Doba čtení:6 m, 32 s
„Spalovací motor byl možná jednou z posledních konkurenčních výhod Evropy,“ říká v rozhovoru bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. Varuje i před tím, že ve světě už kvůli „boji za klima“ začínají ve světě obchodní války.
„Naše závislost na elektřině roste každý den. Jenže pořád nemáme OZE, které by fungovaly jako nepřerušovaný a stabilní zdroj elektřiny. OZE jsou určitě skvělý koncept – proč nevyužít energie, která je téměř zdarma všude okolo nás, ale jen za předpokladu, že umí zajistit tu stabilitu a že věci zjednodušuje a nekomplikuje. Což zatím neumí,“ říká Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér ČNB.
Upozorňuje také na to, že se v EU nedělají standardní dopadové studie, a když se věci nedaří, tak politici z chyb absurdně obviňují trh. Přitom odpor proti jejich nápadům přichází pozdě. Což Hampl považuje za nepochopitelné.
Celkové náklady na přeměnu energetiky na bezemisní, ve státech sdružených v EU, zatím snad nikdo ani nezkusil konkrétně vyčíslit. Odhady, které se objevují, však šplhají do bilionů eur. Unijní státy jsou přitom všechny zadlužené. Nemůže takové finanční vypětí trvající ještě skoro 30 let evropským státům, nebo celé unii zlomit vaz?
Hlavní problém dle mého je, že jsme otázku nákladů této tranzice přestali řešit, respektive jsme ji nikdy neřešili. Nedělají se standardní dopadové studie. Nepočítá se, kdo kolik a komu bude muset platit, protože když je věc „naprosto jasná“ ideově, netřeba nic počítat. Problémy se pak projevují tak, že po dlouhodobém tlaku se někde v systému něco zlomí a titíž politici, kteří ohýbali tržní pravidla – jako v energetice – kritizují trh za to, že selhal. Je to absurdní.
Čížek: Bezemisní energetiku nemáme z čeho postavit
EU se ovšem rozhodla, že ve jménu „ochrany klimatu“ změní nejen energetiku, ale také dopravu, průmysl, bydlení, stravování. Nejznámější je rozhodnutí do roku 2035 ukončit výrobu aut se spalovacím motorem. V plánu už je i omezení, tedy zřejmě vybíjení, stád skotu. Dopady těchto kroků také nejsou pořádně zmapované. Co si o nich myslíte vy?
Zákaz aut se spalovacím motorem je jen symbol, špička ledovce. Vždyť tahle transformace automotive probíhá už řadu let a typicky ji nikdo nevnímá do chvíle, než systém narazí do zdi. Pak je to najednou mediální událost. Ale to už je pozdě! Důležité jsou trendy, a když ty se dlouhodobě vyvíjejí špatně, je náraz do zdi už jen vyvrcholením předchozí dlouhodobě problematické cesty. U normy Euro 7 třeba nechápu, že se automobilový průmysl bouří až teď. Měl už dávno. Spalovací motor byl možná jednou z posledních konkurenčních výhod Evropy. A my jsme se rozhodli, že tuto oblast prostě „zavřeme.“ Dle mého to bude zpětně vnímáno jako velká chyba. A samozřejmě pokračujeme dál – směrem do všech sektorů ekonomiky. Já mám občas pocit, že extrémní lidé zejména v panevropských institucích vlastně nechtějí žádnou individuální mobilitu…
Jedním ze způsobů, jak omezit produkci oxidu uhličitého jsou emisní povolenky. Ty zvyšují cenu pro koncové uživatele. Mají však emisní povolenky vůbec morální ospravedlnění, když za plynové a uhelné zdroje stále nemáme náhradu, která by fungovala stejně bezpečně, tedy permanentně?
Emisní povolenky na vše je, jinak přeloženo, umělé, politické zdražení všeho, co má co do činění s emisí uhlíku. Zajímavé je, že pořád zapomínáme na to, co jsme se učili v organické chemii. Uhlík je základním a nepostradatelným prvkem každé živé hmoty. Když říkáme, že uhlík je z definice špatný, říkáme jinými slovy, že život je špatný, nebo alespoň podezřelý.
Kislingerová: Energetickou politiku EU čeká desetiletí korekcí
Plány EU zahrnují i zavedení „uhlíkového cla“, jež prodraží dovozy ze států, které se „ochraně klimatu“ nevěnují tak, jak požaduje unie. Namnoze přitom půjde o nezbytné výrobky. Jak se tohle může v Evropě projevit? Dají se, kromě zcela jistého zdražování, očekávat třeba obchodní války?
