Můžou emisní povolenky a další zamýšlené uhlíkové daně zajistit konec produkce CO2 a dalších emisí? Pokud ano, za jakou cenu?
Budeme zvyšovat daně, dokud si to lidé nepřestanou kupovat. To je podstata „výchovného“ působení spotřebních daní. Znají ji ti, co si kupují alkohol, kuřáci, v Británii už i ti, kteří si kupují sladké. V Bruselu se již objevili europoslanci, kteří takhle chtějí zavést speciální daně na maso, protože ho podle jejich názoru jíme moc. Ale stejný princip, byť zatím není prezentovaný jako výchovný či odrazující, platí i u pohonných hmot, u kterých spotřební daně tvoří většinu koncové ceny. Stejně, jako u cigaret. U pohonných hmot je zatím jediným cílem státu naplnit svou kasu. Stejně tak je tomu u alkoholu a cigaret, protože výchovný či odrazující efekt drahoty se jaksi neprojevuje. A nikdo to také nebere jako snahu o výchovu či odrazení, ale jako snahu získat více peněz pro rozpočet.
Čtěte také:
K přijetí Green Dealu by mělo být referendum
Zelený aktivizmus se podobá středověkým hnutím
Asi proto se emisní povolenky tváří jinak. Výchovně. Vybrané peníze tedy mají sloužit k financování ekologických projektů, nikoli k sanování státního rozpočtu. Jako by snad ekologické projekty či dotace na ně nefinancoval státní rozpočet. Ale budiž je to prostě daň s jasným určením. Co je však jejím deklarovaným cílem, kromě toho financování ekologických projektů? Mají přimět společnosti, jež vypouštějí emise, aby snižovaly jejich množství. Nejlépe do snížení na nulu.
Jenže aby firmy mohly něčeho takového dosahovat, musí mohutně investovat. Do filtrů, do změn technologií, do vývoje řešení. A k tomu musí platit za povolenky. V případě elektráren a tepláren, o které jde především (byť samozřejmě ne jen o ně) je přitom cílem jejich výroby naplnění společenské objednávky na elektřinu pro svícení a pohon strojů a teplo a teplou vodu. Takže je samo o sobě poněkud s podivem, že dostávají „za uši“ hned dvakrát.
Logickou reakcí na jakékoli zvýšení daně je růst ceny. Platí to u rohlíků, elektřiny, tepla, u všeho. A jestli k tomu musí ještě firma investovat do splnění limitů, nedá se očekávat, že by cena jejích produktů klesla. Zavedení emisních povolenek je tedy důvod k růstu cen elektřiny, tepla i dalších povolenkou zatížených produktů. Potud nic nového. Stát a EU tak zdražuje lidem jejich život v oblasti, ve které se špatně spoří.
Může to vést k tomu, že lidé začnou méně topit a svítit? Může. Otázkou je o kolik, ale může. Může to vést k tomu, že firmy začnou pro svůj provoz potřebovat méně energií? Může. Otázkou je opět o kolik, ale může. Pokud ke snížení skutečně dojde, bude to hnát do problémů dodavatele energií. Takže budou muset časem opět zdražit, případně „zavřít krám“. Kdyby někdo tvrdil, že to není pravda, stačí se podívat na vývoj cen vody. Omezování její spotřeby totiž vedlo k jejímu zdražení.
Tím jsme na začátku celého propletence obchodních vztahů: já ti zdražím elektřinu – ty mi snížíš odběr – já zdražím elektřinu – ty přejdeš k jinému dodavateli. Jenže tam bude dřív či později probíhat to samé. Dodavateli tedy bude po čase jasné, že cenu by neměl zvedat. Čímž mu pravděpodobně začne chybět na provoz, nebo na investice, včetně těch ekologických. Ale udělat je musí, takže si půjde půjčit do banky a bude muset splácet úvěr, což by potřeboval promítnout do cen a tak dále. Tenhle scénář nemusí nezbytně proběhnout vždy a všude, ale jeho pravděpodobnost je vysoká.
Nebo jiný obchodní vztah, tentokrát s uhlíkovými cly. My na vaše zboží uvalíme clo, protože nesnižujete emise CO2 – vy logicky zvýšíte cenu zboží. A tak pořád dokola, dokud to dražší a dražší zboží budou lidé v evropských zemích kupovat. Jak moc to povede asijské výrobce k tomu, aby skutečně snižovali emise? Kdo a jak bude ověřovat, že tam „někde v dáli“ továrna vážně snižuje či naopak nesnižuje emise? Nebo se to bude brát podle celostátní bilance? Váš stát emise nesnižuje, takže koukejte zaplatit clo, i když se váš produkt dělá od začátku do konce ručně? Nebo se rozjede kolotoč nejrůznějších výjimek? Nebo rovnou to, čemu se říká obchodní válka?
Ale povede to nakonec skutečně ke snížení emisí? K jak velkému? Nebo přesněji, povede to ke snižování emisí k nule? Jisté z toho není nic. Jisté je jen to, že to všechno nakonec zaplatí Evropané. A ten účet bude mastný. Takže se nabízí otázka na závěr. Nedalo by se to snižování emisí vymyslet nějak rozumněji?