Než abychom udržovali pro všechny producenty elektřiny rovné podmínky, budeme raději platit miliony. Jen proto, aby bylo co nejvíc „zelené elektřiny“. I když je to ta nejdražší.
Klima nade vše! Do tohoto zvolání se dá shrnout všechno, co unie dělá okolo energetiky. Zda to má či nemá smysl a kolik to stojí, je jedno. Důležité je, aby v grafech rostly ty části, jež ukazují, jak jsou státy v EU „klimaticky šetrné“. Nejnovější česká kauza s „mařiči energie“ je toho nezpochybnitelným důkazem.
V kostce jde o to, že se stalo výhodným mít zařízení, jakýsi obrovský fén (např.zde,zde a odpovědi na dotazy zde), které v případě potřeby spálí nadbytečnou elektřinu. Neboť v síti musí být příkon a odběr v rovnováze. Což nebylo problém zařídit, dokud se do sítí na základě politických rozhodnutí, podpořených tučnými dotacemi, nepustily takzvané obnovitelné zdroje (OZE), jež jsou zároveň jen občasné zdroje. A když už jsme si je do sítí pustili, tak si je tam také udržíme, ať to stojí, co to stojí! Takže, protože jejich údajně skvělá ekonomika je jen chimérou, je budeme zvýhodňovat zleva zprava. Takže když je kvůli přebytku elektřiny odpojíme, zaplatíme jim za to. Ostatní elektrárny ovšem tuhle výhodu nemají. Aby ji také měly, vždyť nejsou zelené, že?!
Takže Česko, které míří mílovými kroky k závislosti na dovozu elektřiny, provozuje mařiče elektřiny. Proto, aby nebylo potřeba vypínat privilegované OZE a platit jim za to kompenzace. Že by se tohle nedělo i jinde v prostoru EU, je málo pravděpodobné. V praxi to znamená, že 26 států v Evropě, ve kterých žije 440 milionů obyvatel, platí za „vyhození“ elektřiny z okna. Což v době, kdy celá EU, stejně jako Česko, směřuje k brzkému nedostatku elektřiny je doslova perverzní. A šíleně drahé. A pokud někdo tvrdí, že se to s úbytkem konvenčních elektráren změní, tak nemá pravdu. Protože OZE už je tolik, že když mají dobré podmínky (svítí slunce, tak akorát fouká vítr), tak větší než potřebné množství elektřiny dodají pokaždé. Německo, jež je naším zeleným vzorem, má v současnosti v těchto zdrojích již 171 megawatt instalovaného výkonu. Což je 2,5 krát víc, než je jeho špičková spotřeba. Zároveň mu však ani toto množství OZE negarantuje v od podzimu do jara dostatek elektřiny. Takže si nemůže dovolit odstavit konvenční elektrárny a ještě k tomu je závislé na dovozu.
Bartuška: Evropu čeká propad výroby elektřiny a její zdražení
Jenže jakmile se počasí zlepší, výroba dotovaných větrníků a fotovoltaických panelů se rozjede. A najednou je elektřiny víc, než je potřeba. Jenže odstavit její zelené producenty je až to poslední, co může regulátorům sítí přijít na mysl. Takže je výhodné mít po ruce ony mařiče, jejichž veskrze nesmyslný provoz vyjde stát levněji, než odstavení OZE…
Že by bylo logické je zakázat? Inu, bylo. Ale jak ukazuje newsletter Cash Only ze SeznamZprávy, je to až opravdu to poslední, co ty, jež mají na mysli „záchranu klimatu“ napadne. Protože tahle možnost – z principu se nabízející jako první – je až v posledním odstavci zmíněného Cash Only: „Dá se to také zakázat,“ uvažuje nad vzniklou situací s mařiči šéf strategie ČEZ Pavel Cyrani. Což je návrh, který by stál za zvážení – tedy vyloženě marnou spotřebu ze státem placených vyrovnávacích služeb úplně vyřadit.
V předposledním odstavci pak jeho autor uvažuje o tom, zda po změně legislativy nedají účastníci trhu přednost bateriovým úložištím. Tedy řešení, které je tak drahé, že se ve větším měřítku bez dotací neobejde. A pak se také neobejde bez zdrojů, které ty baterie budou nabíjet. Což by v létě, s podobně drahou naddimenzovanou instalovanou kapacitou OZE, jako má Německo, nebyl problém. Jenže po prvním vybití baterií, někdy v říjnu či listopadu, už by je ani toto množství OZE nedokázalo nabít a současně dodávat elektřinu do sítě. Čili tudy cesta také nevede.
Vede jen přes přiznání, že sázka na OZE je cestou do pekla.