Palička: OKD se nyní nemůže uživit

Předseda Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu (OS HGN) Rostislav Palička. Foto: horník geolog naftař

Koronavirová pandemie zasadila černouhelné OKD zřejmě poslední ránu. „Za současné situace a při nízkých cenách uhlí nás nejspíše čeká propouštění a dovoz uhlí z Ukrajiny nebo z Polska,“ řekl v rozhovoru pro Revue Sondy předseda hornického odborového svazu Rostislav Palička. Rozhovor přinášíme ve zkráceném znění.

Může koronavirová krize útlum těžby uhlí urychlit, nebo ho naopak oddálit?

Otázka koronaviru ve vztahu k útlumu těžby uhlí je docela složitá. Pokud jde konkrétní případ OKD, kde musely být některé šachty kvůli rozsáhlé nákaze zavřeny, což způsobilo obrovský výpadek, tak tato společnost to sama zvládnout nemůže. Vedou se jednání mezi OKD a konečným akcionářem, kterým je stát. Cílem je stanovit celkovou koncepci OKD do budoucna. Zveřejněny byly informace o útlumu dolů Darkov a ČSA v roce 2021, nejasná je budoucnost dolu ČSM. Smutné na celé situaci je, že černé uhlí se bude v Moravskoslezském kraji spalovat i nadále, ale nebude to uhlí vytěžené u nás. Takže pokud utlumíme těžbu, nezbavíme se jeho spalování, ale pouze pracovních míst.

Čtěte také:
OKD obnovila těžbu ve všech dolech
Konec OKD ohrožuje tisíce pracovních míst

Koksovatelné ostravské uhlí má hlavní využití v ocelářském průmyslu. Rychlejší útlum by rozhodně znamenal komplikace pro už nyní těžce zkoušené tuzemské ocelářství. Mohlo by přijít o stabilní dodávky koksovatelného uhlí a poté, co OKD skončí, budou ocelárny závislé na dovozu z Polska, Ukrajiny nebo dokonce ze zámoří. Přijdou o konkurenční výhodu, jíž jsou flexibilní dodávky a nižší přepravní náklady. Proslýchá se, že stále definitivně není jasné, kdy OKD skončí, stojí se před rozhodnutím, zda se pustit do rozšíření kapacit v dolech, kde by těžba mohla mít rentabilní smysl. Jestliže se však ceny nezvednou, lze spíše očekávat, že těžba se ukončí v roce 2022. Hornické odbory požadují, aby alespoň důl ČSM zůstal v provozu déle, aby si zaměstnanci mohli dodělat závazky, které mají – jde především o naplnění podmínek pro dřívější odchod do důchodu.

Pokud jde o těžbu hnědého uhlí, tím se zabývá zejména takzvaná uhelná komise. V této oblasti nejsou informace, že by se epidemie výrazně negativně projevila. Na posledním jednání komise v polovině roku jsem zaznamenal i určitý posun. Například generální ředitel ČEZ oznámil, že na místě hnědouhelné elektrárny, která se zavírá, bude vybudován jiný, ekologický provoz. Další elektrárna bude přebudována na spalování plynu. Je vidět, že takzvaná zelená dohoda v Evropské unii se bude stále více prosazovat i u nás. Je proto důležité vytvořit důstojné podmínky pro ukončení hornické profese. Myslím, že všichni, kteří dělají tuto těžkou práci, na ni budou rádi vzpomínat, ale pokud se jim nabídnou jiná pracovní místa, pro většinu asi nebude problém přejít na jiné povolání.

Uhlí je stále důležitá surovina, je naše, má tedy smysl ustupovat ekologickým snahám takovým způsobem, že utlumíme vlastní těžbu, budeme uhlí dovážet a někdo jiný z toho bude ekonomický užitek? Navíc sám zmiňujete, že bude chybět kvalitní koksovatelné černé uhlí pro vysoké pece…

Pokud vím, Moravskoslezský kraj bude v příštím roce potřebovat kolem šesti milionů tun černého uhlí a bude ho potřebovat až do roku 2030, zejména hutě. Situace je ovšem taková, že při současných cenách uhlí bychom museli těžbu dotovat – nezapomínejme, že vlastníkem je stát, a takto nelze využívat peníze daňových poplatníků. Za současné situace a při nízkých cenách uhlí nás nejspíše čeká propouštění a, jak už jsem uvedl, dovoz uhlí z Ukrajiny nebo z Polska.

A to bude levnější?

