Doba čtení:5 m, 20 s
Ekologická témata je potřeba nahlížet ze všech možných pohledů. Jen tak se dají nalézt opravdu funkční řešení. Shodli se na tom účastníci diskuzního fóra Klimatické změny a cesty vedoucí k jejich nápravě.
„Domýšlejme globální důsledky svého lokálního chování,“ vyzval účastníky fóra Jan Macek z ČVUT. Přednášeli akademici, poslouchali je podnikatelé, úředníci i politici, nebo ekonomové. Akce se uskutečnila minulý týden v Senátu a spolupořádala ji Hospodářská komora spolu s předsedou senátu Jaroslavem Kuberou. Ten hned ve svém úvodním vystoupení zdůraznil svůj pohled na elektromobilitu. „Jsem příznivcem elektromobility v městské hromadné dopravě a ve formě malých městských aut. To je podle mě v pořádku,“ vymezil se k jednomu z trendů prosazovaných Evropskou unií.
„Vedou se spory o tom, jak se na změnách klimatu podílí lidstvo. Podle mě nejde o to, jak moc se na nich podílí, nebo jestli je samo způsobuje, Jde o to, že s těmi změnami můžeme udělat pouze to, že se jim přizpůsobíme. V každém případě jsem rád, že se o tom všem budeme seriózně bavit,“ shrnul svoji pozici předseda senátu a starosta Teplic, ve kterých je před dokončením elektrifikace MHD.
Čtěte také:
Expert: Ovzduší nejvíce škodí rodinné domy
Letecké dopravy se boj proti CO2 netýká?
„Do úsilí o snížení emisí CO2 jdou obrovské investice, které mají jen malý, nebo žádný, někdy dokonce i opačný efekt,“ připomněl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Jako příklad uvedl energetický „zimní balíček“ vyhlášený Evropskou unií. „Ten nepřinese znatelné výsledky,“ řekl. Dlouhý, stejně jako ostatní řečníci chce, aby se z ekologie odstranila ideologie. Právě proto Komora přišla s diskuzním fórem, které by mělo vytvořit základ pro odborný servis pro vládu, poslance a senátory. „Byl bych rád, kdybychom mohli dávat konkrétní a podložená doporučení úřadům k tomu kdy a co odstavovat, jak to kompenzovat, nebo zda můžeme v nějaké oblasti udělat víc,“ shrnul nejen svoje očekávání Dlouhý. „V Česku je zřejmé, že energetika musí stát na kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů. Ale dekarbonizace nesmí narušit průmyslovou a výrobní základnu! Česko by mělo na změnách také dokázat vydělat. A k tomu všemu je potřeba, aby probíhala širší diskuze, které chceme dát základ,“ uzavřel prezident Hospodářské komory. Připomněl také, že je dobře, že na fóru nejsou zástupci krajních energetických táborů, tedy ani zelené, ani uhelné lobby.
Složitější, než se píše
Že je situace s klimatem složitější, než prezentují příznivci tažení proti CO2, ukázal ve svém vystoupení moderátor akce profesor František Hrdlička z ČVUT. Upozornil na to, že od roku 1910 do roku 2010 došlo kvůli nárůstu počtu obyvatel, technologickému rozvoji a dalším faktorům se vliv lidí na planetu zvětšil 500 krát. Současně však dodal, že kdyby neexistoval skleníkový jev, proti kterému směřuje současná snaha EU a dalších organizací, klesla by průměrná teplota na zemi z +15 stupňů Celsia na -18 stupňů. „Posledních 70 let roste aktivita slunce. To samo za oteplení může tak z jedné čtvrtiny,“ připomněl profesor. Ovšem měření jsme podle něj schopni správně interpretovat až zhruba za 50 let… V upozorňování na opomíjené souvislosti a fakta pokračoval i dále.
