Hon na CO2 nedává smysl. Uhlí bezpečně nenahradíme

Elektřina a teplo, nebo zcela marná snaha zvrátit vývoj počasí ve světě? Co je pro lidi důležitější?  Snaha o rychlou dekarbonizaci má smysl jen, když ji budou dělat všichni. Což se ani zdaleka neděje.

Jestli chtějí státy sdružené v EU kvůli „klimatu“ zastavit produkci oxidu uhličitého, nemůžou ji nahradit metanem. Ten má vliv na skleníkový efekt podstatně větší, než oxid uhličitý. To je obecně známý fakt. Metan uniká při těžbě zemního plynu i při jeho dopravě. V součtu má sice plyn asi poloviční emise oxidu uhličitého oproti uhlí, ale kvůli emisím metanu je jeho skleníkové působení v podstatě stejné, jako u uhlí. Což má Evropská komise potvrzené nejpozději od roku 2015.

Jestli tedy jde EU o omezení, či zastavení jejího vlivu na růst objemu skleníkových plynů v atmosféře, musí její členové přestat vypouštět oba plyny. To znamená, že soustředěný tlak na ukončení uhelné energetiky je zcela zbytečný. Protože uhlí jen nahradí plyn, který má na klima úplně stejný skleníkový vliv. Což je informace, se kterou se v médiích pracuje jen opatrně, a politici o ní prakticky nemluví. Přitom o ní musí vědět. Pokud tedy svoji práci dělají dobře. Stejně tak ovšem politici v celé Evropě musí vědět, že státy EU dohromady produkují už jen asi osm procent světových emisí oxidu uhličitého. Čili jejich možnosti ovlivnit globální stav snížením vlastní produkce už jsou jen velmi omezené. Což znamená, že dokud se rychle nepřidají jiní producenti především Čína, USA a Indie, ale také Rusko a další státy, nemá EU kam spěchat. Protože v takovém případě je úplně jedno, zda bude prostor EU „uhlíkově neutrální“ v roce 2050, nebo 2070 (což je termín, který si dává Indie).

Uhlí táhne českou i německou energetiku

Za uhlí totiž není jiná náhrada, než právě plyn. Žádný jiný zdroj energie není schopen dodávat stabilní výkon při zachování možnosti okamžité regulace výkonu. Jenže plyn Evropa nemá, samo velké zelené Německo uzavírá plynové kontrakty na desítky let s Katarem. Takže bude produkovat méně oxidu uhličitého za cenu více metanu, jehož účinky jsou horší. A bude mistrovat ostatní státy v Evropě o tom, jak mají dekarbonizovat.

Přechod z uhlí na plyn dává smysl jen tam, kde musejí dovážet jedno i druhé a u dovozu plynu mají výrazně výhodnější podmínky, než u dovozu uhlí. Jinak je tento přechod jen vyhazováním peněz. Což je i případ České republiky. Ta má, rozumným odhadem, vlastní hnědé uhlí ještě na 50 let.

Jeho spalování je přitom možné v souladu s technologickým pokrokem i nadále ekologizovat (pokrok v tomto směru je od konce osmdesátých let do současnosti bez nadsázky obrovský). A současně jde o domácí surovinu, takže jsou zachována kritéria energetické bezpečnosti. Mimochodem, právě jejich porušování přivedlo státy EU do energetické krize.

Tvrzení o nezbytnosti co nejrychlejšího přechodu na OZE je pouze promyšleným lobbistickým trikem. Nebo lží. Více OZE nám nezajistí více elektřiny, jak je vidět na příkladu Německa, které má v obnovitelných a současně občasných zdrojích instalovaný výkon 126 gigawatt, tedy o čtvrtinu víc, než v těch konvenčních. Přesto v těchto dnech není výjimkou, když z OZE putuje do sítě jen něco málo přes šest gigawatt, jako třeba v poledne 6. prosince.  Německá spotřeba v tu chvíli však byla 77 gigawatt (online grafy zde). Tyto proporce platí i takzvané komunální energetice, kterou se v posledních měsících začala zelená lobby zaštiťovat.

Krize mění energetiku. Uhlí zažívá renesanci

Více v OZE ani nezajistí lacinější elektřinu, protože cena na burze se stanovuje podle nejdráže produkujícího zdroje, tedy plynu. A bez něj a uhlí bychom si v zimě nerozsvítili, ani nepustili radiátory. Přechod na OZE ani nezajistí nižší produkci oxidu uhličitého, protože státy jako Čína a Indie zatím vždy vyrovnaly to, co státy EU v této produkci ubraly. A bude tomu tak i dalších 40 až 50 let. Takže přechod států v EU, včetně Česka, OZE nezabrání jakékoli změně klimatu.

Proklamace o solidaritě a importu elektřiny se sice politikům snadno říkají a dobře poslouchají, ale podle údajů ENTSO-E (sdružení evropských provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav) totiž po roce 2040 bude prakticky jediným státem, který by mohl mít přebytky elektřiny na vývoz Francie. Za předpokladu, že bude o svoji flotilu jaderných elektráren pečovat lépe, než dosud. S elektřinou z občasných zdrojů energie se zkrátka dá počítat jen občas. V zimě, kdy je elektřina v Evropě potřeba nejvíc, s nimi bohužel můžeme počítat ještě méně, než občas. V některých týdnech pak vůbec.

To jsou fakta. Žádná lobbistická či ideologická propaganda na nich nic nezmění.