Doba čtení:2 m, 41 s
EU uvažuje, zda zavede cla na laciné čínské fotovoltaické panely. Zároveň je neumí sama nahradit. Cesta k řešení existuje, ale zelená fronta bude vší mocí proti.
V EU se vyrobí jen asi jedno procento světové fotovoltaiky. Přesto unie uvažuje o zavedené cel na tu čínskou, aby alespoň nějak podpořila evropské výrobce. Především na Evropské komisi záleží, jak moc při svých úvahách bude naslouchat čínské páté koloně a smíří se s naprostou závislostí na Číňanech, nebo zda popřeje také sluchu rozumu. Čínskou pátou kolonu tentokrát reprezentuje „průmyslová“ skupina SolarPower Europe. Podle iDnes.cz mezi její členy patří „výrobci, velcí nákupčí a společnosti zabývající se instalací“. Vzhledem k tomu, jak malá je výroba fotovoltaiky v EU, je jasné, kterých členů je ve skupině nejvíc a proč tato skupina pléduje proti zavedení unijních cel.
Nejpádnější argument této lobbistické skupině dala přitom do ruky samotná unie. Tito solárníci, jsa z valné většiny odběrateli čínských panelů, se normálně obávají, že jim klesnou zisky. Jenže to nemusejí přiznat. Stačí jim totiž opakovat bruselské zaklínání o nutnosti rychlého a ještě rychlejšího přechodu na obnovitelné a současně jen občasné zdroje energie (OZE). A dokud unie ze své ideologie neustoupí a nepřizná skutečnost, že z hlediska vývoje klimatu nemá zavádění OZE v Evropě vůbec žádný význam, bude jim to stačit i nadále.
Čína dál staví uhelné elektrárny v zahraničí
„Místo uvalení sankcí na celé odvětví prostřednictvím cel musíme podporovat instalace solárních zařízení, která pocházejí z odolné evropské solární výroby. Tímto způsobem může rozmisťování solárních technologií nerušeně pokračovat, zatímco evropská solární výroba může stabilně růst,“ citoval iDnes (zde) Guntera Erfurta, generální ředitele švýcarské firmy Meyer Burger, skutečně vyrábějící solární články a moduly. Jeho kulantní vyjádření jen podtrhuje, do jaké čínské pasti unii dovedli lidé, jako Frans Timmermans a Ursula von der Leyen. Nebo Mikuláš Peksa a Luděk NIedermayer. Protože pár zbylých evropských výrobců totiž nedokáže pokrýt poptávku, vyvolanou dotačním šílenstvím. (A systematickým přeceňováním možností fotovoltaiky. Což ovšem nikdo z politiků nechce přiznat. A nepřizná.) Tu můžou uspokojit jen houfy čínských výrobců. Protože tahle země ovládá také prakticky celý výrobní řetězec, včetně vzácných zemin. Takže i kdyby se v evropských státech vyrojili výrobci kvalitní fotovolataiky, stejně budou závislí na tom, za kolik jim Číňané prodají nezbytné suroviny. A když je neprodají, tak nebude z čeho vyrábět.
Proto sledujeme tohle bláznivé divadlo. V normálním kapitalismu by státy v EU, nebo celá unie zavedly cla na čínskou výrobu, aby podpořily vlastní výrobce. Protože pak by čínské panely přestaly jít na odbyt. A musely by se místo cenou prosazovat kvalitou, se kterou jsou dnes mnohdy na štíru. Pokud by tedy o tento sortiment byl vůbec výrazný zájem. Jenže jsme v unii, která usilovně pracuje na socialistickém plánovaném hospodářství, které má sloužit zelené ideologii a jejím neuskutečnitelným cílům. Takže fotovoltaika je povinnost.
Jenže se na Starém kontinentě téměř nevyrábí. Takže SolarPower Europe může klidně vysvětlovat, proč jsou pro nás cla na ni nezdravá. A proto Gunter Erfurt, zástupce těch pár evropských výrobců, může mluvit jen o podpoře evropských výrobců při zachování laciné masové čínské konkurence. Jakkoli je to v rozporu s rozumem i ekonomickými hledisky. Dokud se unijní přístup nezmění, nestane se realistickým, nezmění se nic ani na stále větším a nebezpečnějším sevření pasti závislosti na Číně.