Německo neví kudy kam. Řeší zástupné problémy

Je důležité, jak dlouho se sprchujete? Zachraňujete zkrácením sprchování klima, nebo se zbavujete závislosti na ruském plynu?

EU se chová, jako člověk, který nemá 10 tisíc na splátky hypotéku, a aby na ně měl, přestane si čistit zuby, čímž ušetří pár korun. Podle podobně pomýlených vzorců konstruují diamantové mozky v Bruselu své návrhy na to, jak se zbavit závislosti na ruském plynu. Do tohoto myšlenkového proudu přesně zapadá současná německá mediální debata, již rozpoutal tamní ministr životního prostředí a ochrany klimatu Robert Habeck (Zelení). Na otázku novináře, jak sám zareagoval na rostoucí ceny energií a omezování ruských dodávek plynu, odpověděl takto: „Řídím se tím, co doporučuje moje ministerstvo. Výrazně jsem zkrátil dobu sprchování.“ Doplnil, že se nikdy nesprchoval déle, než pět minut (zde).

Mimochodem, článek na SeznamZprávy, na který odkazujeme, obsahuje zásadní chybu. Píše se v něm totiž, že vysoké ceny energií jsou důsledkem války na Ukrajině. Což ovšem není pravda, protože ceny energií začaly raketově stoupat již zhruba tři čtvrtě roku před ruským napadením Ukrajiny. Bohužel, tento omyl média opakují velmi často. Ale zpět k sprchování v Německu.

Jaké údaje příznivci OZE tají? (2)

Článek cituje „odborníka na energetické úspory“ Reinharda Locha, podle nějž sprchovat se pět minut místo sedmi ušetří asi 30 procent energie. Snížení teploty vody o tři stupně pak ušetří asi 10 procent energie. Zhruba pětina energie, spotřebované německými domácnostmi připadá přitom právě na ohřev vody.

Tyto a podobné výzvy k úsporám – rozšířené je například doporučení vytápět domácnost v zimě jen na 20 stupňů – mají jedno společné. Neřeší podstatu současného dvojího problému. Tím je vysoká cena energií na jedné straně a obrovská nejistota ohledně dodávek ruského plynu na straně druhé. Ani jednoho se však těmito na základě těchto doporučení nezbavíme. Samozřejmě, že se jimi někdo bude řídit. Časem možná i většina. Nic proti tomu. Ale závislosti na plynu se tím nezbavíme. Tedy pokud se masivně nevrátíme k uhlí. Nebo dokud státy nebudou muset sáhnout k regulaci jeho odběru. Což by se nejspíš stalo až v případě, že by Rusko své dodávky velmi výrazně omezilo, nebo zcela zastavilo. To by však už byl jiný příběh. A my bychom byli rádi, kdybychom si třeba jednou za den mohli uvařit.