Opravdu vede banky snaha o snížení produkce oxidu uhličitého? Vážně věří tomu, že státy EU můžou fungovat jen z obnovitelných zdrojů a ještě zastavit oteplování planety? A jen proto financují firmy, jež splňují kritéria takzvaného ESG?

Pro chování bank a pojišťoven, jež odmítají financovat, nebo pojišťovat konvenční, především pak uhelnou energetiku, jsou dvě, možná tři vysvětlení.

Tím prvním je, že fatálně selhaly týmy bankovních analytiků. Pravda je, že vyjádření některých bankovních manažerů či analytiků působí jako zcela odtržené od reality. Protože přitom vycházejí z výsledků práce analytických týmů svých ústavů, mohlo by to tak být. Je však málo pravděpodobné, že se nikdo z analytiků nepokusil zjistit, co si o celé věci myslí energetici, nebo vědci, kteří nepodléhají ideologii. A že by navíc pak byli všichni umlčeni. Takže teorie o možném selhání bankovních analytiků bude pravdivá jen stěží.

Německé atomové elektrárny nepomohou vyřešit krizi s plynem

Druhý důvod, kterým jsou zisky, je podstatně pravděpodobnější. Protože když bankovní analytici vezmou v úvahu jakou obrovskou energii garnitura téměř ovládající EU do celé záležitosti s „bojem proti oxidu uhličitému“ vkládá a jaké peníze do celého zeleného cirkusu již putovaly a dále putovat mají, je jim jasné, že tohle je příležitost. O to větší, že jsou ve hře státní podpory, dotace, pobídky a prakticky generální vládní posvěcení pro tuhle přestavbu všeho na větnou a fotovoltaickou elektřinu. Dokud to budou státy podporovat, stojí za to to financovat, protože jde o velmi bezpečně investované peníze. Jestli to bude opravdu fungovat,  může být bankám jedno. Protože až se ukáže, že to nefunguje, budou zase mít co financovat a na čem vydělávat.

Mluvit při tom o boji za klima je pro ně jen vhodná zástěrka. Tu ještě výrazně vylepšil vynález netržního a vpravdě komunistického posuzování kritérií ESG (Environmental, Social, and Governance, souhrn požadavků na „společenskou odpovědnost environmentální udržitelnost“). Což v podstatě znamená, že ten, kdo podniká při dodržení standardů ESG nemusí příliš koukat na to, zda podniká dobře a je v zisku, nebo má šanci v zisku brzy být, jak je to normální. Dokud totiž bude třímat prapor „udržitelných investic“ ESG, stát jej nenechá padnout. Protože přeci musíme být ohleduplní k planetě. Stejně, jako za bolševika nebylo důležité, jestli firmy fungují a vydělávají, ale to, zda „plní plán“ a dodržují „linii strany“.

Francie vrátí do provozu uhelnou elektrárnu v Saint-Avold

Z hlediska finančních ústavů je tedy příklon k zelené víře zcela pragmatickým krokem. O klima jim nejde, stejně jako jim nejde o to, zda dokážeme zaplatit za elektřinu, nebo zda ji vůbec budeme mít. Což samozřejmě jen potvrzuje nevalný morální kredit, který tyto instituce mezi lidmi mají.

Třetím vysvětlením by mohlo být ovládnutí těchto bank proponenty tajných služeb států, pro které je výhodné oslabovat evropské státy na všech frontách. Ani tenhle vliv nemusí být nevýznamný. Pozici takových lidí v bankovních strukturách samozřejmě usnadnila zelená hysterie, kterou šíří Brusel. Snadno pak mohli přicházet s touto tématikou na porady vedení a nikdo je přitom nemohl podezírat z nečestných úmyslů. Důkazy pro to nejsou, ale pokud Rusko dokázala ve vší tichosti financovat ekologistické skupiny bojující proti frakování, nebo si koupit bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, proč by si nedokázalo koupit pár bankovních manažerů? A proč by to nedokázala třeba Čína?

Nicméně, hlavním důvodem pro zdánlivě nelogické chování finančníků je, ostatně jako vždy, evidentně zisk. Dokud bude EU nařizovat podporu obnovitelných zdrojů bez ohledu na jejich skutečné možnosti produkce elektřiny, bude pro banky výhodné je financovat. A nefinancovat uhlí, které však je – na rozdíl od OZE – jistým zdrojem energie.