Doba čtení:2 m, 20 s
Na šachetních komunikacích Severočeských Dolů se využívají k přepravě nákladů a osob nejrůznější typy automobilů. Jedním z mála, které uvezou až osm osob a se ctí si poradí s nástrahami povrchového dolu je UAZ 2206, přezdívaný Buchanka podle tvaru karoserie připomínající hranatý bochník ruského chleba.
Tohle auto se vyrábí v prakticky nezměněné podobě od roku 1965, což mu dává nálepku novodobého veterána. Jak si takové vozidlo – v mnoha ohledech vlastně zastaralé a s minimální bezpečnostní výbavou – vede v Dolech Bílina, popsal pro Hornické listy Milan Vlček, strojní mechanik velkostrojů KU 800.18/K 99 a ZP 6 600.10/Z 85. S Buchankou už najel téměř šest tisíc kilometrů.
Čtěte také:
VIDEO: Bochníček projede všude
Parkovací asistent bude i pro důlní obry
Když se v roce 1941 německá armáda přiblížila k Moskvě, bylo nutné přesunout ohrožený sovětský průmysl na bezpečnější místo. V případě automobilky ZIL to byl 900 km východně vzdálený Uljanovsk na Volze. Právě tady začala historie automobilky UAZ (Uljanovskij Avtomobilnyj Zavod), která byla a stále je zaměřena na výrobu terénních automobilů vhodných do drsných podmínek regionů bývalého SSSR. V posledních letech jsou specificky odolná a v mnoha ohledech archaická auta vyvážena i do EU. Můžeme se tak s nimi setkat i na našich silnicích.
Strojní mechanik Milan Vlček má se zdoláváním šachetních komunikací bohaté zkušenosti. Usedal za volant Toyoty Land Cruiser, Jeepa Wranglera, či Mercedesu Sprinter.
„S Buchankou jezdím od března a mám najeto téměř 6 tisíc kilometrů s průměrnou spotřebou 17 l. Používám ji téměř denně k přepravě kolegů a zásobování našich velkostrojů. Jízda s Buchankou je skutečné retro. Řidič musí přijmout specifický ráz auta. Zastaralá ergometrie (bez možnosti nastavení pozice volantu), absence jakýkoliv deformačních zón a odkládacích ploch je kompenzována opravdu vynikající průchodností terénem. Díky krátkému rozvoru má výborné přejezdové úhly. Nechybí ani posilovač řízení a brzd. Dostatečný je také výkon motoru o objemu 2,7 l. Díky žebřinovému ocelovému rámu a tuhým nápravám s listovými péry je jízda po nezpevněných komunikacích relativně pohodlná. Dílenské zpracování však nepatří v továrně UAZ mezi priority. Kromě řady nepřesností slícování dílů karosérie a svarů jsem musel nechat opravit zámky dveří, vyměnit kliku, nebo dotáhnout listová péra. Protože Buchanka jezdí na benzín, musím tankovat na čerpací stanici mimo areál šachty v Bílině. Navíc, auto má dvě nádrže (55 a 25 l) – vpravo a vlevo, takže popojíždím od jednoho stojanu k druhému. Na druhou stranu je neuvěřitelně prostorná. V těžkém terénu uveze včetně řidiče 9 osob usazených ve čtyřech řadách. Žádné jiné takové auto na trhu není. Řídit svéráznou Buchanku mě baví a je to pro mě nová zkušenost.“
Mohlo by vás zajímat:
Třiadevadesátitunový unikátní drobeček
Běloruský gigant BelAZ 75710
„Big Muskie“ – největší chodící bagr