Hlavním cílem ekologistů není „záchrana klimatu“

Požadavek na okamžitou akci proti oxidu uhličitému spojuje zelené aktivisty. Nic dalšího je nezajímá. Ani to, zda to vážně pomůže klimatu. Foto: FB Limity jsme my

Kdo sleduje delší čas aktivity Zelené fronty, narazí na zásadní nelogičnosti v jejím konání. Protože jde zřejmě o nejvlivnější lobbistické uskupení na světě, je nezbytné na ně upozorňovat. Jejich následky totiž mohou být tragické. Pro přírodu i lidstvo.

Je výsostným motivem činnosti nejrůznějších ekologistických organizací opravdu výhradně obava o vývoj globálního klimatu? Nebo za permanentně rozdmýchávanou panikou kolem změny klimatu, která se stala hlavní a z médií se zdá, že téměř jedinou aktivitou všech příslušníků Zelené fronty, stojí ještě jiné důvody? Vždyť třeba takové „detaily“, jako pravděpodobné vyhubení tuňáků, již Zelené frontě už nestojí za zmínku. Alespoň v Česku určitě. Před pár lety to přitom bylo i v tuzemsku jejich hlavní téma. (A to se tuňák dal zachránit podstatně snadněji, než celoplanetární klima, které se navíc mění průběžně po celou dobu existence Země.)

Čtěte také:
Studie: Většina mladých ochranu klimatu neřeší
Křetínský chce ukládat energii z uhlí do baterií

Od té doby se pozornost zelených aktivistů přesunula k politickým cílům. Zatím tenhle fakt pořád ještě celkem dovedně maskují jako „záchranu klimatu“. Ale těm netrpělivějším už maska spadla, když vyrukovali s heslem „změnit systém, ne klima“. Ti už karty vyložili, ale hlavní politické součásti Zelené fronty – jako třeba v Česku Piráti – se ještě ve veřejných prohlášeních drží relativně zpátky. Ne tak již ostatní důležité části zelené lobby. Ty bez skrupulí opírají své vývody o snahu vyvolat v lidech závist proti těm, kteří mají peníze. Vyvolávání závisti však nikdy nebylo vědeckým argumentem, ale vždy jen nástrojem boje o moc.

Mimochodem, ani přístup protagonistů Zelené fronty k vědeckým studiím nepotvrzuje, že jim jde opravdu o nějakou „záchranu klimatu“. Protože se vědeckých argumentů dožadují jen do té doby, dokud se tyto shodují s jejich přesvědčením. V opačném případě je obratem zcela nevědecky dehonestují. V jejich pojetí se ve vědě zjevně nesmí polemizovat ani pochybovat. Což připomíná třeba jistého Trofyma Děnisoviče Lysenka, sovětského biologa neblahé paměti. (Lysenko odmítl mendelovskou genetiku a místo toho z nekriticky aplikované Mičurinovy teorie a Lamarckovy teorie o dědičnosti získaných vlastností. Nadřazením ideologie a politické moci nad vědu vzniklo učení nazývané lysenkismus. Velká část Lysenkových experimentů je dnes považována buď za diletantské pokusy nesplňující požadavky na vědeckou práci, nebo přímo za vědomé podvody. Podoba se Zelenou frontou je až zarážející.  Wikipedia zde.)

Klima, nebo plyn?

Ani klima, ale ani závist či přímo nenávist vůči bohatým lidem však zřejmě nejsou jediným motivem konání Zelené fronty. V posledních letech je deklarovaným cílem záchrana klimatu skrze pokles emisí oxidu uhličitého, uskutečněný především pomocí faktického zákazu spalování uhlí. Jenže studii, jež ukazuje, že emise uhlí a zemního plynu jsou – oproti zažité představě – srovnatelné, znají v Bruselu od roku 2015. Přesto zemní plyn stál mimo zájem veškerých aktivistů i roky poté a ani nyní proti němu toto lobbistické uskupení nevede žádné akce, srovnatelné se soustavným tlakem vůči uhlí.

Celkové emise ze zemního plynu se dají snížit jen důslednou a špičkovou péčí při těžbě a přepravě. Což je právě to, co ve velké většině nemá EU pod kontrolou. Takže Brusel pod taktovkou Zelené fronty jen nutí suverénní státy k tomu, aby za obrovské peníze přešly z uhlí na plyn. Se kterým ovšem budou muset do roku 2050 stejně skončit. Proč, jestliže se ví, že emise plynu a uhlí jsou srovnatelné? Vážně takhle vypadá zájem o ochranu klimatu?

Ochrana samotné krajiny se přitom ocitla na úplné periferii zájmu hlavních ekologistických skupin. Ty nadále s přehledem brzdí a prodražují stavbu kdejaké silnice, ale skutečné zdraví krajiny ignorují. Tomu se vlastně výrazněji začalo věnovat až ministerstvo životního prostředí (!), když jej k tomu donutila sucha předchozích let. Stejně tak celá Zelená fronta svorně ignoruje v podstatě jakékoli emise z Číny, ale systematicky zdůrazňuje význam emisí z evropských zemí, byť i v součtu představují zhruba třetinu těch čínských (oxidu uhličitého).

