Doba čtení:3 m, 32 s
Evropská komise představila svůj loni avizovaný plán na získání konkurenceschopnosti. Kdo čekal, že si komise uvědomí své chyby, bude trpce zklamán.
„Kompas EU pro znovuzískání konkurenceschopnosti,“ tak se jmenuje nejnovější dílo Evropské komise. Název je slibný, ale již jen letmý pohled na téměř 1000 slov tiskové zprávy (zde), optimismus čtenáře rychle srazí k zemi. „Compass nastavuje cestu, aby se Evropa stala místem, kde se vynalézají, vyrábějí a uvádějí na trh budoucí technologie, služby a čisté produkty, a zároveň je prvním kontinentem, který se stal klimaticky neutrálním,“ píše se hned ve druhém odstavci. A tím je v podstatě jasno, že žádné uvolnění, nebo ještě potřebnější zásadní předělání Green Dealu není na pořadu dne. O jeho zrušení, což by bylo nejpotřebnější, v Bruselu zjevně nikdo neuvažuje.
Proč také, když vlády členských států zatím vždy komisi poslušně odkývaly sebepitomější nápad? Tenhle odkývají také. To, že polský premiér Tusk přišel s rázným požadavkem na zásadní přepracování plánu Green Deal (zde) totiž 50 tisíc úředníků v Bruselu také nechává v klidu. Věří tomu, že se o něm bezvýsledně bude jednat déle, než toho půl roku, kdy budou Poláci předsedat unii. A s každým dalším jednáním, že se bude jeho podstata obrušovat a rozmělňovat. Protože tak to v unii zatím chodí. Za úspěch se pak vydávají vcelku bezvýznamné odklady, jako je tomu v případě emisní normy pro automobily Euro 7.
Proto se se v dokumentu (zde), který má zachránit konkurenceschopnost států v unii objevují věci, které po rozšifrování úřednického newspeaku, nedávají smysl.Například loni na podzim zveřejněná (umírněná) Draghiho zpráva (zde a zde) upozorňovala na přemíru unijní regulace a byrokracie. A co v tomto směru nabízí kompas paní Leyenové v pasáží nazvané Zjednodušení? „Cílem tohoto nástroje je drasticky snížit regulační a administrativní zátěž,“ začíná nadějně. Jenže. „Kompas stanoví cíl snížit administrativní zátěž pro firmy alespoň o 25 % a pro malé a střední podniky alespoň o 35 %,“ tak zní stanovený cíl.
Jenže snížení byrokracie o čtvrtinu až třetinu to přeci není žádné „drastické snížení“! To je jen něco, co si socialistický mozek úředníka EU dokáže představit jako maximum. Ale stejně přitom věří, že bude stačit snížení o pět procent. Vždyť, kdo to bude kontrolovat? A pokuty si Evropská komise sama sobě nedá. Rozhodně to však není něco, co by se ve vztahu k byrokracii dalo popsat jako „Kompas pro konkurenceschopnost převádí vynikající doporučení Draghiho zprávy do cestovní mapy,“ což také uvádí tisková zpráva EK.
I Compass konstatuje, že vysoké ceny energií jsou problém. Uvědomili si ouřadové v Bruselu, že za vysokými cenami (cca třikrát vyššími než v USA) je jejich pojetí bezhlavě prosazované dekarbonizace? Posuďte sami:
„Společný plán pro dekarbonizaci a konkurenceschopnost: Compass identifikuje vysoké a nestálé ceny energie jako klíčovou výzvu a stanoví oblasti pro intervence, aby se usnadnil přístup k čisté a cenově dostupné energii. Nadcházející dohoda o čistém průmyslu stanoví přístup k dekarbonizaci založený na konkurenceschopnosti, jehož cílem je zajistit EU jako atraktivní místo pro výrobu, včetně energeticky náročných průmyslových odvětví, a podporovat čisté technologie a nové oběhové obchodní modely. Akční plán pro dostupnou energii pomůže snížit ceny energie a náklady, zatímco zákon o akceleraci průmyslové dekarbonizace rozšíří urychlené povolování na odvětví v přechodu. Kromě toho kompas předpokládá akční plány šité na míru pro energeticky náročná odvětví, jako je ocelářství, kovy a chemikálie, což jsou odvětví, která jsou páteří evropského výrobního systému, ale jsou v této fázi přechodu nejzranitelnější.“
Z obsahu citovaného odstavce dýchá zmar. Podle všech dosavadních praktických zjištění – nikoli aktivistických tvrzení a „studií“ – jasně vyplývá, že právě rychlá dekarbonizace je příčinou vysokých cen. Jenže ta se má ještě „akcelerovat“. A co třeba může znamenat „přístup k dekarbonizaci založený na konkurenceschopnosti“? Na základě skutečné konkurenceschopnosti to fungovalo do té doby, než nastoupil unijní dotační socialismus. Ale nyní? Bez dotací už se v energetice nestaví nic. Takže kde je ta potřebná konkurenceschopnost?
Nebo si pod ní paní Leyenová a její komisaři představují jako konkurenceschopnost ještě rychlejší likvidaci fosilních zdrojů zatížených umělými emisními povolenkami prostřednictvím bohatě dotovaných obnovitelných/občasných zdrojů (OZE)? Jejich dosavadní kroky tomu jednoznačně nasvědčují. Jenže pak už nejen, že nebudeme mít tu slibovanou levnou energii, ale dokonce ji kolikrát nebudeme mít vůbec.I to dosavadní zkušenosti s Green Dealem a dekarbonizací bez náhrady stabilními zdroji zcela jasně ukazují.