Doba čtení:3 m, 9 s
Mimořádné zdanění zisků energetických firem, jež nepostihuje ty, kteří na současné krizi vydělávají nejvíc, je podivné. Ale přímo obludné je, jak celé zdanění – v rozporu s logikou – dokázali zmanipulovat zelení lobbisté. Víc v Česku, než v Německu.
Německá vláda přistupuje k mimořádnému zdanění energetických firem jinak, než česká. Především v tom, jak chce zdanit jaderné elektrárny. Těm totiž hodlá nastavit práh daně na 130 eur za megawatthodinu, kdežto česká vláda jej stanovila na 70 eur. To se však dá pochopit, protože Němci svých posledních pár jaderných bloků chtějí udržet v provozu až do jara, oproti původně předpokládanému konci prosince. To je situace, kdy je vhodné být k jejich majitelům daňově vstřícnější. Samozřejmě to však nic nemění na tom, že celá windfall tax postihuje základní a nezbytné prvky celého energetického řetězce, nikoli ty, kteří jen na burze přeprodávají elektřinu a ze současné krize mají daleko větší zisk, než samotní výrobci. Jenže, podle dosavadních novinářských pátrání, jména těchto firem nikdo nezná. Zdá se neuvěřitelné, že by se vlády k těmto údajům nedokázaly dostat, že? Leč zatím to tak je a mimořádná daň se jim vyhne obloukem. V Německu i v Česku.
Přístup k mimořádné dani má v Německu i Česku i další společný rys. Zarážející minimálně stejně, jako ten již zmíněný. Jde o míru zdanění občasných zdrojů elektřiny, tedy OZE. Ta je sice na první pohled mezi oběma státy rozdílná (180 eur/MWh v Česku, 130 eur/MWh v Německu), ale v obou případech ignoruje základní logiku. Což jen potvrzuje obrovskou sílu zelených lobbistů, kterým se tento přístup politiků k OZE daří prosazovat již dlouhé roky.
Dlouhodobá prezentace OZE totiž spočívá v tom, že jde o provozně nejlevnější zdroje, jež dodávají elektřinu prakticky zadarmo. Což je prostě fakt. Nepotřebují dovážet ani těžit žádné palivo. Když svítí slunce, nebo fouká vítr, tak mohou produkovat. Když ne, stojí a elektřinu musí dodávat zdroje, jež k provozu potřebují dodat suroviny. Výměnou za to však dodávají svoji produkci kdykoli je to potřeba. Nicméně, proč by zdroje, jež k provozu potřebují jen vítr či slunce, měly být zdaněné až od 180, respektive 130 eur za megawatthodinu?
„Poplatek zadusí společnosti zabývající se obnovitelnými zdroji energie, protože tyto firmy investují nemalé peníze do nových technologií,“ cituje portál iDnes poslance německých opozičních křesťanských demokratů Andrease Junga, podle kterého je i zdanění od 130 eur pro provozovatele OZE nebezpečné (zde). Jenže pan poslanec opomíjí fakt, že provozovatelé konvenčních a stále dodávajících zdrojů musí investovat také. A k tomu nakupovat paliva. A v případě uhlí a plynu také emisní povolenky. Přesto budou německé uhelné elektrárny podléhat mimořádné dani od 82 eur za megawatthodinu, ty české pak od ceny 170-230 eur za megawatthodinu.
Při současném eurounijním modelu přitom provozovatelé OZE dostávají nejrůznější dotace na stavbu a přednostní přístup do sítě, což již samo o sobě deformuje trh. Na jiné zdroje se totiž dotace nenabízejí. Dokonce v posledních letech již mají konvenční zdroje vůbec problém získat financování od bank.
Cena elektřiny v prostoru EU přitom vzniká podle ceny, za kterou dodávají provozně nejdražší elektrárny, což jsou nyní ty plynové. Provozovatelé OZE díky tomu měli obrovské zisky již před krizí, nyní je mají astronomické. A přesto je česká a německá vláda – obě zoufale hledající peníze – nedokáží mimořádně zdanit tak, jak by odpovídalo skutečným poměrům. Jak je to možné? Jediné vysvětlení, které je po ruce, je strašlivá síla zelené lobby. Lobby, která je zřejmě prorostlá do všech úrovní politiky. Protože jen tak může zajistit dlouhodobé neekonomické protežování zdrojů, jež nejsou schopné zajistit kontinuální dodávky elektřiny.
Je-li tomu tak, je zelená lobby pro evropské státy nejnebezpečnějším nepřítelem současnosti. O to obludnější je pak fakt, že pobírají dotace z našich daní a z dluhů, které naše vlády dělají.