Doba čtení:4 m, 18 s
Velké kácení škodí přírodě vždycky a ne jen tehdy, když se to někomu hodí pro dosažení jeho ideologických cílů. Aktivisté to neberou v úvahu. Ukazují tak nedomyšlenost svých požadavků.
Když chce europoslanec a vlivný vůdce nizozemských Zelených Bas Eickhout donutit Evropany k tomu, aby jedli méně masa, je kácení špatné. Jemu (a nejen jemu) se hodí říkat, že kvůli evropskému hospodářskému zvířectvu se kácejí deštné pralesy v Brazílii. Místo nich se totiž pěstuje sója, která je součástí krmiva. Takže když bude méně dobytka, bude potřeba méně kácet prales. Jednoduchá rovnice.
Čtěte také:
Rusko půjde proti emisím CO2 jádrem
Česko téměř veškerý plyn dováží z Ruska
Jenže aby tahle rovnice byla správně sestavená, musela by obsahovat ještě další položku. Tou je spotřeba sóji samotnými lidmi. Kromě přímé spotřeby při vaření je totiž součástí řady potravinářských produktů. A pro lidskou spotřebu se zatím o sóje mluvilo vždy jen dobře. Ba dokonce docela zeleně, protože ji hojně konzumují vegetariáni (o sójovém masu už asi slyšel každý). (Více o sóje zde.)
Nicméně je pravda, že EU je druhým největším dovozcem sóji a většina jejího importu míří jako krmivo k hospodářskému zvířectvu. V roce 2014 země sdružené v EU dovezly 31,8 milionů tun sóji. (Podle zprávy „Produkce sóji ve světě z roku 2013, v EU a ČR“ se 11,3 milionu tun dovezlo pro semena, zbytek pro bílkovinu a to „zejména v extrahovaných šrotech“. Zmíněná zpráva České zemědělské univerzity v Praze zde.) Větším importérem se 65 miliony tun byla už jen Čína.
Zároveň je však také pravda, že evropský dobytek nemusí dostávat nutně sójové boby, jakkoli je to výhodné pro jejich přírůstky. Stejně jako by sóju nemuseli konzumovat ani Evropané. Čili se nabízí i možnost přestat sóju dovážet.
Tím se kvůli sóji pro Evropu nebude potřeba v Brazílii a Argentině nic kácet ani vypalovat. Odpadne také její doprava nákladními loděmi přes Atlantik, která je kvůli nekvalitnímu palivu sama o sobě velkým znečišťovatelem ovzduší sírou a dalšími látkami. Námořní doprava také způsobuje necelá tři procenta světových emisí CO2. Celá EU, necelých 10, samotné Německo asi 2,2 procenta. (Více o emisích z námořní dopravy například zde, nebo zde). Navíc, když se nebude dovážet sója, bude o to více potřeba vyprodukovat krmiva v evropských zemích, což podpoří zdejší zemědělce.
Zároveň by takové rozhodnutí ovšem nepotěšilo brazilské a paraguayské zemědělce, kteří by najednou měli miliony tun sóji navíc. Důvod k radosti by neměla ani samotná Brazílie a Paraguay, kde by mohlo dojít k hospodářským problémům, krachům farem a tak dále. Radost by neměli ani rejdaři, kteří by museli najít pro svá plavidla jiné zakázky. Pokud by to šlo.
Ovšem uvedené dopady – byť mírnější – přijdou i v případě, že Bas Eickhout a všichni zelení poslanci prosadí omezení spotřeby masa. Protože jednoduše nebude sóji potřeba tolik. Protože ubyde dobytek. Ale sójové latté se bude v Bruselu prodávat dál, protože sóju přeci jen úplně dovážet nepřestaneme. Oč tedy vlastně Eickhoutovi jde?
O záchranu amazonských pralesů? Pak je na místě přestat dovážet sóju z Brazílie. Ta se může, bez dalšího omezování Evropanů, dovážet z USA. Tam amazonské pralesy nejsou. Nebo jde, jako obvykle u zelených všeho druhu, takzvaně o klima? Pak je na místě nedovážet sóju přes půl světa vůbec. Nebo jde jen o zelenou šikanu Evropanů, které chce aktivistický poslanec donutit jíst méně masa? S ohledem na výše uvedené se jako nejpravděpodobnější jeví poslední možnost, proto kterou záchrana amazonských pralesů představuje jen sukénku z palmových listů.
V souvislosti se snížením stavu hospodářských zvířat v Evropě, aby si Brazilci nekáceli deštné pralesy kvůli sóji, se nabízejí ještě dvě otázky.
Tady je první. Nebudou Brazilci v kácení amazonských pralesů pokračovat tak jako tak, protože tam začnou pěstovat něco jiného, nebo jen proto, aby prodali pokácené dřevo? Na druhou otázku se bude hledat odpověď ještě složitěji:
Nezřízené kácení v Amazonii je špatné, protože likviduje původní prales, který zachytává CO2, kterému EU vyhlásila svatou válku. Ale také vede k ohřívání oblasti a k narušení přirozené cirkulace vody, což spolu s degradací odlesněné půdy vede k jejímu odvodňování. Což je proces, který startuje každé rozsáhlé odlesnění a přeměna krajiny. Proč tedy aktivisté a zelení poslanci napříč evropskými zeměmi tvrdí, že spalování dřeva v elektrárnách je ekologické? Přitom proti němu vystoupilo i Sdružení národních akademií věd (EASAC). (O jeho závěrech jsme informovali zde.)
Údaje o tom, kolik dřeva takové zelené elektrárny v Evropě spotřebují, jsou k dispozici. Největší a nejznámější z nich je britská Drax, přestavěná kompletně na dřevo. Obdobné, jen menší dřevní elektrárny jsou například i ve Finsku, nebo Nizozemsku či Belgii. A všechny mají jedno společné – dřevo se do nich musí dovážet. Do Británie se dováží z USA loděmi přes Atlantik, stejně jako sója. Jen Drax spolyká ročně stromy z rozlohy Středočeského kraje včetně hlavního města. Finové zase odebírají dřevo z Ruska. Studie o dřevních elektrárnách, včetně mapy s jejich umístěním v Evropě, je zde.
A tady je konečně ta druhá otázka: Když se kácí v Brazílii kvůli sóji, je to neekologické. Když se kácí v USA kvůli pálení v anglické elektrárně, tak to ekologické je?