Doba čtení:3 m, 30 s

Naprosto životní otázka, které se všechny bruselské i vládní struktury vyhýbají jako čert kříži: co máme platit dřív a co ještě zvládneme platit? Upozornil na ni energetický zmocněnec ministerstva zahraničí Václav Bartuška.

Podle energetického zmocněnce ministerstva zahraničí Václava Bartušky si státy v EU musí vybrat, co chtějí financovat. Protože na všechno peníze nemají (video zde, zpráva zde). Řekl to v odpovědi na otázku, zda má unie přehodnotit Green Deal. Co si myslí o Zeleném údělu neřekl, ale upozornil na to, že si musíme vybrat mezi výdaji na obranu, na sociální stát a na energetickou tranzici. Připomněl zároveň, že státy v EU mají ekonomický problém, jenž shrnul do konstatování, že žádná z hlavních světových firem není v unii.

Ač se vyhnul přímé odpovědi, naznačil mnohé. Mnohé z toho, na co se nejeden obyvatel členského státu EU ptá. Protože ať chceme či nechceme, náklady sociálně vstřícného státu rostou s tím, jak se zvyšují nároky, a klesá porodnost. A současně klesá výkonnost ekonomiky. Což je zatraceně velký problém sám o sobě. Jenže k tomu se politici rozhodli, že je potřeba zabránit globálnímu oteplování či moderněji změně klimatu. Státy EU o to usilují prakticky samy, takže jejich snaha je předem odsouzená k nezdaru. A navíc je strašidelně drahá. Což se projevuje v růstu cen energií, jenž podvazuje konkurenceschopnost evropských firem a snižuje kupní sílu lidí. To se opět projevuje v poklesu výkonu ekonomiky.

ANO chce zrušit emisní povolenky pro domácnosti, elektřinu a plyn

Vedle toho stojí otázka jak se postavit k zajištění obranyschopnosti unijních států. Od chvíle, co Rusko napadlo Ukrajinu, je evidentní, že Rusko není předvídatelný ani bezpečný soused. Jenže evropské státy si zvykly na deklaratorní ochranu NATO, jejíž náklady nesly především USA. A ty se potřebují zajistit proti případnému vojenskému konfliktu s Čínou, ve kterém jí evropští členové NATO příliš nepomohou. Logicky proto chtějí, aby tyto státy byly schopné bránit se samy podstatně víc, než tomu bylo doposud.

Unie se přitom tváří, že nic z toho nelze opustit. A nepřipouští diskuzi o tom, že by na „to nebyly zdroje“. Tyhle zdroje skutečně jsou. O tom není pochyb. Jmenují se dluhy. A těch není možné mít nekonečné množství. Takže je nutné určit, na co nemáme.

Zatím to vypadá, že to, na co nemáme, je obranyschopnost. Přes veškeré proklamace unie totiž mají stále zbrojovky problémy s financováním, protože banky infikované ultraortodoxní vírou ESG (zde a zde) jim neposkytují úvěry. Armádní sklady jsou vyprázdněné a skutečná bojeschopnost unijních armád je diskutabilní. Kdyby však politici chtěli, armády jim předloží soupisy toho, co je potřeba a kolik to stojí.

Náklady na sociální stát jsou dlouhodobě známé. Včetně výpočtů, jak se budou dál vyvíjet. Popravdě, samy o sobě dělají ekonomům takové vrásky, že je nevyhladí žádná estetický zákrok.

Bartuška: Evropu čeká propad výroby elektřiny a její zdražení

To náklady na „energetickou tranzici“ potažmo Green Deal, jsou do značné míry pořád obestřené tajemstvím. Jisté je, že půjde o biliony euro, ale kolik jich bude a jak dlouho je bude potřeba platit, to se neví. Tedy ti odpovědní to nechtějí vědět. Výsledek těchto investic je přitom ten nejméně jistý. Ze sociálního státu by měl být sociální smír a tak nějak důstojný život. Obranyschopnosti by měla zajistit, že evropské státy neobsadí nějaké hordy z východu. Či odkudkoli. To jsou ověřené věci.

Co však není ověřeno, jsou výsledky zelené tranzice a Green Dealu. Protože zatím to vypadá, že za ony biliony eur získáme nejdražší energie na světě, nestálé dodávky elektřiny, nejvíc regulací, nejméně konkurenceschopné ekonomiky a velkou chudobu. Vydělají na tom jen ti, kteří se navázali na zelenou dotační ekonomiku. Tomu nasvědčuje zatím úplně vše.

Ale i v tomto případě se dá, do značné míry, zjednat jasno. Jak, na to upozornil opět Václav Bartuška. „Ať energetici ukážou reálné náklady tranzice. Volba je na politicích a na lidech,“ navrhuje energetický zmocněnec. Ne zaúkolované neziskovky, ale energetici. A nejen ti, kteří pracují ve státních podnicích. Protože státní ČEPS dělá ve svých každoročních studiích MAF (zde) co může, leč politici nám jeho výsledky a setrvalá varování vykládají tak, jak se jim hodí.

Výběr mezi sociálně orientovaným státem, obranyschopností a Green Dealem je v podstatě běžným dlouhodobým investičním rozhodnutím. Do čeho peníze vložíme a do čeho ne. Do čeho chcete investovat vy?