Čížek: Bezemisní energetiku nemáme z čeho postavit

Doba čtení:5 m, 58 s

„Po více než desetiletí drahé podpory výstavby občasných obnovitelných zdrojů elektřiny činil celosvětově podíl fotovoltaiky, větru, biopaliv a geotermální energie na výrobě energie v roce 2018 čtyři procenta. Jak si může někdo myslet, že do roku 2050 bude pokrývat 100 procent?,“ ptá se Jaroslav Čížek z think-tanku Realistická energetika a ekologie. Foto: iUHLI

Varování před tím, že plány na dosažení „uhlíkové neutrality“ mají vážné trhliny, je čím dál víc. Od vědců i od zpravodajských služeb.

Za 85 procent elektřiny v roce 2018 vděčil svět uhelným elektrárnám. Je vůbec proveditelné je všechny nahradit do roku 2050 jinými zdroji? A je na bezpečné fungování těchto zdrojů na světě dost surovin? EU se vytrvale odmítá zabývat kritickými či přímo varujícími studiemi, které dostává. Nejnověji odmítá vzít v úvahu tisícistránkovou studii renomované finské geologické služby GTK.

Studie poukazující na rizika unijního plánu Green Deal, zaměřeného na „uhlíkovou neutralitu“ padají pod stůl jedna za druhou. V roce 2015 dostal Brusel upozornění na to, že plyn a uhlí mají celkové stejné emise oxidu uhličitého (zde). V roce 2018 dostali europoslanci varování před závislostí na dodávkách z Ruska a dalších států s autokratickými režimy (zde), loni zase varovaly německé tajné služby přímo před závislostí na Číně (zde). V police evropských států se to však neprojevuje.  Čím si to vysvětlujete?

Tohle je zdravým rozumem nepochopitelné. Když dostanu v krátké době několik varování z různých stran, které na sobě nejsou závislé a ještě k tomu mají renomé, tak je přeci normální člověk nemůže ignorovat.

Studie: Na Green Deal není dostatek surovin

Již před několika lety se objevila studie univerzity z australského Sydney a pak i studie Mezinárodní energetické agentury (IEA) o tom, že přechod na čisté energie podle nynějších plánů, bude znamenat enormní nárůst poptávky po surovinách. Právě tím se zabývá i aktuální studie finské geologické služby GTK, na kterou jste upozornil. GTK dlouhodobě pracuje pro finskou vládu a v odborných kruzích má mít velmi solidní renomé, problematice se věnuje na tisíci stranách textu, grafů a tabulek. Přesto i o ní je v hlavních médiích „ticho po pěšině“…

Jak jsem říkal, zdravý rozum to nepochopí. Jestliže mi někdo řekne, že na stavbu domu nemám dost cementu, tak si jeho varování prověřím, ne? Když vám řeknu, že za rohem je propast, tak za ten roh asi nejdřív opatrně nahlédnete. Jenže EU se za ten roh vyřítila sprintem.

Kdyby vedoucí politici brali tyhle studie v potaz, museli by přiznat chybu. Což v žádném případě udělat nechtějí. Takže nevidí a neslyší. Argumentují vědci, ale berou v úvahu jen vědu, jejíž výsledky se jim hodí. A řada vědců to pochopila a jdou jim na ruku. Takže politici mají berličku, díky které mohou spokojeně věřit dál. Jmenuje se „vědecká shoda“.

Jenže ono nejde o vědeckou shodu, ale o tom, zda je to pravda, nebo ne. Navíc skutečná vědecká diskuze, bez umlčování protivných názorů, vůbec neprobíhá. Přitom argumenty těch studií, které zmiňujete, minimálně vyžadují zamyšlení, lépe kvalifikovanou oponenturu.

Bartuška: Uhlí skončí, až bude bezpečná náhrada

První studie o tom, že surovin pro přechod k „uhlíkové neutralitě“ je na světě málo, pochází z Technologické univerzity v Sydney (Responsible minerals sourcing for renewable energy) a vyšla již v roce 2019. Studie na stejné téma od Mezinárodní energetické agentury (IEA) je z roku 2021 (The Role of Critical World Energy Outlook Special Report Minerals in Clean Energy Transitions). Ač se normálně o studie IEA politici opírají, o téhle usilovně mlčí.

No a loni vydala svých 1000 stránek finská GTK (zde). Ani té se od politiků a médií nedostalo pozornosti. Jako by nebyla.

