Další průšvih českého přístupu k energetice

Obnovitelné zdroje energie nejsou stabilní, což velmi zatěžuje přenosovou soustavu. Foto: wikipedia.org Šjů

V Česku je po několikaleté přestávce způsobené utlumením dotačního toku v plném další solární boom. Politici se předhánějí v chlubení, kolik solárních panelů se kde postaví. Jenže jak už je v české energetice smutnou tradicí, opět je obzoru průšvih.

Mohutnou výstavbu solárních elektráren totiž nedoprovází budování dostatečné kapacity bateriových úložišť, která jsou potřeba ke stabilizaci sítě a uchovávání energie. Baterie, respektive akumulace energie, zatím nejsou nijak zakotveny v energetickém zákoně. Při masivním rozvoji fotovoltaických elektráren – zejména velkých solárních parků – si tím země koleduje o velký průšvih. Katastrofickým scénářem je blackout, při němž by například nejezdily tramvaje a metro, ale třeba by se také nedalo dovolat na záchranku, napsal tydenikhrot.cz

Na potřebu akumulace energie z fotovoltaických a dalších zelených elektráren s ohledem na stabilizaci sítě upozorňuje rovněž provozovatel přenosové soustavy. „Akumulace musí jít ruku v ruce s rozvojem obnovitelných zdrojů energie. V souvislosti s avizovanými plány na jejich masivní rozvoj bude zapotřebí akumulovat velké množství energie, a to nejen formou baterií včetně velkokapacitních úložišť, ale například i formou elektrolýzy,“ uvádí ČEPS.

Může zákon o dezinformacích ovlivnit energetiku?

Kdy a čím nahradit uhlí se také neřeší

Pro českou energetiku je obdobný přístup bohužel typický. Lze ilustrovat i na velmi zvláštním postoji státu k plánovanému útlumu uhlí. Minulá vláda zřídila uhelnou komisi, která po měsících práce přišla s výstupem, že by uhlí v Česku mělo skončit v roce 2038, přičemž je nutné zajistit náhradu. Už ale nenavrhla, čím a kdy konkrétně by měly být jednotlivé uhelné zdroje nahrazovány.

Babišova vláda navíc její výstup nepotvrdila, ale pouze vzala na vědomí. Současná vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení termín uhelného konce posunula dokonce ještě o pět let dopředu na rok 2033. Opět s tím, že je třeba mít bezpečnou náhradu.

Co by jí mělo tvořit, ale stále nevíme. V nedávné minulosti se směřovalo k tomu, aby páteř náhrady tvořil zemní plyn. Zejména pro teplárenství už se diskutovalo i tom, kolik to bude stát. Jenže nyní je vše jinak. Plynu je málo a je několikanásobně dražší.

Vláda kolem konce uhlí mlčí. Politici se chlubí tím, kolik plynu máme v zásobnících a kolik solárů se postaví. Ani v jednom případě ale nejde o řešení pro českou energetiku. Uhlí je u nás stále natolik zásadním zdrojem, že jeho náhrada nebude žádná legrace. Nebyla by ani v „dobrých časech“. V těch současných těžkých to bude ještě složitější. Proto je nutný skutečně zodpovědný přístup. Jak ale ukazuje solární boom číslo 2, takový nám nejde.