Doba čtení:5 m, 14 s
Téměř devatenáct let působil Ing. Petr Lenc ve funkci ředitele státního podniku Palivový kombinát Ústí. Od nového roku se stane generálním ředitelem těžebních společností Sev.en Energy. Své plány představil v rozhovoru pro Důlní noviny.
Co především ovlivnilo vaše rozhodování přijmout nabídku na post generálního ředitele těžebních společností Sev.en Energy?
V Palivovém kombinátu Ústí, kde jsem dosud působil, jsem prošel všemi fázemi od těžby hnědého uhlí přes její ukončení až k likvidaci, sanaci, rekultivaci a následné revitalizaci zasaženého území. Když jsem dostal nabídku vrátit se opět k procesu těžby uhlí v aktivní těžební společnosti a eventuálně si vyzkoušet všechno to, co jsem se dosud naučil, vzal jsem to jako velkou výzvu. A výzvy já neodmítám.
Jaké zásadní úkoly vidíte k řešení bezprostředně po svém nástupu do funkce?
Těch bude strašně moc. Doba pro těžební společnosti je dnes neuvěřitelně složitá. Prožíváme nejvážnější období, kterým hornictví a energetika v novodobé historii republiky vůbec kdy procházely. První věc, kterou je potřeba udělat, je zareagovat na změny ve společnosti, připravit se na dobu „pouhelnou“, která bezesporu dříve či později nastane. Je nutné informovat veřejnost, že i naše skupina vnímá proces dekarbonizace jako nevratný, i když termín konce těžby uhlí a výroby energie z uhlí ještě není možné seriózně stanovit. Mluvím o okamžitém přizpůsobení se trendu, který se už nastartoval nejen v naší republice, ale v celé Evropě, ve světě. Neodvratně předpověděl budoucnost energetiky. Musíme být první těžební společností v České republice, která na tuto změnu zareaguje.
Čtěte také:
Mostecko se stane zásobárnou vody
Na zaplavení lomu ČSA bude chybět až 1,7 miliardy
Plánujete strukturální a personální změny ve vedení těžebních společností?
V úvodních fázích určitě ne. Je vždy potřeba dát lidem šanci ukázat, jaké mají kvality. Teprve, když se ukáže, co v nich je či spíše není, nastane čas na personální rozhodnutí a na změny. Nejsem příznivcem unáhleného rozhodování, protože to jsou kroky často nevratné. Lidi je potřeba nejprve poznat.
Jak vnímáte negativní postoje části společnosti k těžbě hnědého uhlí a výrobě energie z něj? Jste připraven se s nimi střetávat?
Proces dekarbonizace a tažení proti uhlí jsou svým způsobem nevyhnutelné. K tomuto procesu dění ve společnosti postupně spělo. Problém je ale v tom, že na každý podobný proces se postupně nabalí celá řada balastu, který ve svém důsledku vyprodukuje spíše anarchii, než aby se celý proces posuzoval z hlediska praktického a z hlediska udržitelnosti. Slovo uhlí se v poslední době stalo sprostým a zakázaným. Uhlí tady ale je a ještě poměrně dost dlouhou dobu bude minimálně v českém energetickém mixu nezastupitelným zdrojem energie. Je potřeba se v této chvíli tomuto názoru postavit a lidem začít vysvětlovat. Není to o tom, že nechceme přijímat tuto změnu. Je logická, je jasná a jednou se dostane využívání uhlí do konečné fáze. To jednou je ale ještě vzdálené a nikdo neumí jasně predikovat, kdy to bude. Střetávání s negativními ohlasy je věc, se kterou tedy samozřejmě počítám.
Sledoval jste rekultivace lomů ČSA a Vršany? Jaký je váš názor na jejich kvalitu?
Sledoval. Je to v podstatě území, které je v majetku státu. Znám je velmi dobře a vím, jakým způsobem jsou rekultivace prováděny. Obecně je třeba říct, že česká rekultivační škola je výborná. A obě rekultivace, které se dělají na lokalitách Vršany a ČSA mají tuto známku, dělají se ve výborné kvalitě.
Je důležitá podpora regionu ze strany těžebních společností a komunikace s obcemi a městy?
Udržovat vztah s regionem musí být pro těžební společnosti prioritou. Jakmile nenastartujeme komunikaci s regionem na všech úrovních a nebudeme aktivním hráčem, nemáme šanci v regionu uspět. Musíme jít lidem naproti a podat regionu pomocnou ruku. Horníci jsou zvyklí na tvrdou dřinu, ale zároveň od vedení společnosti očekávají podporu, které si mnohdy váží srovnatelně či více než finančního ohodnocení.
Jak jste připraven svou podporu horníkům vyjádřit?
Největší problém v současné době je, že lidé mají poměrně velkou nejistotu v závislosti na tom, co se děje v médiích a na tažení proti uhlí. Jejich nejistota pramení hlavně z toho, že nikdo neví, jaká je životnost těžby uhlí a jak to s uhlím bude dál, jak dlouho ještě budou mít práci. Zásadní je vrátit horníkům chuť pracovat, protože jejich práce má stále smysl. Ujistit je, že horizont potřebnosti uhlí tady je. Musí mít od vedení těžebních společností dostatek informací, aby nepodléhali mediálním tlakům a masáži ekologických aktivistů. Pro člověka je velmi důležité vědět, že bude mít práci, a že bude dál dělat to, co umí a práci, na kterou je zvyklý. Tu jistotu jim chci dát.
Jaký je podle vás historický i aktuální význam těžebních společností Sev.en Energy v regionu?
Těžební společnosti i celá skupina představuje velkého zaměstnavatele v regionu a velkého partnera pro všechny úrovně komunální sféry od té nejnižší, až po tu krajskou. Ne všude je to ale takto vnímáno, a to je potřeba zásadním způsobem změnit. Při procesu dekarbonizace nejsou těžební společnosti v některých případech přizvány jako partneři dialogu o tom, jak dál v celém regionu. Význam těžebních společností je jednoznačný, ale jsou v regionu nedoceněné. Je potřeba je postavit do role respektovaného partnera. Horník byl v minulosti v našem regionu vždy vnímán jako top profese.
Říkalo se, já jsem horník, kdo je víc. Vnímáte tuto exkluzivitu hornické profese?
Ono to dříve opravdu platilo. Energetika a hornictví byly pro ekonomiku prioritou, a tak se k nim také přistupovalo. Do energetiky se investovalo naprosto neuvěřitelné množství peněz i sil. Postavení hornické profese tomu tehdy odpovídalo. Na základě celospolečenských změn došlo v porevolučním období k určité rozhodně neoprávněné devalvaci tohoto postavení. Dnes je význam hornické profese pro energetiku v podstatě úplně stejný jako před revolucí. To nikdo nezmění, dokud bude uhlí v našem energetickém mixu jedním ze základních zdrojů energie. Jen si to veřejnost tolik neuvědomuje jako dřív.
Jak hodnotíte sám sebe? Jste spíše praktik řešící okamžité problémy, nebo jste silnější v pozici manažera, který hledá způsoby, jak zlepšit firmu v dlouhodobějším horizontu?
Za dobu působení ve funkci ředitele PKÚ jsem se musel stát univerzálem, který musí umět skloubit vše dohromady.
Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Bez koksu by to nešlo aneb jak se vyrábí železo a ocel
Motor, ze kterého jde strach
Konec 200 metrového komína elektrárny Mělník