Já myslím, že ty už začínají. V souvislosti s napětím USA – Čína a s přijetím Inflation Reduction Act (Zákon obsahuje výdaje a daňové úlevy ve výši 500 miliard dolarů, které mají podpořit čistou energii, snížit náklady na zdravotní péči a zvýšit daňové příjmy, pozn.red.) v Americe se rozjíždí možná největší vlna protekcionismu a ničení otevřených trhů, jaké jsme zaznamenali za posledních 30 let. Všichni etatisté jsou na koni, všichni, kdo chtějí vytvořit „pevnost Evropa“ s velkými zdmi okolo nyní větří příležitost. A samozřejmě uhlík se k tomu hodí – když nechcete zdražovat uměle stejně rychle jako my a omezovat spotřebu stejně rychle jako my, zdražíme vaše výrobky clem. Vtip je, že tak jako tak vše nakonec zaplatí evropský spotřebitel.
Zhruba polovina větrných elektráren se vyrábí v Asii, fotovoltaika je odtamtud prakticky veškerá. EU mluví o tom, že by se v tom chtěla postavit na vlastní nohy, ale Čína už zakázala vývoz nejnovějších fotovoltaických technologií. EU zároveň plánuje i čínskou produkci zatěžovat „uhlíkovým clem“. Může to fungovat? A může to fungovat bezpečně?
Jak jsem už říkal – fungovat to může, jen všechno bude dražší, méně dostupné a komplikovanější. Trh pomůže i tady, ale když se snažíte amputovat jeho neviditelnou ruku, má to pak viditelné důsledky.
Firmy již dlouhodobě varují před ztrátou konkurenceschopnosti, v podstatě kvůli Green Dealu. Minimálně ty německé již proto požadovaly od vlády kompenzace. Cena elektřiny však podle většiny předpokladů významně neklesne, spíše dále poroste. Poroste také míra regulace ze strany EU. Co tohle může udělat s ekonomickou situací v prostoru EU?
Ano, nejdřív vše zdražíme a pak si uvědomíme, že jsme…ehm…drazí. A spousta věcí pak prostě nejde silou, tak je třeba uplatnit větší sílu.
Studie: Na Green Deal není dostatek surovin
Zelená doktrína EU přinese pravděpodobně i méně očekávané dopady. Namátkou mě napadá, že maso z Argentiny bude kvůli „klimatu“ asi tak drahé, že jeho spotřeba rapidně spadne, masový dovoz avokáda by měl také skončit. Ostatně trička z Pákistánu a Bangladéše budou mít nejspíš také problém, kvůli málo udržitelné výrobě. Vždyť už s propadem poptávky za kovidu tamní vlády hlásily potíže. Nemůže tedy Green Deal ohrozit stabilitu i v dalších světových státech?
Green Deal jsme si vymysleli my ve vyspělém světě. Lidé v tom rozvíjejícím ho zdaleka tak neprožívají, jen vycítili příležitost, kdy na flagelantní západní civilizaci mohou vydělat, protože vyspělý svět se omlouvá za naprosto vše – zejména to, co nespáchal – štědrými granty. Viz „klimatické“ summity COP. Když nabízíme, kdo by si nevzal?
Ještě se vrátíme zpět do Evropy. Jaderná elektrárna může fungovat 80 let, fotovoltaiku i větrnou elektrárnu musíme po 20 letech vyměnit. Baterie v úložištích musíme měnit už za 10 let. To jsou obrovské investice do udržení systému, o kterých se nikdo z politiků ani aktivistů nezmiňuje. U fotovoltaiky stačí „jen“ vyměnit panel, ale větrnou elektrárnu musíte postavit úplně znova, včetně připojení… Může tohle vést k levné elektřině, jak zelená lobby tvrdí?
Tak hlavně pořád nemáme OZE, které by mohly fungovat jako nepřerušovaný, trvalý a stabilní zdroj elektrické energie. Udělali jsme sázku, že než transformací projdeme, tak ho objevíme. Velmi riskantní sázku, mimochodem. Přitom každý den se naše závislost na nepřerušovaných zdrojích energie zvyšuje. Takže OZE jsou určitě skvělý koncept – proč nevyužít energie, která je téměř zdarma všude okolo nás – ale jen za předpokladu, že umí zajistit tu stabilitu a že věci zjednodušuje a nekomplikuje. Což zatím neumí. Nestabilita je zatraceně drahá, jak jsme si uvědomili po roce 2021.
Mojmír Hampl, (*1975), současný předseda Národní rozpočtové rady. Vystudoval VŠE, má také titul Master of Science z University od Surrey. Působil jako analytik v ČNB, v České spořitelně se zaměřoval na finanční trhy Východní Evropy. Byl členem představenstva a vrchním ředitelem ČKA. V letech 2006 – 2018 byl členem bankovní rady ČNB, z toho 10 let jako viceguvernér. Další tři roky pracoval v KPMG. Od června 2022 je předsedou Národní rozpočtové rady. Spoluzaložil Institut pro ekonomické vzdělávání INEV, kde je členem správní rady.