Názory na plány vlády v energetice se různí

Kvalifikovanou odpověď na otázku, jak chce zajistit Čechům dostatek dostupné elektrické energie, programové prohlášení vlády Petra Fialy nepřineslo. Foto: Facebook Petr Fiala

Může Česko za 11 let nahradit všechny své uhelné kapacity, jak chce vláda, nebo je to nesmysl? Názory na to se různí a málokdo jde v odpovědích do hloubky. Přinášíme pohledy ze čtyř stran.

S uhlím, nebo bez uhlí? Do kdy, nebo odkdy? To jsou základní otázky určující vývoj nejen české energetiky a teplárenství, ale prakticky celé české společnosti. Z uhlí máme nyní více než 40 procent elektřiny a většinu tepla z tepláren. Na tom jsou závislé více než tři miliony lidí v republice. Vláda si vetkla do programového prohlášení, že by ráda ukončila spalování uhlí v tuzemsku do roku 2033, tedy o pět let dřív, než doporučila Uhelná komise. Ovšem jen za předpokladu, že bude existovat dostatek nových a spolehlivých kapacit.

Jestli je možné za 11 let nahradit všechny uhelné kapacity se však, bohužel, odborníci neshodují. Podle Jiřího Gavora, analytika společnosti ENA a výkonného ředitele Asociace nezávislých dodavatelů energií je 11 let pro takový přerod dostatečná doba. Podle Milana Smutného, mluvčího think tanku Realistické energetika a ekologie, je to ovšem zhola nemožné. Programové prohlášení vlády však nabízí takových nejasností víc. Na otázky portálu iUHLI.cz odpověděla Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu, Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities a zmínění Jiří Gavor a Milan Smutný. Z opozičních stran SPD a ANO jsme bohužel ani po týdnu nezaznamenali žádnou odezvu.

Drahé energie můžou vést k zavření sportovišť

Jak hodnotíte programové prohlášení vlády z pohledu energetiky?

„Jde o ambiciózní programové prohlášení, které výrazně spoléhá na jádro. Jelikož investice do jádra mají extrémně dlouhou návratnost, první pozitivní výsledky nepřijdou v době úřadování současné vlády ani té následující. Můžeme tedy říct, že se jedná o nesobecké programové prohlášení, které myslí na budoucí generace,“ odpověděl Štěpán Křeček.

„Programové prohlášení obsahuje celou řadu pro budoucnost energetiky důležitých tezí, bez kterých by nebyla možná energetická tranzice. Z pohledu plynárenství vnímáme pozitivně zejména to, že i nová vláda pokračuje v úsilí uznat zemní plyn jako klíčové transformační palivo v procesu dekarbonizace,“ komentuje prohlášení Lenka Kovačovská.

„Vláda vyjadřuje podporu moderní energetice, což je správné. Není potřeba polemizovat ani s jejím záměrem přispět k instalaci fotovoltaiky na minimálně sto tisících střech do roku 2025. V té souvislosti považuji za důležité, že se o slovo hlásí i města, že nepůjde jen o jednotlivé rodinné domy. Že vláda podporuje jádro, není překvapivé, mají to tak všechny politické síly v tuzemsku,“ říká Jiří Gavor.

„Vládní koalice je složena z pěti stran, od konzervativců až po zelené progresivisty. Proto je tento dokument nepochybně politickým kompromisem. Zcela zásadní je, že vláda chce vypracovat studii dopadů politiky Green Deal. Důležité je pro občany ČR sdělení, že vláda bude při vyjednávání konkrétních opatření na půdě EU ´zohledňovat možné sociální a ekonomické dopady a specifické podmínky ČR´. Zásadní je přihlášení k jaderné energii. To si vyžádá rychlé budování dalších nových jaderných bloků, jež jsou sice investičně nesmírně náročné, ale jsou to vysoce efektivní, stabilní a ekonomicky návratné a ziskové zdroje s 80letou životností,“ shrnuje postoj think tanku Realistická energetika a ekologie Milan Smutný.

Míl: Babišova vláda mohla přibrzdit zdražování energií

Vláda by chtěla skoncovat s uhlím do roku 2033. Považujete to za
reálné?

„Teoreticky to reálné je, avšak pouze za předpokladu naplnění všech důležitých podmínek pro útlum, zejména včasné náhrady utlumovaných uhelných zdrojů jinými výrobními zdroji, aby byla i nadále zajištěná energetická bezpečnost ČR. Klíčová je nejen výstavba nových jaderných zdrojů a posílení rozvoje OZE, ale především zvládnutí transformace teplárenství umožňující kontrolovaný odchod od využití uhlí při výrobě tepla,“ vypočítává úskalí Lenka Kovačovská.

