Doba čtení:1 m, 42 s
Pokud chce Evropská unie do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 procent, bude muset dekarbonizovat svou energetiku a průmysl. Experti ale varují, že se tím může dramaticky zvýšit závislost Evropy na dodávkách energie z Ruska.
Proměna evropské energetiky a průmyslu rozhodně nebude levnou záležitostí, na každý region navíc transformace dopadne jinak. Pro Česko by dosažení 55procentního snížení emisí do roku 2030 znamenalo nutnost dodatečných investic ve výši 500 miliard korun. Evropská unie na dekarbonizaci vyhradila značnou část svého rozpočtu. Do ochrany klimatu a s ní spojeného snižování emisí má jít až třetina z celkového rozpočtu ve výši 1,8 bilionu korun. Členské státy s těžkým průmyslem navíc budou moci čerpat z nově vytvořeného Mechanismu spravedlivé transformace. Další peníze budou mít k dispozici z tzv. fondu obnovy, napsal server Euractiv.cz.
Čtěte také:
IEA chce stopku pro investice do uhlí, plynu a ropy
Šálek: Násilný přechod na plyn je nelogický
Podle expertů, kteří se zúčastnili prvního panelu konference „Jaká bude energetická budoucnost Evropy a Česka?“, kterou uspořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku ve spolupráci s Wilfried Martens Centre for European Studies a Nadací Hannse Seidela v České republice, je ale dekarbonizace otázkou nejen peněz, ale také evropské nezávislosti na dovozu energie ze třetích zemí,
Před ní varuje analytik Wilfried Martens Centre Dimitar Lilkov. „Pokud Česká republika sníží svou závislost na uhlí, znamená to, že se posílí její závislost na Rusku z hlediska ropy a zemního plynu. Týká se to i Pobaltí, které je v tomto ohledu podstatně závislé na Ruské federaci,“ uvedl expert.
S tím souhlasí i člen Bavorského zemského sněmu Martin Huber, podle kterého by mohly Evropě pomoci vodíkové technologie. „Máme možnost vytvořit si hodnotové řetězce v rámci evropského kontinentu. Je lepší mít stabilní dodavatelské řetězce v rámci Evropy, které nebudou ovlivňovány děním mimo Evropu,“ podotkl.