Ale přitom o tom, že ložiska vzácných zemin jsou omezená a jejich spotřeba na výrobu „zelených“ technologií obrovská, nikdo nepochybuje. Proč se tedy nikdo ani náznakem nechce zabývat tím, že na Green Deal je těch vzácných zemin prostě málo?

Studie finské GTK podle jejích autorů postupovala obráceně, než bylo zatím běžné. V čem to spočívá?

Běžná praxe u „klimaticky“ zaměřených projektů je, že se hovoří pouze o tom, jaký je celkový potenciál výroby z jednotlivých zdrojů, kolik jich bude potřeba vybudovat a případně kolik procent roční spotřeby mohou pokrýt a jak tím vše jednou vyřešíme, ale vyčíslení, kolik surovin bude potřeba, nebo jakou rozlohu by potřebné instalace zabraly, tak to už budete hledat marně. Nebere se v úvahu, jestli je takové množství k dispozici, nebo jestli je reálně možné požadovaný prostor opravdu zabrat. A pak vznikají problémy. Najednou se zjistí, že za normálních podmínek není pro větrné elektrárny dost volného místa, nebo že bez křemíku, který ovládá Čína, se nevyrobí žádný fotovoltaický panel a tak podobně. A jestli si náhodou někdo myslí, že to obratem začneme vyrábět sami v EU, tak by si měl rychle přiložit studený hadr na hlavu. Čína si tu pozici, kdy je na ní svět závislý až z 95 procent nebudovala přes čtvrt století jen tak pro zábavu a vše nám nyní ochotně poskytne a všeho pracně nabytého se vzdá – pokud je někdo tak naivní, pak by se měl politice zdaleka vyhýbat.  Ostatně 3. února o tom vyšel velmi hezký článek v Hospodářských novinách s názvem „Obchodní válka ve fotovoltaice? Čína zakáže export části svých nejlepších technologií.“ Doufám, že si jej všichni zastánci obnovitelných zdrojů z řad politiků pečlivě přečetli.

Studie GTK postupuje obráceně. Mapuje, kolik zdrojů a místa a všeho dalšího potřebného je k dispozici a vedle toho pak teprve staví údaje o tom, kolik je čeho potřeba. Což je pro současné politiky a celou zelenou frontu nepříjemná novinka Přitom jde vlastně o běžnou analýzu rizik, kterou podnikatelé důvěrně znají. Po nich se takové analýzy běžně vyžadují, po vládách a Evropské unii je nikdo nechce.

Co zvolíte? Splachovací záchod, nebo emise CO2?

Na základě čeho tedy autoři finské studie konstatují, že je celosvětová přeměna energetiky, dopravy a průmyslu, včetně unijního plánu Green Deal neproveditelná?

Protože jim z té obsáhlé studie prostě jasně vyplývá, že na něj není na světě dost surovin. Když nemám dost stavebního materiálu, dům prostě nepostavím. Tohle je stejný případ. A nejen to. Ono se to navíc celé nedá stihnout v požadovaném čase ani v případě, že by surovin bylo dost.

S předpokládanou elektrifikací prakticky všech činností prudce vzroste spotřeba elektřiny. Jen v případě přechodu České republiky na elektromobily v poměru jedna ku jedné bychom pro jejich komfortní napájení potřebovali sedm bloků jaderné elektrárny Temelín.

Ve studii se lze například dočíst, že při energetickém mixu nefosilních zdrojů stejném jako v roce 2018 se musí k pokrytí světových potřeb přidat kapacita 37 671 terawatthodin. Což, bráno podle průměrného výkonu, znamená postavit 221 594 nových elektráren. Ta čísla jsou opravdu šílená a měla by především varovat a politiky vést k obezřetnosti a vyžadování recenzovaných dopadových studií. Chybný krok nad propastí se totiž udělá jen jednou.

Jenže současné představy počítají s tím, že už do roku 2030 by 30 procent potřeb celosvětového energetického a dopravního systému tvořila energie z obnovitelných zdrojů. Tedy za necelých osm let! Ale přitom se celková doba pro výstavbu nové „obnovitelné“ elektrárny – při příznivých podmínkách – pohybuje mezi dvěma až pěti lety. Ovšem v případě jaderných zdrojů je to i 20 let. Takže ty deklarované cíle nejde při nejlepší vůli stihnout.