„Když odstavíme uhelné elektrárny na severu, bude Praha dostávat elektřinu jen z Temelína,“ otevřel jedno z tuzemských – opomíjených – témat. Hlavní město přitom, při neprůchodné možnosti postavit vlastní velký zdroj může dělat pouze fotovoltaiku, která potřebuje bateriová úložiště. „Kde v domech budou, až tedy vůbec budou? Ve sklepích asi ne,“ zeptal se Hrdlička. Instalace solárních panelů ve městě naráží také na zásadní bezpečnostní rizika při případných požárech. Hašení obytného domu se totiž v takovém případě prakticky mění v hasičský zásah v elektrárně. „Zabývá se vůbec někdo koncepty energetiky pro Prahu?“
Čtěte také:
Jak na emise z uhlí v Polsku
Polsko chce podporu pro uhelné elektrárny
„Nemám nic proti fotovoltaice! Kdybychom ty 2000 MW měli za třetinové náklady, než tomu bylo, tak by to bylo skvělé. Jenže to tak nebylo,“ posteskl si. A přidal ještě málo publikovaný argument proti tak masivnímu využívání větrných elektráren, jak to třeba dělá Německo: „Větrníky totiž zcela zřejmě ohřívají nízké vrstvy vzduchu a zpomalují pohyb vzduchu“.
Rychlá řešení neznám
„Když se něco děje s energetikou, děje se něco i se společností. Energetika se totiž promítne do všech oblastí lidského života,“ převzal mikrofon známý publicista Václav Cílek. I on upozorňoval na to, že diskuzi o klimatu není možné vést jen pod jedním úhlem pohledu, jako se to děje v současnosti. A snesl pro to mnoho důkazů.
Upozornil například na skutečnou energetickou náročnost pěstování rostlin. Do ní patří nejen nafta do traktoru a kombajnu, ale také energie potřebná k výrobě hnojiv, jejich přepravě, k ošetřování proti škůdcům a výroba těchto preparátů a jejich přeprava. Nejnáročnější plodiny tak podle Cílka mají spotřebu 40 gigajoulů na hektar. Samozřejmě s veškerými emisemi, které tato spotřeba vyžaduje. Pro příklad: Podle Energetiky dobrého života, s kterou přišel česko-kanadský environmentální analytický myslitel Václav Smil, je však rozumné, aby na jednoho člověka připadalo 100 gigajoulů na osobu a rok.
Zmínil i biopaliva první generace, které jsou podle dostupných údajů extrémně energeticky neúčinná. „Pěstovat na polích potravu pro auta se mi nelíbí, nepřipadá mi to rozumné,“ poznamenal Cílek. U druhé generace je už situace lepší, ale stále ani zdaleka nedosahují potřebných poměrů 1:5; ilustrováno na poměru z jednoho barelu ropy vyrobíme X barelů. Nejlepší biopaliva 2. generace přitom dosahují poměru 1:3, který už je v tomto případě podle něj tolerovatelný.
„Neznám žádné rychlé řešení tohoto komplexu problémů. Umím si představit leccos, ale nic z toho není rychlé. V diskuzi okolo klimatu je potřeba se vrátit k racionalitě,“ uzavřel své vystoupení.
„Současná situace má tolik aspektů, že je v podstatě neřešitelná. Takové situace mají tendenci se vyřešit samy,“ dodal ještě s úsměvem Václav Cílek. V reakci na dotazy směřující do budoucnosti pak ještě upozornil na „mandatorní past“, ve které se při současném trendu ocitnou v nedaleké budoucnosti evropské rodiny. Budou sice zřejmě pořád relativně dost vydělávat, ale zároveň budou za základní životní potřeby, včetně stále zdražujících energií, platit tolik, že jim bude zbývat jen velmi málo prostředků na další útraty. Což se negativně odrazí v celé ekonomice, protože poklesne spotřeba.
„To samé se stane také státům, kterým pak nezbude na další rozvoj,“ připomněl Vladimír Dlouhý.
Pokračování zítra.
Čtěte také:
V Americe spustili čistou uhelnou elektrárnu
Chrání banky klima nebo své zisky?
JPMorgan ukončí podporu uhlí