Doba čtení:3 m, 21 s
Ceny energií ohrožují sociální smír. Přechod na obnovitelné zdroje je potřeba zpomalit, protože jejich požadovaný rychlý nástup je pro Česko nebezpečný. To jsou některé z myšlenek poslance Patrika Nachera (ANO), člena Hospodářského výboru poslanecké sněmovny.
„My teď nesmíme udělat chybu, protože její náprava už nemusí být v našich silách. Všechny kroky kolem energií musíme zcela realisticky uvážit, což je právě to, co tomu celému dodnes chybí,“ vysvětluje poslanec Patrik Nacher, proč je potřeba unijní plány na přechod na obnovitelné zdroje přibrzdit a nikoli akcelerovat, jak by chtěla Evropská komise.
V rozhovoru jsme se jej – co by člena Hospodářského výboru sněmovny – ptali na to, jakou cestou by se v nynější energetické mizérii mělo Česko vydat.
Existuje rychlá cesta od závislosti na ruském plynu?
Rychlá cesta bohužel není žádná. Základem nyní musí být přestat se snahou udělat to co nejrychleji, ale přemýšlet a jednat uvážlivě. Cílem musí být v každém případě zachování energetické soběstačnosti. A to platí i pro plán Green Deal, protože naplnit jeho cíle a zároveň se odstřihnout od ruského plynu není možné. Nyní je náš energetický mix složený z jádra, uhlí a plynu, z čehož i laik musí vidět, že té požadované dekarbonizaci nejde dosáhnout rychle. Pro protěžované obnovitelné zdroje nemáme takové podmínky, jaké bychom potřebovali, takže i rozsah jejich nasazení musíme přizpůsobit našim možnostem.
Ale Evropská komise již prezentovala svůj plán na to, jak se plynové závislosti zbavit (zde). Ten neukazuje správnou cestu?
Eurokomisaři situaci úplně nepochopili. Teď se totiž jasně ukázalo, že nesmíme být závislí na jedné zemi. Zároveň, ale nesmíme ohrozit svoji energetickou bezpečnost. A „víc a rychlejšího Green Dealu místo ruského plynu“ není bezpečným řešením. Uspěchaný přechod na OZE je totiž nebezpečný zrovna tak. Brusel tím jen v jiné podobě zkouší svůj obvyklý recept na všechno, tedy „víc Evropy“. Což, jak se opakovaně ukazuje, nefunguje. Podle mě je to právě naopak. My teď nesmíme udělat chybu, protože její náprava už nemusí být v našich silách. Všechny kroky kolem energií musíme zcela realisticky uvážit, což je právě to, co tomu celému dodnes chybí.
Prostě je potřeba přehodnotit dosavadní plány a postupovat podle skutečných možností. Jinak to v EU dopadne špatně, protože lidé budou kvůli vysokým cenám či nestabilním dodávkám energií nespokojení. A dají to najevo.
Takže kromě složení samotného energetického mixu je nezbytné se podívat i na obchodování s elektřinou. Česko je sice zatím v produkci elektřiny soběstačné, ale máme ji pro sebe dražší, než je tomu v zemích, které jsou závislé na dovozu. To je nelogické. Proč nemáme českou elektřinu za české ceny? Proč se všechna naše elektřina prodává přes burzu v Lipsku? Je důležité uvědomit si, jak se s elektřinou obchoduje a jak se vůbec tvoří její cena. To všechno potřebuje revizi! A to samé platí pro systém emisních povolenek EU ETS. Tohle jsou zcela legitimní otázky. Kdo to vidí jinak, tak nechápe, co všechno je ve hře. Protože tady se hraje o sociální smír. Pokud se tyhle věci nepovede vyřešit, sociální smír skončí. To není dobré nikdy, ale když je „za rohem“ válka, tak by to byl úplný průšvih.
Takže byste byl pro změnu současného způsobu obchodování s elektřinou? Pro odchod českých firem z lipské burzy?
Nad obchodováním s elektřinou se musíme vážně zamyslet. Podle mě tenhle způsob v pořádku není. A kdy jindy tohle téma otevřít, než nyní?
Chystá se aktualizace Státní energetické koncepce. Jak by měla probíhat její příprava, kdo všechno by se na ní měl podílet?
Státní energetické koncepce musí splnit základní zadání – musí být realistická a dlouhodobě platná. Čili že se nebude za dva tři roky znovu revidovat. Takže komunikace a její příprava by měla probíhat na širokém odborném prostoru i napříč politickým spektrem a státními institucemi. Myslím, že SEK je podobně důležitá, jako penzijní reforma.