Doba čtení:4 m, 51 s
„Pro zajištění energetických potřeb České republiky nové jaderné bloky potřeba nejsou. Spotřebu tepla můžeme postupně výrazně snížit, plýtvání je stále velké. Potřebné teplo zajistí výroba z biomasy, tepelná čerpadla a plyn, který bude nejprve fosilní, posléze nefosilní,“ uvedl v rozhovoru pro iUHLI.cz Jiří Koželouh z Hnutí DUHA, člen Uhelné komise za asociaci ekologických organizací Zelený kruh. Říká také, že odstavit uhelné kapacity ještě před rokem 2030 je možné.
Jste spokojeni s kvalitou a včasností dodání podkladů, které dostáváte pro jednání pracovních skupin i samotné Komise?
Nedostatečné a pozdě dodané podklady jsme kritizovali například před posledním jednání Uhelné komise. Výstupy modelování energetiky od ČEPS jsou však kvalitní. Problém je spíše v tom, že stále nezahrnují realistické možnosti rozvoje obnovitelných zdrojů a neřeší řízený útlum uhelných kapacit před rokem 2029. Ale to se dá napravit a takové možnosti doplnit. Máme totiž jako uhelná komise povinnost zkoumat všechny možnosti útlumu uhlí.
To co chybí dlouhodobě, je jasný plán konkrétních opatření, které pomohou lidem propouštěným z uhelného průmyslu. Podporujeme například speciální sociální příspěvek pro horníky a energetiky, placení rekvalifikací a investování do nových pracovních míst v uhelných regionech.
Čtěte také:
Konec uhlí v roce 2033 by byla nezodpovědnost
Kvůli nedostatku materiálu budou zdražovat stavby
Vy osobně považujete rok 2033, o kterém se nyní začalo více mluvit, jako termín konce uhlí v energetice za reálný? Kolik tahle rychlost podle vás bude stát?
Rok 2033 je pro ekologické organizace nejzazší možný kompromis. Uhelné elektrárny je možné odstavit postupně již do roku 2030. Pokud by po roce 2030 ještě pár let spalovaly uhlí efektivní teplárny, tak to bude dávat smysl. Aktuálně to však vypadá, že teplárny naopak přejdou na jiná paliva dříve, před rokem 2030. Ale špatné ekonomické výhledy uhlí mohou přinést konec uhlí i v elektrárnách kolem roku 2030. Nebylo by zodpovědné počítat s tím, že uhlí vydrží na trhu do roku 2038 nebo dokonce 2043.
Kolik jako společnost zaplatíme za investice do nových zdrojů energie a kolik na tom naopak vyděláme díky daňovým výnosům, zakázkám pro průmyslové podniky, novým pracovním místům či nižším škodám na zdraví a životním prostředí není zatím v rámci podkladů pro Uhelnou komisi dostatečně vyčísleno. Dívat se jen na náklady, které navíc lze z velké části pokrývat penězi z evropských fondů, nemá žádnou vypovídací hodnotu.
Jaký klimatický přínos (z pohledu snížení emisí co2) by tento termín útlumu měl? Je to vyčíslené?
Menší, než kdyby došlo k technicky možnému útlumu uhelných elektráren do roku 2030. Co by přinesl útlum do roku 2033, záleží na tempu útlumu a také na tom jestli bude počítáno s reálnými možnostmi obnovitelných zdrojů. Dosavadní podklady toto nezohledňují – obnovitelné zdroje podceňují a útlum uhlí je příliš pomalý – tudíž nevyčíslují ani reálné možnosti úspor emisí CO2. Kromě toho nepočítají se snížením emisí s lokálních topenišť či těžby.
Čím uhlí ve výrobě elektřiny a tepla nahradíme? Co všechno se musí fyzicky vybudovat, aby mohlo Česko fungovat bez uhlí?
V první řadě přestaneme masivně vyvážet elektřinu. Dále je pro naši spotřebu řešením zejména rozvoj čistých obnovitelných zdrojů energie. Do roku 2030 se může jejich výroba více než zdvojnásobit, do roku 2050 už může být pětkrát vyšší než dnes. Pak je tu samozřejmě zemní plyn, který může být postupně nahrazován klimaticky neutrálními plyny. Výroba energie z plynu je také, spolu s bateriemi či přečerpávacími elektrárnami, jedním z řešení potřebné akumulace energie. Ministerstvo průmyslu dále počítá s novými jadernými bloky, které však nejsou v reálném ekonomickém prostředí vůbec jisté a nejde na ně spoléhat. Naštěstí pro zajištění energetických potřeb ČR potřeba nejsou. Spotřebu tepla můžeme postupně výrazně snížit, plýtvání je stále velké a není důvod, aby lidé platili zbytečně. Potřebné teplo zajistí výroba z biomasy, tepelná čerpadla a plyn, který bude nejprve fosilní, posléze nefosilní.
Kdo bude budovat nové zdroje? A kdo je bude platit?
Nové obnovitelné zdroje bude moct budovat téměř každý – firmy, farmáři, města a obce, domácnosti i energetické komunity. Moderní energetika sestává ze zdrojů různých velikostí – od střešních fotovoltaik, přes obecní biomasové výtopny až po větrné elektrárny. Stejně jako za provozování uhelných zdrojů budeme platit my všichni – elektřina nebyla, není a nebude zadarmo. Rozdíl je v tom, že nebudeme platit tím nejcennějším – zdravím a zničenou budoucností. Navíc studie Modernizace evropského hnědouhelného trojúhelníku, která zkoumala možnosti útlumu uhlí v Německu, Polsku i Česku současně, ukázala, že při ukončení spalování hnědého a většiny černého uhlí v roce 2032 bude stát elektřina v tomto roce o 14 procent méně, než když by spalování uhlí pokračovalo bez zásahu. Nesmíme tak zapomínat, že investice do obnovitelných zdrojů budou z velké části krýt evropské fondy, zejména v následujících několika letech. Pokud budeme s útlumem uhlí a výstavbou nových zdrojů otálet, tak přijdeme o hodně peněz. Rychlejší konec uhlí se nám tedy vyplatí ekologicky, ekonomicky i bezpečnostně.
Co bude s uhelnými kapacitami? Zůstanou v záloze a pro případy nepříznivého počasí, nebo se mají zbourat?
Modelování ČEPS i další modelování elektrizační soustavy počítají s nepříznivým počasím i dalšími komplikacemi a také zálohami, aby nenastaly výpadky. Po koncovém roku útlumu tedy uhelné zdroje do zálohy nejsou potřeba. Tyto zdroje navíc nesplňují evropská kritéria pro kapacitní mechanismy. Kromě toho nedává smysl, aby odstavené bloky zabíraly místo na hodnotných pozemcích určených pro energetiku.
Čím budou topit domácnosti, především na vesnicích? Plynofikovaná jich je totiž jen asi polovina.
Už statistiky kotlíkových dotací ukazují, že velký zájem je o tepelná čerpadla a kotle na peletky. Ale lidé si také pořizují krbová kamna na kusové dřevo, zatímco o nové uhelné kotle je mizivý zájem. S pokračováním kotlíkových dotací a souběžných půjček stát počítá, například v rámci Fondu obnovy. Topení uhlím je rarita posledních pár vyspělých zemí a má významný negativní dopad na kvalitu ovzduší a zdraví lidí. Změna tedy prospěje kvalitě života zejména na venkově.