Nejistota a neekologičnost

Podivnosti ovšem nekončí ani tím. Permanentní odmítání jaderné energie a protežování jakýchkoli „obnovitelných“ zdrojů také ukazuje, že zelení aktivisté kážou vodu a pijí víno (jak je v církvích obvyklé), nebo naprosto nejsou schopni logického ani kritického myšlení. Propočty emisí potřebných ke stavbě jaderné elektrárny a obnovitelných zdrojů o stejném výkonu jsou přitom známé. Vycházejí hodně v neprospěch OZE. Ty navíc nefungují kontinuálně ani podle potřeby. Ze své podstaty navíc potřebují na dodání výkonu jaderné elektrárny plochu tisíců čtverečních kilometrů. A tu potřebují znásobit, neboť jejich výkon kolísá nejen podle toho, zda je noc či den, nebo zda fouká či nefouká, ale také podle ročních dob. Leč lidstvo potřebuje elektřinu bez ohledu na to. Zelená lobby tedy dotlačila EU k tomu, že v době zcela závisející na elektřině nařizuje zavést ty zdroje, jež potřebují obrovské prostory a zároveň nejsou spolehlivé.

Samotné fotovoltaické články i větrné elektrárny jsou přehlídkou neekologických řešení a materiálů. Údajně ekologická likvidace fotovoltaiky probíhá kdesi v Asii. Zcela mimo dohled EU i zcela mimo dohled ekologistických organizací. Těm to ovšem vůbec nevadí. Jak to? Větrné elektrárny obsahují jako izolaci umělý plyn SF6 (fluorid sírový), jehož účinek na atmosféru je ultraskleníkový. Zajímá to někoho? Tenhle plyn se přitom rozpadá 1000 let. Oxid uhličitý jen desetinu této doby. (Informace o únicích a účincích SF6 jsme přinesli zde.)  Co je nakonec škodlivější pro lidstvo: SF6, nebo emise rtuti z českého hnědého uhlí? O to se nikdo ze zelených nezajímá. Protože je potřeba „zničit uhlí“. Jenže větrné elektrárny jsou problematické i tím, že jejich listy jsou prakticky nezlikvidovatelné. I vymýšlí se třeba, jak se jimi budou plnit šachty zavřených uhelných dolů.

Permanentní obnova, permanentní kšeft

Řeč o tom, že fotovoltaika i větrníky mají životnost zhruba 20 let, tu Zelená fronta nevede vůbec. Baterie, které jsou nezbytnou podmínkou energetiky živené OZE se ovšem takového věku nedožijí ani náhodou. A to ani v případě, že se dostanou z plenek, ve kterých momentálně jsou. Bez měřitelného pozitivního přínosu pro cokoli. Včetně životního prostředí. Každopádně bude potřeba každých 20 let kompletně obměnit celou energetickou základnu obnovitelných zdrojů všech členských zemí EU. Ještě nikdo přitom nespočítal, kolik to bude stát. Ani kolik skleníkových a dalších emisí kvůli tomu unikne.

Zelená fronta zdůrazňuje, že za zisky „fosilních podnikatelů“ – myšleno uhelných – platí lidé. Jako by někdy platil někdo jiný! Vždycky všechno nakonec zaplatí ten „obyčejný“ člověk. Ať je jakékoli společenské zřízení. Ale především, ceny energií rychle zvyšují zásahy a regulace vynucené Zelenou frontou. Emisní povolenky, na které se v cenové oblasti zelení rádi odvolávají, jsou systém vnucený Evropanům právě zelenou lobby. Zelení se ohánějí tím, jak jdou proti ziskům podnikatelů v energetice, ale výsledkem toho je růst cen energií pro všechny ostatní. A nakonec také pokles konkurenceschopnosti firem. Proti komu se to asi nakonec obrátí? Proti zelenému aktivistovi ne. Mimochodem, od kdy je zase špatné v něčem podnikat a vydělávat, jak nám Zelná fronta průběžně podsouvá?

O co opravdu jde?

Takhle nevypadá promyšlená snaha o globální snížení emisí. Takhle vypadá snaha o co nejrychlejší ovládnut prostoru, snaha o co nejrychlejší totální vítězství. Tím prostorem jsou všechny země EU. Totálním vítězstvím bude ekonomická prohra 447 milionů lidí ve státech EU, kterou způsobí jejich extrémně drahý přechod na nespolehlivé energetické zdroje. Přičemž tyto státy produkují méně, než 10 procent světových emisí CO2.

Teď si můžeme znovu položit otázku z titulku. O co jde Zelené frontě, respektive zelené lobby? Klima to, jak z výše uvedeného vyplývá, opravdu není. Jinak by ostří „zeleného meče“ nemohlo míjet Čínu (asi 28% emisí), Indii (7%), Jihovýchodní Asii, ani státy Středního (Blízkého, Předního) východu, či Rusko. Vítězství Joe Bidena a zeleno-levé  ideologie v USA není odpovědí na předchozí otázku. Naopak ji jen umocňuje.

Vždyť jen Indie a Rusko produkují více CO2, než všech 27 států v EU dohromady. Nebo si to můžeme ukázat takhle: Z EU je mezi 15největšími světovými emitenty oxidu uhličitého pouze Německo. A těchto 15 emitentů způsobuje přes 70 procent emisí CO2 (2017, zde). K významným změnám od té doby nedošlo.

Takže ještě jednou. O co ve skutečnosti jde zelené lobby?

(Pro jistotu dodávám, že v článku nejde o konspirační teorii, ani o dezinformaci. Jen o rekapitulaci ověřitelných faktů. Tento dovětek je přitom přímým výsledkem aktivit subjektů, které myšlenky Zelené fronty podporují.)