„Při zohlednění pouze ekonomických argumentů by odklon od uhlí trval zhruba o pět let déle. Vláda však ve svém programovém prohlášení zohlednila i další aspekty, proto byl navržen ambiciózní termín,“ zní diplomatická odpověď Štěpána Křečka.

„Odejít od uhlí v průběhu 11 let je reálné. Tato doba je dostatečná pro vznik nových kapacit, především v obnovitelných zdrojích a plynu. Samotný konec uhlí však budou ovlivňovat i jiné faktory, než vůle české vlády, zejména ty ekonomické, takže může nastat i dřív,“ domnívá se Jiří Gavor. Jako příklad uvádí plány společnosti ČEZ, jež chce v roce 2030 mít z uhlí už jen 12,5 procenta elektřiny.

„Ano, Česká republika může předčasně skoncovat s uhlím, ovšem s následkem naprostého rozpadu energetické soustavy, ekonomiky a celé společnosti. Faktem je, že do roku 2033 nemá Česká republika naprosto žádnou šanci uhlí v produkci elektřiny a tepla efektivně nahradit skutečně stabilními a spolehlivými zdroji zejména v nejnáročnějších zimních měsících,“ říká zcela jednoznačně Milan Smutný.

Co všechno by se muselo za 11 let udělat a postavit, aby bylo
skutečně možné s uhlím skončit v roce 2033?

„Bude nutné se masivně orientovat na obnovitelné zdroje nové generace. Naroste význam plynu a u jádra bude nutné v rychlém sledu přijímat závazná rozhodnutí,“ stručně konstatuje Štěpán Křeček.

„V kontextu uhelného phase-outu v roce 2033 považujeme za naprosto klíčové zvládnutí přechodu systému zásobování teplem na alternativní paliva. S ohledem na taxonomii a další evropskou legislativu by tato transformace měla být učiněna poměrně rychle, pokud chceme na ni – především v případě plynu – čerpat jakékoliv dotace nebo podpory. Co se týká samotného přechodu, tak provozovatelé distribuční a přepravní soustavy evidují zájem několika desítek tepláren o jejich připojení k plynárenské soustavě. Dále se týče výroby elektřiny, tak dle zmiňovaných průběžných výstupů a doporučení Uhelné komise bude v roce 2033 u plynových elektráren potřeba vyrobit 2 475 až 12 040 gigawatt hodin, podle zvoleného scénáře navrženého Uhelnou komisí,“ popisuje nezbytné kroky šéfka plynárenského svazu Lenka Kovačovská.

Jiří Gavor upozorňuje na komplikace spojené s výstavbou pro Česko zásadních jaderných zdrojů. Zpochybňuje současně i nutnost získat podíl v přístavním terminálu stlačeného zemního plynu LNG. Česko podle něj může těžit z pozice významného mezinárodního přepravce. „České plynárenství je privatizované, takže se chová jinak, než státní firma, již je možné snadno úkolovat, i když to nedává ekonomicky smysl,“ upozorňuje Gavor.

„Jestliže se do roku 2040 postaví dva nové bloky v Dukovanech, bude to jen náhrada za současné bloky, které budou končit. Teprve až se postaví dva nové bloky v Temelíně, vznikne zcela nová kapacita, která může nahradit 2400 MW stabilního výkonu v uhlí. A teprve zprovoznění dalších dvou jaderných elektráren se čtyřmi reaktory vytvoří možnost současnou kapacitu výroby elektřiny z uhlí plně nahradit,“ zdůrazňuje Milan Smutný. Pro náhradu velkých uhelných tepláren je podle něj nezbytné postavit na dvě desítky nových paroplynových elektráren a tepláren, jako je špičková paroplynová elektrárna ČEZ v Počeradech s instalovaným výkonem 880 megawatt. Projektování a povolení takového zdroje trvá až tři roky a až pět let stavba nemluvě o celkových stovkách miliard investic. „Stát kromě dotační a daňové politiky nemá žádné páky, aby firmy k něčemu takovému přiměl,“ upozorňuje Smutný s tím, že vůbec není jasné, kde tyto zdroje postavit a jak k nim přivést plyn. A také to, zda bude plynu dostatek.