Mostecké stopy ve slovenském hornictví

Portrét Jana Dernschwamma z roku 1932 od E. Uhla, sbírka Oblastního muzea a galerie v Mostě.

Hornictví se stalo hlavní životní profesí významného mosteckého rodáka Jana Dernschwamma. Jeho působištěm však nebyly rudné doly domovského Krušnohoří, ale daleké Uhry. Byl nejen báňským odborníkem, ale též uznávaným diplomatem, vzdělancem a literátem. Přesto je v Mostě jeho jméno dnes prakticky neznámé.

Narodil se na jaře roku 1494 v domě naproti děkanskému kostelu, tehdy ještě původnímu, před velkým požárem. Později Mosteckým pomáhal při získávání prostředků na stavbu nového chrámu. Jeho rodině kdysi patřily cínové doly v Krušných horách, snad právě tak získal svůj vztah k hornictví. Už ve třinácti letech ale odjel z Mostu na studia. Studoval postupně ve Vídni, Lipsku a Římě. Poté se usadil v Uhrách a působil u bratislavského probošta Hieronyma Balba. Podle některých zpráv to byl právě Dernschwamm, který už se mezitím stihl seznámit s význačnými lidmi své doby a s diplomacií, kdo připravoval Mosteckým po požáru města roku 1515 půdu pro jednání s králem Vladislavem Jagellonským. A ten skutečně Mostu pomohl.

Čtěte také:
Most chce postavit pomník horníkům
Už jste pili víno z lomu?

To už ale začíná nová životní éra Jana Dernschwamma. Vstupuje do služeb Thurzů a Fuggerů v Uhrách a jeho oborem se stává hornictví. Působil v měděných dolech v Bánské Bystrici, spravoval mincovnu v Sedmihradsku (dnešní Rumunsko) a později také solné komory tamtéž. Zjednodušeně řečeno dal zanedbané doly do pořádku, racionalizoval těžbu i zpracování a zavedl v nich řád. Zabýval se však také těžkými podmínkami horníků a snažil se zavést spravedlivější odměňování. Hodily se mu nejen odborné znalosti, ale i jeho diplomatické a obchodní schopnosti. Musel urovnávat vzpoury horníků, ocitl se uprostřed konkurenčního boje uherské šlechty, politických převratů a neustálých vojenských střetů s Turky.

Po roce 1546, když podnik v Bánské Bystrici převzali Habsburkové, opustil Dernschwamm hornictví a věnoval se literární a sběratelské činnosti a také diplomacii. V roce 1553 se vydal z Vídně jako člen císařského diplomatického poselstva do Cařihradu (dnešní Istanbul). Úkolem vyslanců bylo sjednat příměří se sultánem. Unikátním svědectvím o tříleté cestě dodnes zůstává Dernschwammův cestovní deník. Cestopis zachycuje přírodní poměry, nerostné bohatství, architekturu i lidovou kulturu zemí na východ od habsburské říše. Zachovalo se i další dílo tohoto význačného Mostečana pojednávající o jeho pracovních aktivitách, a sice „Paměti o podniku na měď Thurzů a Fuggerů v Bánské Bystrici v době jagellonské“ a další spis „O dolování v Sedmihradsku“. Knihy však nejen psal, ale též sbíral, takže jeho mimořádná knihovna tehdy čítala na dva tisíce svazků. Shromáždil i zajímavou sbírku latinských nápisů, na které narazil během svých cest a které se dochovaly vytesané v kameni z dob římského osídlení střední a východní Evropy.

Jan Dernschwamm se naposledy do rodného Mostu vypravil roku 1557 a byl zde přijat jako význačná osobnost. Zemřel ve věku 73 či 74 let a je pochován v obci Častá na západním Slovensku pod hradem Červený Kameň, který tam za jeho života jako svou pevnost budovali Dernschwammovi zaměstnavatelé Fuggerové. Jeho náhrobek v tamním kostele se nedochoval. Ještě ve starém Mostě slavného rodáka připomínala jedna z ulic.

Mohlo by vás zajímat:
Ze starého lomu je špičkové golfové hřiště
VIDEO: Jezero Most napuštěné za minutu
Po bagrech zůstaly mokřady a čistá voda