EU si energetickou krizi dál tlačí před sebou

Až budou v evropských ulicích znovu žluté vesty, může být na nápravu věcí již pozdě. Foto: wikipedia.org

Prezidenti a premiéři zemí Evropské unie se po více než osmihodinové diskusi shodli na tom, že jejich státy budou společně nakupovat plyn, plnit před zimou plynové zásobníky a postupně odejdou od závislosti na Rusku. To vše je určitě důležité, ale energetickou krizi a vysoké ceny energií to neřeší.

Lídrům EU jako by vůbec nedocházela vážnost situace. Pravděpodobnější ale je, že se zkrátka z různých důvodů bojí „říznout“ do podstaty věci. Tou je (minimálně dočasně) zásadní změna energetické strategie unie, do níž se však evidentně řadě států v čele s Německem ani v této vyhrocené situaci nechce. Neřeší se revize systému emisních povolenek, neřeší se ceny energií, nemluví se o energetické bezpečnosti coby nejvyšší prioritě.

Důvody můžou být různé. Někteří možná skutečně stále věří, že se problém vyřeší další urychlenou výstavbou obnovitelných zdrojů, jiní jsou k prosazování a dotování této výstavby všelijak motivováni, ostatní možná jen nechtějí přiznat zásadní chybu. Tou byl neúprosný tlak na dekarbonizaci bez ohledu na důsledky, který Evropu přivedl nejen do současné energetické krize, ale současně i do tak velké závislosti na Rusku, že nás všechny může nyní Vladimir Putin vydírat.

Páral: Ekonomika nemůže existovat bez dostupné energie

Přitom stačí pohled na porovnání států EU na základě vypouštěných emisí CO2, aby bylo jasné, že stávající politika je obrovským selháním. Německo, které se prezentuje coby dekarbonizační lídr, nainvestovalo v posledních letech do výstavby obnovitelných zdrojů gigantické finanční prostředky. Zejména ve větrných a solárních elektrárnách má již dnes mnohem větší instalovaný výkon než v konvenčních zdrojích. Z hlediska emisí CO2 však Němci stále patří k nejhorším v Evropě. OZE totiž zkrátka vyrábějí pouze tehdy, když počasí dovolí, takže do akce stále v Německu ve velkém musí plyn a uhlí.

Řada lidí říká, oni to Němci nakonec zvládnou. Dost možná ano, jenže kdy a za jakou cenu? Jednak jde o cenu faktickou, která je dnes mimořádně vysoká. Bohatí Němci to nejspíš zvládnou. Jenže co chudší národy, kterých je v rámci EU většina? Pro ně jsou vysoké ceny energií obrovským problémem. Druhou věcí je cena symbolická. Tu vidíme v těchto tragických dnech, kdy je to právě Německo, které ani zoufalé prosby umírajících Ukrajinců nepřinutí, aby přistoupili k zastavení nákupu ruského plynu.

Politikům jako by nedocházelo, že většina občanů má jen tolik trpělivosti, kolik mají peněz v peněženkách. Zatím ještě evidentně něco zbývá. Brzy se to ale může změnit a rozhodně to nebude ku prospěchu Evropské unie. Smát se bude bohužel opět Putin a jemu podobní.