Doba čtení:1 m, 4 s

Včera se na několika místech konaly demonstrace za zachování limitů těžby hnědého uhlí. Podle slov organizátorů mělo jít o masový celorepublikový protest. Jenže z fotografií je patrné, že akce měla zhruba stejný ohlas jako protesty proti průjezdu amerického vojenského konvoje.

Co měly obě akce společného a v čem se liší? Když se chystal průjezd amerických vojáků, doslova ze všech stran na nás koukal vrchní velitel protestů Jiří Vyvadil a varoval, že se pod kola transportérů budou vrhat statisíce rozhořčených Čechů. Realita byla taková, že vojáci nadšeně mávali vstříc úsměvům, americkým a českým vlajkám a pochvalovali si více než vřelé přijetí. Odpůrců byla hrstka. Vyvadil dokonce smutně přiznal, že si připadal jako kůl v plotě.

Protesty proti další těžbě uhlí však možná bývalému senátorovi vlily optimismus do žil. Dopadly totiž úplně stejně. Na několika náměstích se shromáždilo pár desítek lidí, kteří se snažili předstírat, že tvoří hybnou sílu společnosti. Organizátoři si na své facebookové stránce akci přesto pochvalují. Prý vyslali vládě jasný signál, že limity mají být zachovány.

Viděno vyvadilovským pohledem, byl to zhruba stejný signál, jako že máme okamžitě vystoupit z NATO a usilovat o znovuobnovení Varšavské smlouvy. Asi všichni cítíme, že jde o nesmysl. Jenže na rozdíl od Vyvadila můžou zastánci zachování limitů věřit, že i jejich slaboučký signál vláda skutečně zachytí.