Proč Čína také radikálně nesníží emise oxidu uhličitého? A proč to neudělají ani jiné státy? Jaký je vztah mezi splachovacím záchodem a ochotou „bojovat za klima“?

Asi v lednu 2022 jsem se v Praze bavil s mladou Ruskou. Pocházela z Baškorkostánu, což je republika pod jižní částí Uralu (zde), čili na konci Evropy. Zmínila se, že mají šikovného tátu a proto – jako jediný dům ve vesnici – mají splachovací záchod. Takový, jako máme doma všichni. Ostatní mají na dvoře kadibudky. Kam asi v takové zemi vylévají odpady, jako třeba vyjetý olej z auta? Kdo ví, jak vypadaly prostory, které v Česku před lety opustila sovětská armáda, ví to nejspíš docela přesně.

Před týdnem mi na Whatsapp dorazila fotografie hořící skládky pneumatik někde na Sahaře. Pneumatiky byly všude, kam až objektiv dohlédl. Obrovský sloup hustého černého kouře se valil k obloze. V Thajsku je zase u Khok Sa-ad obrovská skládka, kde se „recykluje“ a spaluje elektronický odpad (zde). A na to, jak vypadá „recyklace“ námořních lodí v Bangladéši se můžete podívat třeba zde.

Německá vláda dál vnucuje energetické bludy

Kromě bezohledného přístupu k přírodě mají všechny zmíněné případy ještě jednoho společného jmenovatele. Chudobu. Právě o jejím vztahu ke „klimatu“ mluvil na své přednášce na univerzitě v Oxfordu 13. ledna satirik Konstantin Kisin, moskevský rodák, který se narodil v roce 1982 v Sovětském svazu. Ve svém vystoupení (zde), zaměřeném proti politické korektnosti, vysvětloval, proč je většině světa srdečně jedno, co se děje s klimatem.

„O budoucnosti planety budou rozhodovat chudí lidé v Asii a Latinské Americe, kterým je záchrana planety ukradená. Proč? Protože jsou chudí,“ vysvětloval studentům. „Já pocházím z Ruska. Rusko není chudá země, je to středně bohatá země. Přitom 20 procent domácností v Rusku nemá vnitřní toaletu. Mají venkovní záchod. Ne ten krásný, ale dřevěnou boudu s dírou v zemi, která nese stopy posledních deseti tisíc návštěv. Kolik z vás půjde dnes domů a řekne si, rozkopejme záchod a postavme si sibiřskou kadibudku na zahradě? A pokud to neuděláte vy, proč by to měli udělat oni,“ zeptal se Kisin auditoria.

„Sto dvacet milionů lidí v Číně nemá dostatek jídla. Nedonutíte je, aby zůstali chudí. Představte si Si Ťi-Pchinga, vůdce Číny. Když mu bylo deset let, proběhla v Číně kulturní revoluce. Přišli a jeho otce dali do vězení. Jeho matka musela otce zavrhnout. Sestra se zabila a on byl poslán do vesnice, kde žil v chatrči. A teď o desítky let později je tady. Vyšplhal se po krvavém žebříku čínské politiky a stal se neoddiskutovatelným vůdcem komunistické strany, která zničila jeho rodinu. Ví, že hlavní věc, kterou musí udělat, aby přežil a zůstal u moci, je dodat lidem tu věc, kterou Číňané chtějí: blahobyt a ekonomický růst. Kde si myslíte, že je klimatická změna na jeho žebříčku priorit,“ pokračoval. A připomněl i druhý nejlidnatější stát světa, který v souvislosti s „klimatem“ bývá stranou zájmu: „Třetina dětí, které žijí v extrémní chudobě, žije v Indii. Umírají hlady a na běžné nemoci.“ Pak už přišla na řadu kardinální otázka, kterou zelení ideologové z evropských států i z USA dosud bohorovně přehlížejí.

Zbankrotují státy kvůli energiím a Green Dealu?

„Nedávno se nám narodilo dítě. Kdybyste mi řekli, že mám na výběr dvě možnosti, z nichž jedna je ta, že můj syn čelí vážnému riziku, že zemře hlady nebo na nějakou nemoc, nebo v té druhé variantě stisknu tlačítko a on bude žít, půjde na univerzitu, stane se z něj politicky korektní idiot a za každý den jeho života se do vzduchu vypustí velký oblak oxidu uhličitého. Většina z vás nemá děti, ale řeknu vám jednu věc. Na celém světě neexistuje rodič, který by to tlačítko nezmáčkl s takovou silou, že se rozletí na kousky.

Nepřinutíte tyto lidi, aby zůstali chudí. Ani je nedonutíte, aby se nechtěli stát bohatšími. A proto říkám, že existuje pouze jedna věc, kterou můžeme v této zemi udělat, abychom zastavili klimatickou změnu. Tou věcí je vědecký a technologický průlom nebo průlomy, které umožní vyrobit čistou energii, která je nejen čistá, ale i levná,“ pokračoval satirik Kisin. Protože jeho přednáška byla o politické korektnosti (v posledních letech je docela zázrak, že taková přednáška mohla proběhnout) a ne o klimatu, vrátil se k ní. Ale od klimatických otázek se přitom nevzdálil.

„Jediná věc, kterou je politická korektnost schopna nabídnout, je vymytí mladých mozků, abyste věřili, že jste oběti, že vás nikdo nezastupuje, abyste věřili, že to, co musíte udělat pro zlepšení světa, je stěžovat si, protestovat a polévat obrazy polévkami. Nejsme na druhé straně názorového spektra, protože je nám stav světa lhostejný, ale protože víme, že cesta ke zlepšení světa je pracovat, tvořit a stavět. Problém politické korektnosti je ten, že příliš mnoho z vás vyškolila, že to není nutné,“ řekl bez obalu studentům.

Přednáška Konstantina Kisina, kterou na internetu shlédly miliony lidí, by měla být povinná pro všechny, kteří se předhánějí v požadavcích na to, jak brzy mají státy v Evropě přestat používat uhlí, ropu a zemní plyn. Možná by pak pochopili, že tenhle stav nevyřeší dotace z Bruselu, ani Green Deal, kterým se státy v EZ ekonomicky zničí. Tohle může vyřešit jen objev stabilního, čistého a dostupného zdroje elektřiny. Nejblíž je tomu zatím jádro. Které si však nemůže dovolit každý stát.