Doba čtení:4 m, 27 s
Po půlročním odkladu ČEPS vydal zprávu o energetickém výhledu České republiky. Podle některých je vše v pořádku, podle jiných v pořádku není vůbec nic.
Každoroční zpráva MAF, kterou vydává státní společnost ČEPS, jež spravuje přenosovou soustavu, se zabývá „zdrojovou přiměřeností“ Česka. Zjednodušeně řečeno tím, zda bude mít Česko dostatek elektřiny, nebo nebude a tím, co je potřeba udělat, aby jí mělo dostatek. Její hodnocení snad už nemůžou být rozdílnější.
Například bývalý člen bankovní rady České národní banky a vysokoškolský pedagog Lubomír Lízal uvedl na síti LinkedIn: „Je důvod k panice. Protože dovedně formulovaný předpoklad, cituji: ´Otázkou zůstává, zda budou tyto přebytky (elektřiny z Německa a Francie, pozn. red.) k dispozici pro export do ostatních zemí,” je, mírně řečeno, kritický. Mohu také předpokládat, že nám ´USA dodají LNG zdarma´ – a též nemám energetickou krizi. Z hlediska krizového řízení jsou si však oba předpoklady dosti podobné…“
Naráží tím na skutečnost, že ČEPS ve své zprávě přiznává nejistotu ohledně možností importu elektřiny do Česka. Současně však s jejím dovozem počítá. To samé, mimochodem, dělal i ministr hospodářství Jozef Síkela a vláda v tom pokračuje i po jeho odstoupení.
Lízal však se svým hodnocením závěrů MAF není zdaleka sám. „Má snad někdo na mysli ty ´přebytky´ Německa v době zimního nedostatku?“ ptá se ironicky Jaroslav Čížek, zakladatel think-tanku Realistická energetika a ekologie (zde). Naráží tím na skutečnost, že v zimních měsících produkuje fotovoltaika jen málo elektřiny, případně žádnou a vítr v této době také leckdy ustává. Vcelku běžně i na týden. To je zkrátka fakt. Jeho ilustraci nabízejí online grafy německého zeleného think-tanku Agora Energiewende, jež ukazují i údaje o produkci elektřiny z jednotlivých zdrojů v Německu za minulé roky (zde).
„Nejdůležitějším sdělením zprávy je, že absolutně ignorujeme reálný vývoj vedoucí ke zhoršení bezpečnostní situace, a to nejen z hlediska podmínek zajištění energetické bezpečnosti. Vycházíme z toho, že naše bilance bude možná vycházet, když bude vše růžové a nebude společenská ani politická krize v Evropě,“ komentuje zprávu Jaroslav Míl, bývalý generální ředitel ČEZ a bývalý vládní zmocněnec pro jadernou energetiku.
„Vydali jsme rozbor zdrojové přiměřenosti, ve kterém je tolik nejistot, že vám žádnou přiměřenou jistotu nabídnout nemůžeme,“ charakterizuje MAF23 lakonicky profesor František Hrdlička z ČVUT a člen Uhelné komise, jež vládě doporučovala jako termín odchodu od uhlí rok 2038. Jenže zpráva ČEPS by právě jistotu měla přinášet. Jistotu na základě objektivity. Ať již pozitivní, nebo negativní. Zatím tomu tak vždy bylo. Hrdlička přitom není sám, kdo objektivitu letošní zprávy ve svých výrocích zpochybňuje.
Čížek upozorňuje na to, že studie MAF23 pracuje s údaji získanými na počátku roku 2023. Jenže mezi tím Německo přijalo energetickou „Kraftwerksstrategie“, což podstatně změnilo situaci. „Kraftwerksstrategie indikuje mnohem menší rozvoj plynových zdrojů než zmíněné dotazníkové šetření (ČEPSu, pozn. red.), což může vést k menšímu množství energie dostupné pro export. ČEPS to zohlední až ve své zprávě příští rok,“ varuje. To znamená, že případná reflexe české vládní politiky by měla víc, než roční zpoždění. Což v době, kdy uhelným zdrojům kvůli cenám emisních povolenek ubíhají poslední roky života, může způsobit fatální problémy. Na stavbu paroplynové elektrárny je totiž potřeba okolo pěti let.
„Zajímavou informací je skutečnost, že za pouhý rok (od studie MAF22, pozn. red.) může dojít k zásadnímu zlepšení pohledu na budoucnost i když se vše v roce 2023 v dané oblasti zhoršilo,“ shrnuje svůj dojem ze zprávy sarkasticky Míl.
Podle profesora Hrdličky zpráva například uvádí dvojnásobnou kapacitu přečerpávacích elektráren, než je ta současná. Což s ohledem na náročnost těchto staveb zdaleka nemusí být realistický údaj. Pozastavuje se také u uváděné produkce elektřiny z baterií, když se nikde neoperuje s elektřinou na jejich nabíjení. A má-li to být elektřina importovaná z Německa, není přitom ani podle MAF23 jisté, že bude k dispozici tehdy, když bude potřeba.
Všichni uvedení tedy zprávu čtou jako varování před tím, že při zachování současného trendu, kdy se nestaví řiditelné elektrárny, Česko nemusí mít dostatek elektřiny.
Zcela jinak však vidí hodnocení zprávy ČEPS ministerstvo životního prostředí, jež dlouhodobě mohutně lobbuje za dotovaný rozvoj občasných zdrojů energie (OZE). To ji nijak dramaticky nevnímá. „Hlavním sdělením MAF je, že Česká republika potřebuje významný a zrychlený rozvoj moderní energetiky, tedy obnovitelných zdrojů energie, akumulace a flexibility společně s růstem energetické účinnosti a snižování spotřeby energie. Ty pak mají skutečně potenciál nahradit uhelné zdroje,“ odpovědělo ministerstvo na dotaz, co považuje za hlavní sdělení MAF23.
Více OZE – z nichž má ostatně být importovaná elektřina z Německa – je již tradiční odpověď vládních politiků na problémy energetické soustavy, do kterých ji přivedla masivní podpora OZE a vnucené zavírání uhelných elektráren. Teoreticky je to samozřejmě možné. Je to však cesta schůdná i v praxi?
„V letech 2016 až 2020 mělo Německo v průměru instalováno 103 gigawattů těchto zdrojů. Prostý výpočet říká, že využití těchto zdrojů bylo v průměru 17,2 procenta,“ konstatuje na základě dat z Fraunhoferova institutu (zde) Hrdlička. „Kontroloval jsem výsledek podle údajů uvedených v IEA a sedí. Některé roky jsou i výrazně horší než průměr,“ dodává profesor z ČVUT.
Zprávě MAF23 a odborným názorům na ni se budeme věnovat i v dalších dnech.