan-su spočívá v tom, v čem spočívá většina problémů zelené energetiky a zelené energie vůbec. Tedy v tom, že přechod na ni není ani zdaleka domyšlený.