Doba čtení:4 m, 57 s
Aktuální data ukazují, že Německo se přes miliardové investice do OZE v žádném případě neobejde bez uhelných elektráren. V Česku je situace obdobná. Období, kdy nejméně fouká vítr a svítí slunce, je přitom teprve před námi.
Bez uhlí by největší stát EU klopýtal ve tmě, zachumlán do svetrů, kožichů a dek. Česku by se vedlo úplně stejně. Na rozdíl od politiků fakta hovoří jasně. Politik se tak může rozplývat nad fotovoltaickým projektem a označovat jej za cestu ke snížení závislosti na Rusku, avšak ten, kdo pracuje s reálnými daty, se tomu spíše pousměje. Protože produkce z obnovitelných/občasných zdrojů energie (OZE) je v zimě slabá, mohou něčemu občasné zdroje pomáhat jen občas a navíc ještě málo. Stačí se podívat na online grafy výroby v Německu na webu Agora-Energiewende.de (zde).
Výroba z OZE je mizivá
Od půlnoci na 27. listopadu do odpoledne 30. listopadu byla produkce vpravdě mizerná. Od půlnoci na 29. 11. pak v podstatě zanedbatelná. Maximum dodávek z fotovoltaiky v uvedeném období dosáhlo 11 gigawattů, což se stalo hodinu před polednem 27. listopadu. Dalších devět giga přidaly pevninské větrné elektrárny a ty z moře poslaly 4,7 gigawattu. Ve stejnou chvíli však Německo spotřebovávalo těsně přes 60 gigawatt. To znamená, že ač má Německo asi o čtvrtinu vyšší instalovaný výkon v OZE, než v konvenčních zdrojích, nedokázaly OZE pokrýt ani polovinu spotřeby Spolkové republiky. Pohled na výkony OZE ve středu 30. 11. v 11 hodin dopoledne je pak již úplně katastrofický: při spotřebě přes 77 gigawatt dodaly občasné zdroje celkem 7,1 gigawattu. Téměř vše ostatní musely zajistit uhelné a plynové elektrárny, neboť jádro má kvůli německé ideologii v tamní energetice už jen zcela marginální úlohu. Dodávky elektřiny do sítě tak bezmála kompletně zajišťovaly ty zdroje, které jsou zelenými politiky a Bruselem nejvíc proklínané.
Nezbytné je mít stále na paměti, že v OZE mají Němci vyšší instalovaný výkon, než v konvenčních řiditelných zdrojích (126 GW oproti zhruba 100 GW). Investovali do OZE obrovské dotace a již v příštím desetiletí chtějí zcela odstavit uhlí. To uhlí, které dodává v těchto dnech do sítě více, než 30 gigawatt. Zcela bezpečně a řiditelně. Při pohledu na grafy Agora-Energiewende se nabízí otázka, zda je vůbec někdo z politiků viděl? A jestli ano, jak je možné, že věří tomu, že se již za pár let obejdeme bez uhelných elektráren?
V tuzemsku je obdobná situace, jen jsme ještě do soukolí OZE nenaházeli tolik peněz, jako Němci. Ale i tak je to na Česko obrovský balík, který také každoročně zatěžuje státní rozpočet. Instalovaný výkon fotovoltaiky a větrných elektráren v roce 2020 dosáhl 2054, respektive 339 megawatt. Představoval tedy podle údajů ČEZ 12 procent celkového instalovaného výkonu v Česku. Při pohledu na aktuální grafy o produkci elektřiny, které jsou k dispozici na stránkách společnosti ČEPS ovšem jejich dodaný výkon za tím instalovaným dramaticky zaostává (zde). Konkrétně v 11 hodin 30. listopadu, abychom s Německem porovnávali stejný den a hodinu, dodávala fotovoltaika a vítr jen něco přes dvě procenta z celkového výkonu. O den později, ve 13 hodin, se jejich dodávka vyšplhala na 3,3 procenta.
Při porovnání údajů z Německa a z tuzemska je zřejmé, že není pravda, že OZE mají v tuzemsku malý podíl na produkci elektřiny, protože jich je málo. Skutečnost je taková, že tyto zdroje mají své přirozené limity. Když nastane nedostatek slunečního svitu a větru, tak s tím žádná dotace nic neudělá. Přesto však lobbistické skupiny stále dokola požadují další a další dotování a zvýhodňování OZE. Což s ohledem na realitu může dávat smysl pouze jim.
Akumulace je drahá
Když k uvedeným datům o výrobě přidáme fakt, že aby mohlo nasazení OZE hrát výraznější a přitom bezpečnou roli, musí být nedílnou součástí systému bateriová úložiště. Ta by ukládala přebytky produkce ve dnech, kdy je počasí fotovoltaice větrným elektrárnám nakloněno. Jenže ta jsou astronomicky drahá. Proto o nich také Evropská unie přestala mluvit. Pro představu, největší britské úložiště, jež v listopadu uvedli do provozu, je po nabití schopné dodávat 300 tisíc domácností elektřinu po dobu dvou hodin. Pokud by si Británie takových úložišť postavila 1120 a dokázala je z OZE nabít, vydržely by polovině britských domácností dodávat elektřinu dva dny (zde a zde).
Dobrou představu o velikosti problému poskytuje úložiště, které stojí v Plané nad Lužnicí. Jeho instalovaný výkon jsou čtyři, kapacita 2,5 megawatthodiny. Celé stálo 70 milionů korun, takže investice do kapacity jedné megawatthodiny byla 28 milionů korun. „České republice je tohle úložiště schopné poskytnout elektřinu na JEDNU sekundu,“ upozorňuje zakladatel spolku Realistická energetika a ekologie Jaroslav Čížek (stránky spolku zde). Podle jeho výpočtů, odvozených z ceny instalace ve Veselí, by zajištění bateriové kapacity na pokrytí hodinové spotřeby celé republiky stálo přes 255 miliard.
„Více než 6 bilionů by pak stálo zajištění bateriové kapacity na JEDEN den provozu České republiky. A jeden den neznamená nic. Aby se dalo mluvit o nějaké energetické bezpečnosti, musely by baterie být schopné pojmout elektřinu tak alespoň na týden, raději dva, což by znamenalo nějakých 40, respektive 80 bilionů korun,“ vypočítává Čížek.
Z uvedeného je zřejmé, že na zajištění energetických potřeb moderních států se musí jít jinak, než přes výhradní sázku na OZE, kterou prosazuje EU. Ty nejsou při současné úrovni technologií schopné pokrývat ani současnou spotřebu, natož, aby pokryly růst spotřeby, který nevyhnutelně nastane s rozsáhlou elektrifikací, kterou má Brusel a zelená lobby v plánu.
Z toho také vyplývá, že tlak na rychlý konec uhlí je zcela mimo reálné možnosti. Situace se totiž dá shrnout tak, že buď budeme dále provozovat uhelné elektrárny, nebo nebudeme mít elektřinu. A jak vypadá život bez elektřiny je teď názorně vidět v řadě ukrajinských měst