Doba čtení:3 m, 26 s
Podle ministra průmyslu Lukáše Vlčka (STAN) dostatek energie souvisí s podstatou našeho společenského uspořádání. Přesto vláda i EU neochvějně pracují na tom, abychom jí měli nedostatek.
„Energie je tak zásadní téma, že přímo souvisí s podstatou našeho života, demokracie a společenského uspořádání,“ řekl pro ČTK (zde) ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN). Znamená to, že jen tam, kde je dostatek energie může být demokracie a život tak, jak jej známe? Nebo demokracie a život jak jej známe, může být jen tam, kde není dostatek energie? Jak to je?
Nobelovou cenou ověnčený sovětský fyzik Andrej Sacharov napsal již v roce 1977 stať, ve které vysvětloval přednosti jaderné energie. Ale nezabýval se jen jí. Zabýval se i širšími dopady dostatku či nedostatku energie a také energetickou závislostí. Tehdy šlo o závislost na importu energetických surovin ze Sovětského svazu na Západ a možnost jejího zneužití. V současnosti jde také o závislost i na Číně. Ta je ve vztahu k Západu na podobné vlně, jako bývalý SSSR či současné Rusko. Sacharovova slova však jako by nikdo ze současných politiků neznal:
„Úroveň ekonomiky určité země je ovšem určována její energetikou. Proto tvrdím, že rozvoj jaderné energetiky je jednou z nezbytných podmínek pro uchování ekonomické a politické nezávislosti každé země – nejen těch, které již dosáhly vysokého stupně rozvoje, ale i těch, které se teprve rozvíjejí. Zvláště velký je význam jaderné energetiky pro země Západní Evropy a Japonska. Pokud bude ekonomika těchto zemí nadále do významné míry závislá na dodávkách chemických paliv ze SSSR nebo ze zemí pod jeho vlivem, bude Západ neustále čelit hrozbě odříznutí těchto kanálů. Důsledkem toho bude potupná politická závislost. V politice jeden ústupek vždy vede k dalšímu a je obtížné předpovědět, kde tyto ústupky nakonec skončí. (…)
Lidé musí mít možnost – tedy znalosti a právo – poznat všechny vzájemně propojené ekonomické, politické a ekologické problémy rozvoje jaderné energetiky stejně jako problémy alternativních cest ekonomického rozvoje. A musí mít možnost je posoudit střízlivě, zodpovědně, bez neopodstatněných emocí a bez předsudků. Není to jen otázka pohodlí nebo ochrany tzv. kvality života, jde také o základní problémy ekonomické a politické nezávislosti a zajištění svobody pro naše děti a vnuky“. (Celý text zde.)
Ze Sacharovových slov je patrné, že zdroj energie, který může zajistit nezávislost a demokracii, je jádro. Tedy zdroj, který je – momentálně skrytě – na seznamu zdrojů, jež v EU nemají místo. Dodnes nezveřejněné podmínky Bruselu ke stavbě nového bloku v Dukovanech jsou toho důkazem. Protože i z toho mála, co se, po schválení stavby bruselskými ouřady dostalo na veřejnost, bylo evidentní, že jádro nesmí stát v cestě fotovoltaice a větru (obnovitelné zdroje, OZE). Zcela bez ohledu na to, že jádro představuje stabilní zdroj elektřiny pro základní zatížení, což je kritérium, jež občasné zdroje energie, což OZE jsou také, nesplňují ani náhodou.
Elektřina z uhlí je na černé listině a čeká se už jen na to, kdy ji cena emisních povolenek zlikviduje. To samé čeká elektřinu z plynu, byť se o tom zatím nahlas mluví jen výjimečně. Elektřina z hydroelektráren je sice také řiditelný zdroj, ale kromě Norska nemá žádný stát podmínky na to, aby mu kryla základní zatížení. Biomasy je za prvé málo, aby se dala pálit místo uhlí, za druhé ultraortodoxní zelení, kteří ovládají rozhodování EU, ji chtějí také časem zakázat. Bioplyn nemá šanci utáhnout potřeby rozvinutých států. Takže v prostoru ovládaném Bruselem se máme spolehnout primárně na fotovoltaiku a větrníky, jež nejsou schopné zajistit průběžnou dodávku elektřiny podle potřeb odběratelů. V zimě leckdy navíc nejsou schopné zajistit dodávku vůbec žádnou. A státy v EU si jich navíc neumí vyrobit dost, pročež je dováží, povětšině z Číny.
Jestliže se Andrej Sacharov ve svém hodnocení mýlil, směřují státy v EU „jen“ k nedostatku energie a tuhé dovozní závislosti.
Jestliže se však Andrej Sacharov ve svém hodnocení nemýlil, směřují státy v EU nejen k nedostatku energie a tuhé dovozní závislosti, nýbrž i k ohrožení demokracie. Což připomíná i ministr Vlček. V tomto případě zbývá odpovědět na otázku, zda Evropská komise tyto kroky dělá z nevědomosti, nebo záměrně? Odpověď však na výsledku nic nemění. Ten může změnit jen odpověď na jinou otázku: Chceme takový výsledek?