Vídeň představila plán s názvem ,,Raus aus dem Gas“, tedy Pryč od plynu. Český premiér Fiala ve stejnou dobu ohlásil, že jednal o využívání plovoucího terminálu LNG v německém Lubminu. Plyn by odtud mohl proudit do České republiky již v příští topné sezóně. Která cesta je správná?
Srovnání v úvodu komentáře pochopitelně není úplně fér. Vídeňský plán směřuje k roku 2040, zatímco Fiala řeší současnost a nejbližší budoucnost. Jde ale především o princip a koncepci.
Vídeň tu svou představila, jakkoli jsou určitě na místě pochybnosti a odborná diskuze o její splnitelnosti. Není totiž žádným tajemstvím, že Rakousko se sice už roky halasně chlubí svou zelenou energetikou, staví se ostře proti jádru i uhlí, ale současně je energeticky závislé na dovozu elektřiny mj. i z našich uhelných a jaderných elektráren. Zároveň ještě nedávno patřilo Rakousko k největším zastáncům ruského plynu.
Nicméně město Vídeň má svou jasnou vizi. Ve srovnání s ostatními spolkovými zeměmi má hlavní rakouská metropole už dnes zdaleka nejnižší konečnou spotřebu energie na obyvatele na vytápění a ohřev vody. A chce vytápět bez využití zemního plynu. Zaměřit se chce na obnovitelné zdroje energie v hustě obydlených městských částech, kde se nachází stará zástavba. Tam plánuje město vsadit na dálkové vytápění, které již v současnosti dodává teplo do 40 procent vídeňských domácností. V méně hustě zastavěných oblastech se má uplatnit nízkoteplotní obnovitelná síť vytápění a řešení obnovitelných zdrojů energie pro jednotlivé budovy. Zásobování nových budov teplem by se mělo uskutečňovat místně dostupnou obnovitelnou energií. Město nevylučuje ani energetická řešení napříč budovami s nízkoteplotními lokálními topnými sítěmi.
V Británii nabízejí peníze za omezení spotřeby
Oproti tomu Česko v energetické koncepci tápe. Jen aktualizovaná verze má být představena letos, ale podle dostupných informací je příprava v plenkách. Chybí konkrétní plány, co a kdy nahradí v energetice uhlí. V přípravě je tendr na dva nové bloky Dukovan, které ale pouze nahradí dosluhující současné. Navzdory eufemistickým výkřikům zastánců obnovitelných zdrojů je evidentní, že ty se v našich podmínkách tahounem energetiky a teplárenství v nejbližších letech rozhodně nestanou.
V nedávné minulosti se předpokládalo, že tzv. dočasnou náhradou za uhlí bude právě zemní plyn, a to většinově ruský. Tyto plány rozmetalo samo Rusko. Nyní se shání LNG a řeší plynovody z jiných zemí, například z Polska. Nikdo ale zatím neřekl, zda jde skutečně jen o hašení akutní energetické krize, nebo o koncepční řešení na několik desetiletí.
Je nezbytné vyřešit řadu otázek. Bude plynu z alternativních zdrojů dostatek? Za jakou cenu? Jaká bude uhlíková stopa dováženého plynu? Jde o zcela zásadní otázky, protože jde o energetickou bezpečnost, cenovou dostupnost a v neposlední řadě klimatické závazky. Navíc realizované investice jsou v energetice vždycky velmi vysoké, takže logika velí, aby byly dlouhodobé.
Jestli vyjde ambiciózní plán Vídeňanům, můžeme jen z dálky sledovat a glosovat. Aby fungovala česká energetika a mohli jsme se spolehnout na stabilní dodávky za dostupné ceny, je ale pro nás všechny v Česku naprosto fatální. Proto by vláda odpovědi na výše zmíněné otázky měla dát co nejrychleji.