Asi nebude, ale v této chvíli je cena tak nízko, že pro OKD je prakticky nemožné se uživit. Musíme respektovat skutečnost, že hutě jsou soukromé, také nemohou dotovat cenu uhlí. Dříve nebo později dojde k situaci, kdy se budou muset obrátit na jiné těžební společnosti. Bohužel ani připravenost dolů na další pokračování těžby není velká. Například důl ČSA byl zcela připraven v podzemí, ale rozšíření těžby ztroskotalo na výkupech pozemků na povrchu. Podobná situace vznikla i na dole Darkov a dalších. Obyvatelstvo to tady prostě nechce. Můj skromný odhad je, že společnost nepodařenými výkupy přišla zhruba o miliardu korun, kterou jí nikdo nenahradí. Doplatit na to nemusíme hned, ale třeba za 10 let, kdy se nevyhneme dovozu.

Zeptáme se možná naivně: když ukončíme těžbu, surovina v zemi zůstane. Je opravdu tak náročné těžbu někdy opět obnovit?

Bez řádné přípravy se neobejdete. Jde zhruba o tři léta práce, kdy máte jenom velké náklady a žádné výnosy. V dané situaci se OKD chová ekonomicky, tyto náklady šetří. Doly nejsou na rozšiřování těžby a její pokračování prakticky připraveny. Rok za rokem je situace horší a horší.

Čtěte také:
Další stovky milionů pro OKD
Koordinační výbor důchodců OKD slaví třicetiny

Nechci nadávat na ekologii, ale kdyby nepřišla útlumová opatření, poptávka by byla nesrovnatelně vyšší, ani bychom nestačili těžit. I cena by byla někde jinde. Ale pokud se najdou například jiné zdroje energie pro vytápění nebo pro vysoké pece, bude se těžba uhlí z kilometrové hloubky těžko obnovovat. Ceny emisních povolenek stoupají a těžbu zdražují. Uvedu jenom příklad ze Sokolovské uhelné, ta loni za emisní povolenky zaplatila víc, než kolik činí mzdové náklady na všechny zaměstnance.

Jak je možné, že v sousedním Polsku naopak těžbu černého uhlí rozšiřují? Hraje zde snad nějakou roli levnější práce polských horníků?

Nejde pouze o cenu práce. Jde hlavně o finančně náročnou útlumovou činnost, na které se dlouhodobě podílí polský stát. Dříve byly i u nás podniky státní, nerentabilní šachty se uzavíraly na náklady státu. Možná jste zaznamenali, že OKD marně žádalo vládu o 1,2 miliardy korun na útlumové práce, které udělalo od roku 2017.

Polsko tedy situaci zvládá lépe než my?

Určitě. Nemají jaderné elektrárny, jsou na černé uhlí odkázáni. I jejich veřejnost těžbě přeje více než naše obyvatelstvo. Je třeba se ale hlavně podívat, v jakých výhodných geologických podmínkách tam těžba probíhá. My jsme až na okraji velké černouhelné pánve. Oni jsou v jejím středu, mají nesrovnatelně lepší uložení slojí, o jakém se našim horníkům může jenom zdát. Sloje tam mají i nesrovnatelně větší délku, proto jsou náklady na těžbu výrazně nižší. Měl jsem možnost mluvit s odboráři na dole Silezia. Přestože Polsko uhlí také dováží, zdá se, že s cenou vlastního uhlí žádný problém nemají. U nás je větší souhra méně příznivých faktorů – od slabé podpory vlády a obyvatelstva až po uložení uhlí.

Jak se díváte na převzetí OKD státem, byl to dobrý krok?

Zpočátku bezpochyby ano, hodnotím ho dokonce jako vynikající. Co následovalo, bylo již méně dobré. Především se nestanovila jasná další koncepce. My jako odbory jsme se přihlásili k plánu restrukturalizace, ale předpokládali jsme, že bude jasný plán dalšího postupu. To se nevyplnilo.

Nejsem spokojený zejména s personální politikou. Hornictví, jak známo, je fyzicky velmi náročné. Starší pracovníci po mnoha letech mají většinou zdravotní problémy, nemohou podávat výkony jako mladší lidé. Ale firma, když propouští, nechce dávat starším horníkům vyšší odstupné. Takže propouští mladší lidi, lidi ve zkušební lhůtě a podobně. Přitom dnes už není velký rozdíl mezi platem pracovníka na povrchu a v podzemí. Toto také komplikuje získávání nových lidí pro těžbu. Bohužel zde nepomáhají ani státní rekvalifikační programy a mladým lidem to situaci neulehčuje.