Doba čtení:3 m, 0 s
Již druhá finanční instituce z Rakouska odmítá spolupráci na uhelných projektech. Zároveň si však uvědomuje, že bez účasti dalších zemí se evropský boj proti CO2 obrátí proti Evropanům.
Rakouská pojišťovací skupina Vienna Insurance Group ohlásila, že konči s pojišťováním uhelných aktivit svých klientů. Na otázky našeho portálu odpovídal Milan Káňa, tiskový mluvčí pojišťovny Kooperativa, jež je součástí VIG. Ač je rozhovor evidentně svázán firemními pravidly, jedna odpověď je velmi zajímavá. V korporátní úrovni dokonce výjimečná. A o to cennější.
Klienti pojišťovny jí musí předložit plán, jak se hodlají zbavit svých uhelných aktivit. Pokud bude pro Kooperativu uspokojivý, pojistný vztah bude pokračovat. V opačném případě skončí.
Čtěte také:
Hrdlička: Při náhradě uhlí plynem doporučuji spěchat pomalu
Závislost na dodavateli plynu je horší než u jádra
Co bude plán „dekarbonizace“ muset obsahovat, abyste firmu nadále pojistili?
Ten plán musí být především konkrétní, realistický a vážně míněný. Obsah takového plánu nikomu nepředepisujeme, to je věcí příslušné společnosti. My pouze posuzujeme, zda proklamace a aktivity uvedené v tomto plánu mohou v daném čase vést k zamýšlenému výsledku. Naše zjištění samozřejmě konzultujeme s odborníky.
Bude se váš krok týkat nějaké firmy v České republice?
Ano, všech. Nicméně pro úplnost je třeba dodat, že se v tomto ohledu nejedná o nic převratně nového. Naši klienti o tom ví a my očekáváme, že tomu půjdou naproti. Pokud ne, museli bychom naši spolupráci ukončit.
Odmítáte pojišťovat aktivity firem, které budou nadále spojené s používáním uhlí. Přitom ale nijak nevystupujete proti používání plynu, jehož emise CO2 – při započítání těžby a přepravy – jsou s těmi z uhlí srovnatelné. Jak tomu máme rozumět?
My především dodržujeme platné právní předpisy a chováme respekt ke státní energetické koncepci. Víme, že redukce stávajících zdrojů musí být realizována koncepčně, nelze prostě vše vypnout a myslet si, že se tím věc vyřeší.
VIG je rakouská skupina a Rakousko staví svoji energetiku na obnovitelných zdrojích včetně vodních elektráren a několika plynových zdrojích, jež ovšem nemají kapacitu k nahrazení větších výpadků. Jako celek je Rakousko navíc závislé na dovozu elektřiny. Čím mají, podle vás, státy zajistit dostatek elektřiny a tepla, když obnovitelné zdroje jsou nespolehlivé, ve střední Evropě vítr ani slunce nemají reálně dostatečný potenciál a ani skladování energie není vyřešené? Sázka na dovoz je přitom značně riskantní…
Toto je spíše otázka na rakouskou vládu a její státní energetickou koncepci. Změny, ke kterým dochází, však vnímáme jako příležitost podílet se na rozvoji ekologicky přívětivých technologií, které jsou s to nahradit ty stávající.
Evropské firmy jsou k ukončení používání uhlí tlačeny ze všech stran, stejně jako samotní lidé. Čína přitom stále buduje obrovské uhelné kapacity a produkuje třetinu CO2 vytvořeného lidmi. Indie se chová podobně. Má nyní další tlak na evropské země nějaký praktický smysl?
Situaci samozřejmě sledujeme, nicméně z pohledu pojišťovny je obtížné to hodnotit. My si myslíme, že aktivity vedoucí k redukci CO2 nemohou být omezeny jen na Evropu. Zatím to bohužel vypadá tak, že Evropa směřuje k energetické nesoběstačnosti a tudíž k dovozu elektřiny ze zemí, kde si s problematikou emisí CO2 až tak hlavu nelámou.
Před VIG konec financování uhelných aktivit letos ohlásila i Raiffeisenbank. Také její mluvčí nám odpověděl na několik otázek (zde). Při pohledu na oba rozhovory se vkrádá otázka, na základě čeho se vlastně finančníci rozhodovali. Protože ani v jednom rozhovoru se neobjevují odborné argumenty, nebo výsledky nějakých širokých rozborů, jež berou v úvahu všechny aspekty, jež s sebou vyloučení uhlí z energetického mixu nese. U finančních institucí je to – minimálně – překvapivé.