Doba čtení:2 m, 0 s
Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) jsou vodíkové cíle pro rok 2030 nesplnitelné. Protože plány na „zelený“ vodík jsou jen na papíře.
Zdrcující popis současného stavu rozvoje projektů na výrobu zeleného, tedy pouze s pomocí elektřiny z obnovitelných a současně jen občasných zdrojů (OZE), nabídla Mezinárodní energetická agentura IEA (zde). Pouhých 0,6 procenta z 95 milionů tun vodíku, které se na světě vyrobily, pocházely z čisté výroby.
Kapacita výroby čistého (zeleného) vodíku sice rychle roste, ale to je u růstu z nuly normální. Takže, pokud vzroste letos o 300 procent, jak předpokládá Global Hydrogen Review (zde), bude to pořád jen 2,4 gigawattu. Pro srovnání, paroplynové Počerady mají výkon 880 megawatt. Takže laickým srovnáním jde – celosvětově – o troje Počerady. To jasně ukazuje, o jak malé množství energie jde. Odhad, že v roce 2030 to bude až 420 gigawatt, je jen předpověď. Jak je reálná, nebo nereálná, ukazují další informace ze zmíněné zprávy.
Jádro, nebo vodík? Polsko a Německo jdou různými cestami
Materiál totiž bere v úvahu i projekty, které ještě nemají zpracovanou ani studii proveditelnosti. Těch je celkem 58 procent. Dalších 38 procent ji sice zpracovanou má, ale to je také vše, co mají. Pouhá tři procenta mají podle zprávy podepsané smlouvy, nebo se již dostaly do fáze výstavby. A to včetně Německa, ve kterém zelený vodík vystřídal v energetických plánech jen velmi obtížně proveditelná bateriová úložiště. Bohužel, stejně jsou na tom projekty na výstavbu elektrolyzérů, bez nichž není výroba vodíku možná.
Zpráva IEA současně upozorňuje ještě na geopolitický a strategický rozměr výroby vodíku. Stejně, jako ve výrobě fotovoltaiky, větrných elektráren, či baterií, v něm dominuje Čína. Její elektrolyzéry totiž vycházejí na kilowatt o 570 až 850 dolarů levněji, než ty evropské a americké.
Podle zmíněné zprávy bude do roku 2030 nejlevnější vyrábět vodík štěpením zemního plynu a uhlí. Protože i bez při souběžného zachytávání oxidu uhličitého, tedy se započtením ceny emisních povolenek, budou tyto varianty ekonomičtější, než elektrolýza za pomoci fotovoltaiky nebo větrných elektráren či jádra.
Ještě v květnu letošního roku byl přitom místopředseda EU Franz Timermans, odpovědný za Green Deal, pln optimismu (zde). Byť již tehdy jej několik firem na World Hydrogen Summitu (zde) upozorňovalo na nedosažitelnost těchto plánů.