Podle odborníků má rekultivace doplnit i sukcese

Břehule říční okupuje pískovny kvůli příkrým břehům, které podél regulovaných řek marně hledá. Foto: andreas-trepte-www-photo-natur-net

Při obnově krajiny po těžbě uhlí je třeba dát větší šanci tomu, aby byla ponechaná samovolnému vývoji. Tento přístup má název sukcese a podle odborníků přináší nečekané výsledky včetně skvělého útočiště pro vzácné druhy zvířat.

První zmínky o obnově krajiny po těžbě se objevují na českém území již na začátku 20. století. O rekultivaci v dnešním smyslu však lze hovořit až v padesátých letech, kdy technika umožnila vznik rozsáhlých lomů a výsypek. Souběžně se měnilo i okolí, přičemž dnes je poněkud sporné, kde byla příroda více ničena – jestli tam, kde se těžilo, nebo tam, kde se odehrávalo velkoplošné intenzivní zemědělství, napsal magazín Euro.

Těžba surovin sice mění a lokálně ničí úhlednou krajinu, likviduje vegetační kryt a vytváří pro veřejnost nepřístupné plochy, přírodě to ale moc nevadí, různé druhy začnou okamžitě osidlovat každou nově vzniklou plochu,“ vysvětlil hydrobiolog Ivo Přikryl ze společnosti ENKI.

„Je na místě si uvědomit, že během těžby vznikají průběžně nové plochy pro raná sukcesní stadia, která jsou jinak v kulturní krajině vzácná. Tedy i období před začátkem jakékoli rekultivace v lomech a na výsypkách je z pohledu biodiverzity cenné,“ popsal Přikryl.

Do přírody kolem počeradské elektrárny se vrací koroptve

Rekultivace tedy do značné míry vždy odrážela dobové potřeby a požadavky. Proto se sukcese dostala do popředí zájmu až v uplynulých letech, kdy se zdravé životní prostředí stalo jednou z nejdůležitějších hodnot. A vědecké výzkumy ukazují, že prospívá přírodě více než sebelepší rekultivace.

„Již několik desetiletí pozorujeme, že postindustriální stanoviště představují náhradní biotopy pro druhy, které z běžné krajiny zmizely nebo rychle ubývají v důsledku intenzifikace a chemizace zemědělství, plošné eliminace rozptýlené zeleně, mezí nebo obecně kvůli homogenizaci krajiny, kdy jsou si velká pole svými vlastnostmi velmi podobná. V těžebnách a na jejich výsypkách, odkalištích či na haldách se mohou usadit a prosadit i vzácné druhy, které v živinově bohatších půdách nemají šanci obstát v konkurenci silnějších druhů,“ uvedla Markéta Hendrychová, expertka na rekultivace z České zemědělské univerzity v Praze.

Nyní již lze odpovědět na otázku, proč si muflon, břehule a ropucha vybírají taková nezvyklá útočiště. Schovávají se v nich před okolní civilizací! Muflonovi připomíná uhelná krajina domovskou Korsiku, břehule okupuje pískovnu kvůli příkrým břehům, které podél regulovaných řek marně hledá, a ropucha potřebuje dostatek mělkých tůní a kaluží bez vegetace, za což vděčí nákladním vozidlům v areálu pískovny.

„Ve srovnání s tradiční rekultivací najdeme na sukcesních plochách srovnatelný nebo až několikanásobně vyšší počet druhů. Významnější je ale opakovaně potvrzený fakt, že mladá sukcesní stadia hostí řadu druhů chráněných zákonem nebo těch vzácných, nejčastěji uváděných v červených seznamech. Často v silných populacích, někdy jde o druhy, které mají útočiště pouze na postindustriálních stanovištích, některé byly u nás donedávna dokonce považované za vymizelé,“ vysvětlila Hendrychová a má na mysli především ptáky, obojživelníky, hmyz, pavouky, brouky či vážky.

Turów: Měření nepotvrdilo překroční limitů hluku a prachu

Sukcese je i budoucností lomu ČSA

V následujících letech bude největší událostí v obnově české krajiny rekultivace lomu ČSA, v němž se více než sto let těžilo uhlí. Jde o území o rozloze 40 kilometrů čtverečních v trojúhelníku mezi Chomutovem, Litvínovem a Mostem. V rámci revitalizačního a resocializačního projektu Green Mine zde má společnost Sev.en Energy ambiciózní plán zahrnující obnovitelné zdroje energie, výrobu zeleného vodíku, ale i chytrý průmysl, zemědělství v biokvalitě či energeticky pasivní rezidence. Je koncipován tak, aby inspiroval k obdobným aktivitám a otevřel cestu k dalším investicím v této lokalitě. Klíčová otázka pro akademiky zní, nakolik využít sukcesi.

„V co největší míře na plochách, kde nepřeváží jiný zájem o jejich využití. Přednostně ale tam, kde je členitější terén a geologicky pestřejší podmínky a kde je předpoklad dlouhodobě samovolně udržitelných biotopů, pokud možno s nějak blokovanou sukcesí. Plochy s dobrými podmínkami pro růst dřevin projdou zajímavými a hodnotnými sukcesními stadii, ale po nějakých 70 letech dospějí do stadia hustého vysokého lesa. A ty už nebudou velkým přínosem pro podporu biodiverzity,“ říká Přikryl. A dodává: „Rozhodnout se to dá kvalifikovaně jen na základě kvalitního biologického průzkumu. Velký rozsah sukcesních ploch různého charakteru v kombinaci s velkou vodní nádrží s kvalitní vodou je příležitost, která by měla být využita. Ale to neznamená nechat území, jak je, a přírodo, pracuj za nás. Potřebné je přinejmenším vytvoření vhodné cestní a odvodňovací sítě a úprava ploch pro rekreační využití.“ Přirozená sukcese má tedy potenciál vrátit divočinu i do civilizací přesyceného srdce Evropy. A tato snaha může být úspěšná.

Trend sukcese se v poslední době promítá i do české legislativy. V návaznosti na novelu stavebního zákona přibyla do horního zákona povinnost těžební společnosti prověřovat možnost rekultivace „přírodě blízkou obnovou“ v rámci celého životního cyklu těžebních prostor, tedy nejen při jejich likvidaci, ale i při jejich přípravě a během dobývání.

Požadavek zvýšit podíl rekultivace ploch po těžbě samovolnou sukcesí je pak jednou z priorit programu Green Deal, který má Evropu dovést ke klimatické neutralitě do poloviny tohoto století.