Komise: OZE od roku 2033 českou energetiku neutáhnou

Členové Uhelné komise vysvětlují, jak vidí možnosti obnovitelných zdrojů v české energetice v roce 2033. Přečtou si to ministři české vlády, kteří chtějí hlasovat pro tento termín ukončení používání uhlí?

Zvládnou případně obnovitelné zdroje od roku 2033 pokrývat celoročně energetické potřeby České republiky? Formulace otázky vychází z přesvědčení, že nemá smysl emisní uhlí nahrazovat emisním plynem a zároveň z přesvědčení, že budou stále fungovat obě jaderné elektrárny a další existující zdroje. Otázku jsme položili členům Uhelné komise a členům sněmovního Podvýboru pro energetiku.

Čtěte také:
Česko by jen na vítr nemohlo „jet“ ani náhodou
Energetika může rozhodovat volby do sněmovny

Z 12 odpovědí, které jsme shromáždili, jen jediná vyjadřuje víru, že za 13 let může česká energetika fungovat na obnovitelné zdroje. Dalších osm takovou možnost odmítá jako nereálnou a zbývající tři odpovědi na tuto otázku jsou sice pojaté zeširoka, ale bez jasného konečného slova.

Tím, kdo věří, že do roku 2033 může Česko fungovat díky OZE je zástupce Ústeckého kraje Petr Globočník (Zelení). V Uhelné komisi na podzim nahradil Petra Kliku. Leč se svým názorem je osamocen.

„Nejde jenom o dodávky elektřiny, ale i o dodávky tepla a lokální topeniště využívající uhlí, což je typické spíše pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Rok 2033 je z pohledu zajištění těchto služeb nereálný,“ říká jednoznačně Jiřina Jílková z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

„Ne, obnovitelné zdroje nemohou za současného stavu poznání zajistit dostatek elektrické a tepelné energie. Pokud nedojde k revolučnímu zvratu v oblasti akumulace elektrické energie, který o několik řádů zvýší možnost bateriových systémů, tak obnovitelné zdroje po většinu měsíců v roce nezajistí dostačenu výrobu v rámci Evropy. Na území ČR je samozřejmě situace ještě horší, neboť u nás nemáme ani moře, ani divoké řeky, ani vítr a slunečního svitu taky není tolik. Zkrátka rozhodnout dnes o přechodu na obnovitelné zdroje je jako skočit ze skály a doufat, že nám po cestě narostou křídla,“ vypočítává zástupce moravskoslezského hejtmana Jakub Unucka (ODS). Ještě ostřeji formuloval svoji odpověď zástupce odborů Jaromír Franta. „Obnovitelné zdroje nám nezajistí dostatek elektřiny ani v roce 2033, ani nikdy v letech následujících. Při vhodných podmínkách možná v červenci a srpnu a jen přes den,“ říká.

Uvedené názory se opírají o veřejně dostupná fakta. Toho pro svoji odpověď využil Jan Zahradník (ODS), který je v komisi za sněmovní Výbor pro životní prostředí. „Pokud by v listopadu 2034 byla situace ve spotřebě elektřiny a klimatických podmínkách stejná, jako byla v listopadu 2020 a naše energetika by odpovídala představám zastáncům odchodu od uhlí v roce 2033 a zastoupení jednotlivých OZE, jak jej Komora obnovitelných zdrojů prosazovala v Uhelné komisi, pak bychom v průběhu celého měsíce dokázali vyrobit dostatek energie pouze 7. 11. a 22. 11. a to ještě jen po dobu několika hodin,“ uvádí příklad z praxe.  „Pokud celé dny nesvítí a nefouká, tak jakákoliv, i násobně větší instalovaná kapacita, daleko za nejsmělejšími plány zastánců takzvané čisté energetiky, by nás nezachránila,“ vysvětluje poslanec. Právě na tato fakta se odkazují i odpovědi dalších dotázaných.

„Obnovitelné zdroje budou důležitou součástí energetického mixu, ale samy o sobě v našich podmínkách energetickou nezávislost nezvládnou,“ shrnuje Pavel Pustějovský, jenž je v Uhelné komisi z titulu předsedy Podvýboru pro energetiku. „Obnovitelné zdroje mají své místo v energetickém mixu, ale ze své podstaty se nemohou stát páteří energetického systému ČR. Nezajistí kontinuální a stabilní dodávky v čase, jejich výkonnost je kolísavá. Není to jen o instalovaném výkonu, ale například i o udržení pohotovostního výkonu v elektrické síti,“ vysvětluje Vojtěch Munzar z Podvýboru pro energetiku.

Zajímavou poznámkou doplnil svoji odmítavou odpověď energetik František Hrdlička, který je v komisi za ČVUT. „Do roku 2033 počítá ministerstvo průmyslu a obchodu s produkcí elektřiny a tepla z tepláren prakticky v současném rozsahu. To byl předpoklad k vytvářeným scénářům,“ upozorňuje.

Včetně hlasu zástupkyně Karlovarského kraje, poslankyně Jany Mračkové Vildumetzové (ANO) je skóre 1:8 v neprospěch schopností OZE stát se hlavním zdrojem elektřiny pro Českou republiku.

Zbývají ještě názory tří známých lidí, kteří se však nevyjádřili úplně jasně. Je to o to pozoruhodnější, že se jmenují Jiří Koželouh, Daniel Beneš a Vladimír Dlouhý.

 „Podmínkou konce uhlí v roce 2033 je opravdu výrazný – avšak zcela realistický – rozvoj obnovitelných zdrojů energie. V případě elektřiny bychom se měli dostat na více než dvojnásobek současného stavu. Pokud se to povede, tak určitě posílí energetická nezávislost na uhelných dolech a elektrárnách, které stále častěji přechází do vlastnictví neprůhledných firem s matkami mimo Českou republiku. Vlastnictví zdrojů čisté energie – jako jsou fotovoltaické elektrárny, větrné turbíny či bioplynové stanice na odpad  – je naopak dostupné i menším firmám, obcím, zemědělcům či domácnostem. Posílí také energetická bezpečnost státu, neboť do uhelných elektráren seriózní firmy přestávají investovat a budoucnost jejich provozu je krajně nejistá. Stačí, aby ještě o něco poskočila cena emisní povolenky, a firmy se uhlí budou rychle zbavovat. Na to je potřeba se připravit a mít realistický plán. Spalování uhlí do roku 2038 realistický plán není, rok 2033 je rozhodně realističtější a zodpovědnější,“ řekl nám Jiří Koželouh z Hnutí Duha, který Uhelnou komisi opustil po tom, když předložila vládě doporučení na rok 2038.

 „Pokud se ČR stane ve velkém závislou na dovozu energetických zdrojů, pokud ztratíme již dnes se zmenšující komparativní výhody českého průmyslu v oblasti dodávek pro sektor energetiky, pokud ztratíme strategickou bezpečnost, tak budeme ti, kteří sice energii mít také budou, ale drahou, což sníží relativní životní úroveň lidí a konkurenceschopnost české ekonomiky,“ obává se prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Podle něj restrukturalizace energetiky ve světě i v Evropě probíhá zbrkle.

„Určitě se bude masivně rozvíjet výrobní kapacita pro zelenou energii ve formě jaderné energie a obnovitelných zdrojů. Budou se budovat úložiště energie a posilovat distribuční a přenosová soustava tak, aby zvládala velký podíl intermitentních zdrojů. V některých sektorech se do budoucna spoléhá na vodíkové technologie, přičemž na výrobu vodíku budeme potřebovat obrovské množství elektřiny,“ řekl generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.