Komu skutečně prospívá evropský „boj“ proti CO2?

Atmosféra se jistě neurazí, když do ní půjde méně oxidu uhličitého z evropských států. Ale moc to nepocítí. Skutečný prospěch z tažení proti CO2 mají jiní.

Množství CO2, které země EU přestanou vypouštět do atmosféry, hravě nahradí ostatní země v čele s Čínou. Takže o nějakém reálném dopadu na oteplování klimatu (podle převažujícího názoru), si můžeme nechat jen zdát. Reálný dopad má tohle evropské tažení, zhmotněné v bruselském Green Dealu, úplně jinde. Ty oblasti jsou tři.

Čtěte také:
Čím bude za pár let povolené topit?
Češi žádají energetickou soběstačnost

První oblastí jsou všechny firmy, které vsadily na zelenou budoucnost. Výrobci fotovoltaických panelů, větrných elektráren, jejich instalační firmy, poradenské firmy všeho druhu a všechna možná ekologistická sdružení, aliance, asociace a tak podobně. Byznys s přeměnou energetiky a průmyslu je tak obrovský, že si to člověk ani nedokáže představit. Jen prvních 10 let Green Dealu má evropské země stát víc, než bilion eur. (OVĚŘ) Dotace, dotace a takzvaně vyvolané, tedy vynucené, investice. To je lákadlo, kterému se těžko odolává. A vpravdě geniální investorské mozky, které včas pochopily, že je potřeba kolem toho rozpoutat rozsáhlou kampaň. Možná ani oni netušili, jakých rozměrů to celé nabyde. Bohužel se neví, kdo to odstartoval, zda to byl jeden mozek, dva, či zda to tak nějak „vyplynulo“. Zajímavé na tom je, jak z celého solárně-větrného byznysu postupně téměř zmizely evropské i americké firmy. Těžiště výroby zelených technologií leží už pár let v Číně. Což pořád nechává dost velký prostor pro to, aby si pěkně vydělali i ostatní. Vlastně, bez těch ostatních by to ani nefungovalo.

Druhou oblast představují zelení a všichni jejich názoroví blíženci. Není asi třeba je vyjmenovávat, ve zkratce stačí říct, že jsou to všichni ti, kteří věří tomu, že více regulací a norem a omezení znamená lepší svět. Protože přesně to je to, kam pod zeleným diktátem suverénní země sdružené v Unii směřují. Do centrály v Bruselu totiž odcházejí, ať už na posty komisařů, nebo na posty europoslanců ti, kteří by se v domácím politickém soupeření neprosadili. Jejich cestou je proto aktivismus. A největší vliv z aktivistů mají nyní reálně ti zelení. Aby se jejich vize naplnily, bude potřeba ještě hodně regulací, norem a omezení a nikdo v současnosti neví, kde se to omezování má zastavit. Kromě vůdců zelených. Ale ti o tom raději nikomu nic neříkají. Leč i útržky ukazují, že to nebude nic veselého – třeba záměry regulovat spotřebu masa, tedy stanovit, kolik masa může člověk sníst, se už v europarlamentu objevily. Opoziční hlasy jsou přitom slabé. Byť do skladby svého jídelníčku si nejspíš nechce nikdo z Evropanů nechat mluvit nějakou bruselskou instituci. Již při zběžném pohledu je takových útržků vidět víc. Zákaz olověných broků, či různě jinak pojmenované migrační kvóty jsou jen některými z nich. Permanentní verbální útoky aktivistů na soukromý majetek přitom nelze přehlédnout.

Spolu s nimi si hřejí svou polévku eurofederalisté. Těm vyhovuje, že evropské státy bez dostatečného potenciálu OZE (což je i Česko) byly závislé na importu elektřiny z jiných evropských států. Těžko pak budou svlékat unijní kazajku. (Jestli tak velké importy vůbec budou možné, je věc jiná.)

Třetí, jež z ekologismu obrovsky profituje, je Čína, která tak posiluje svoji globální roli. Vyrábí totiž valnou většinu zelených technologií, bez kterých za pár let nebude Evropa schopná fungovat. Z čehož má obrovské zisky. Ty v následujících 20 letech strmě porostou přímo úměrně tomu, jak v Evropě poroste nadiktovaný podíl obnovitelných zdrojů. Aby závislost na Číně byla v tomto oboru dokonalá, země také funguje jako údajně ekologický likvidátor kde jakých produktů, které do Evropy vyvezla, případně si je evropské země samy vyrobily. Což znamená, že za pár let už evropské země nebudou bez Číny schopné fungovat v souladu se svými předpisy.

Zjišťovat, kdo přesně stál u zrodu zeleného tažení v této souvislosti, nemá smysl. Nemá ani smysl zjišťovat, kdo z něj má větší profit. Protože rozhodující je, že tyhle tři entity z toho profitují v souladu se svými zájmy. Proto nechtějí dopustit, aby se cokoli změnilo.

Co to ve výsledku bude znamenat pro Evropany, je jim srdečně jedno. Protože o to vůbec nejde. Stejně, jako nejde o nějaké klima, nebo CO2. Ty jsou pouze prostředkem k získání moci.