Doba čtení:2 m, 57 s

Německá agentura BNA zakázala odstavit 26 velkých uhelných elektráren. Je to jen záchranná brzda, nebo první záblesk vracejícího se rozumu?

Uhelné elektrárny budou v Německu i po roce 2030 „systémově důležité“ (zde). Vzdor plánům ministra životního prostředí Roberta Habecka (Zelení) na to, aby se spolková republika ve stejném roce obešla úplně bez uhlí v energetice. Toto prohlášení Bundesnetzagentur (BNA), spolu se zákazem odstavit 26 velkých uhelných zdrojů před koncem března 2031 ukazuje jediné. Že šéf této agentury, odpovědné mimo jiné za dostatek elektřiny, ještě nezapomněl, co je odvaha. Alespoň trochu.

Na první pohled sice hodil vidle do plánů svého šéfa, což ho může stát židli. Na druhý pohled je jasné, že až budou mít Němci dost elektřiny i v roce 2031, netroufnou si na něj mít řečí ani Zelení. Navíc svůj krok může vždy interpretovat jako povinnou bezpečnost, než se ukáže, že občasné zdroje můžou spolkovou republiku zásobovat neustále. Vždyť s těmito zdroji také jeho úřad počítá jen jako se záložními. Ale i tak, zaplať Bůh, že BNA svůj zákaz vydala. Je to maják pro české politiky. Když to jde v Německu, proč by to nešlo v Česku, že?

Německo se stalo čistým dovozcem elektřiny

Není totiž jiné zbytí. Jestliže BNA pochybuje o tom, že se Němcům, do roku 2030 podaří postavit 25 gigawatt výkonu v paroplynu, proč bychom o tom nemohli pochybovat my? Potřebujeme do té doby sice postavit „jen“ nějakých 6-8 gigawatt instalovaného výkonu, ale stejně jako Němci jsme ještě nekopli do země. Takže pokud uhlí zavřeme, jak už vláda připouští, v roce 2030, budeme v úplně stejné situaci jako Německo. Budeme zoufale záviset na dovozu. A ten nám Německo ani Rakousko nenabídne.

Ale – moment – co občasné zdroje? Ministr Petr Hladík (KDU-ČSL) chce rozeběhnout stavbu větrných elektráren jako na běžícím pásu, ať to s krajinou udělá, co chce. Fotovoltaika se staví tak, až instalační firmy nestíhají a zákon o komunitní energetice už taky vlastně máme. Takže nač budeme za čtyři roky potřebovat to zpropadené uhlí? A nějakou plynovku do té doby přeci taky dáme dohromady!

Jenže to je málo. Připusťme si to, co si připustili v BNA. Běžné zatížení německé sítě ve všední den je okolo 75 gigawatt. Tamní instalovaný výkon občasných zdrojů (OZE) je větší, než 140 gigawatt. A přesto to nestačí. Protože reálný dodaný výkon je propastně nižší. Například v neděli v poledne, kdy docela foukalo, dodávaly všechny německé větrné a fotovoltaické elektrárny dohromady 19,54 gigawatthodin, ale odběr byl 60,38. O víkendech je odběr nižší. Takže 140 gigawatt instalovaného výkonu dokázalo uspokojit víkendovou, tedy nižší, poptávku uspokojit jen téměř z jedné třetiny. Online grafy portál Agoraenergiewende (zde) to ukazují zcela jasně. Pro srovnání, instalovaný výkon konvenčních elektráren je v Německu 70 gigawatt (38 uhlí, 32 plyn). V tuzemsku to nefunguje jinak a ještě k tomu máme výrazně horší podmínky pro větrné elektrárny. Jejichž běžně 120metrové konstrukce navíc jen málokdo chce mít ve svém okolí.

Německý příklad zcela jasně ukazuje, že jen na OZE se v roce 2030 spoléhat nedá. A to ani v kombinaci s jádrem, jak proklamují tuzemští politici. Buď bude dost nových plynových elektráren, nebo se uhlí nemůžeme vzdát. Stejně, jako Němci.

Stejně jako Němci teď musíme přijít na to, jak eliminovat hlavní hrozbu pro fungování uhelných elektráren. Tedy pro zajištění dostatku elektřiny. Tou je cena emisní povolenky. Pokud totiž její cena donutí majitele uhelných elektráren je zavřít už za dva roky – jak to zatím vypadá – nemáme způsob, jak si zajistit elektřinu. Zakázat jejich zavření asi nějak česká vláda může, ale pak to také musí energetickým firmám zaplatit.

Close

Generic selectors
Pouze přesná schoda
Hledat v titulcích
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
Hledat pouze v kategorii
Energetická bezpečnost
Komentáře
Rozhovor
Videa
Z domova
Zajímavosti
Ze světa