Doba čtení:2 m, 29 s
Ekonomická návratnost fotovoltaik záleží i na tom, jestli Slunce bude svítit jen „tak akorát“. A jestli jich nebude moc.
„Když je něčeho moc, tak je toho příliš,“ praví staré české rčení. Jde o ekvivalent přísloví „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. Oba výroky dobře pasují na situaci, do jaké její nekritická politická podpora dostala fotovoltaiku. Asi nejlépe to ilustrují zprávy o záporné ceně elektřiny. Ta se objevuje, když začne pořádně svítit slunce a všechny fotovoltaické panely začnou dodávat do sítě. Včetně těch na střechách rodinných domů. Dodavatelé elektřiny pak platí za to, že ji někdo odebere.
„Za které jiné zboží normálně platíte odběrateli? Odpad – tak se jmenuje ta věc, kterou někdo za peníze převezme. Jak jinak chcete nazvat nadvýrobu, kterou nikdo nechce a za kterou platíte odběrateli v důsledku přeinvestování?“ přirovnává v rozhovoru pro iUHLI.cz fotovoltaickou elektřinu v období nadvýroby trefně bývalý člen rady České národní banky Lubomír Lízal (zde).
Jenomže zatímco s odpadem víme, co máme dělat, s nadbytečnou elektřinou nikoli. A tak po záporné ceně přichází na řadu nucené odstavení zdrojů. Což za prvé vyvolává nevůli majitelů fotovoltaiky, za druhé za to pak velcí dodavatelé dostávají kompenzace. Což je – de facto – placení zdrojů, jež nejsou potřeba. Aby pak byla bizarnost situace dotažena do konce, ty samé zdroje, jež v poledne dodávají to, pro co není odbyt, se západem slunce už nedokáží dodat nic. Kdo zažil komunistické Československo, tenhle princip zná důvěrně. S efektivně fungujícím hospodářstvím nemá nic společného.
Bateriím hrozí kanibalizace zisků jako u OZE
Dokud se nezmění přístup politiků k fotovoltaice a k občasným zdrojům energie (OZE) obecně, bude se tento problém jen rozvíjet. Protože čím více je v síti OZE, tím větší s nimi jsou problémy.
Pokus o řešení v malém měřítku zkusila společnost Centropol. Ta výrazně snížila výkupní cenu elektřiny ze střešních fotovoltaik, aby donutila malé dodavatele jejich produkci především spotřebovávat, nikoli ji posílat do soustavy (zde). Jenže, může tato snaha něco změnit? Vzhledem k tomu, že ostatní dodavatelé elektřiny tento krok nenásledovali, tak spíš ne. Mimo jiné ale také proto, že rodinný dům má jen omezené možnosti spotřeby. Lednice, občas pračka, možná sporák a samozřejmě klimatizace, pokud si ji majitelé koupili. Jistě, filtrace bazénu, je-li bazén. Jednou týdně elektrická sekačka. To je tak všechno. Možnosti permanentního odběru se rychle vyčerpají. Ani elektromobil by situaci nevyřešil, protože také není potřeba jej nabíjet pořád. A baterie mají omezenou kapacitu. A pokud nebude možné přebytky prodávat, velmi pravděpodobně poklesne počet lidí, kteří si fotovoltaiku pořídí. No a velcí producenti si v klidu zkasírují kompenzaci za odpojení.
Chtělo by to dvojí omezení, unijně řečeno regulaci. Regulaci výkonu fotovoltaik, které mohou dodávat do sítě. Nebo regulaci míry slunečního svitu. Ideálně nejspíš oboje. Jinak budou solárníci všech instalovaných výkonů stále nespokojeni a stát bude nadále platit za to, že někdo nedodává elektřinu. A v zimě, kdy je elektřiny potřeba víc, z těchto zdrojů stejně bude vždy jen zlomek skutečné potřeby. Což je samo o sobě šílené.