Doba čtení:2 m, 48 s
Kdy byste svému nepříteli vypnuli dodávky plynu, na kterých je závislý? Tisíciletá vojenská historie má jednoznačnou a ověřenou odpověď. A Rusko ji bezpochyby zná.
Asi každý v evropských státech sdružených v EU už ví, že unijní státy jsou závislé na dodávkách ruského plynu. Celkově z 40procent, ale některé státy, jako třeba zrovna Česko, až téměř ze 100 procent. A všichni se bojí, zda Rusko dodávky nepřeruší, protože jejich nahrazení je v krátké době neproveditelné. Ta krátká doba ovšem znamená několik let. Jenže plyn zatím proudí a počáteční panika opadla. Logicky. Leč nesprávně.
Rusko chce dobít Ukrajinu a velkou překážkou na této cestě představují dodávky zbraní ze států EU a USA. Plyn je nejmocnější nevojenskou zbraní, již ruští agresoři mají k dispozici. A není důvod si myslet, že ji nevyužijí. Ta zbraň je totiž ještě mocnější, než se na první pohled zdá. A ač se její použití nebude přímo týkat USA, postihne i je. Protože se budou muset soustředit na pomoc evropským státům, místo toho, aby se staraly přímo o Ukrajinu a Rusko.
Použití „plynové zbraně“, bez nadsázky zbraně hromadného ničení, závisí v první řadě na tom, jak dlouho bude Ukrajina vzdorovat a jak dlouho ji bude západ podporovat. Za druhé na ni může dojít paradoxně v okamžiku, kdy válka skončí. Je přitom jedno, zda se Ukrajina ubrání, nebo ji Rusko obsadí. V prvním případě může mít zastavení dodávek plynu za cíl ukončení zbrojní pomoci Ukrajině. Ve druhém případě může sloužit k prosazení ruských požadavků bez další války (v případě, že Ukrajina padne), nebo k zabránění v mezinárodním potrestání Ruska a změně tamního režimu.
V každém případě k nasazení této zbraně dojde ve chvíli, kdy zasáhne západní protivníky ruské říše nejbolestivěji. Již nyní si však agresor chystá podmínky, aby tento úder byl co nejničivější.
Plyn tedy zatím teče do Evropy nejen proto, že Putin ještě věří v relativně brzký úspěch svých invazních hord. A také tomu, že připomínání plynové zbraně bude šířit neklid mezi slabými evropskými vůdci. Silných vůdců přitom evropské státy jaksi nemají. Nejlépe na příkladu slabého Německa je vidět, že tato taktika ovoce od samého začátku přináší. A unijní sankce potvrzují to samé. Plyn ale také do Evropy zatím teče i proto, že ještě nenastal ideální čas pro jeho vypnutí. Ta správná chvíle přijde v prosinci.
Když přestane do států EU před Vánoci proudit 40 procent plynu, zamává to se vším. S průmyslem, s teplem i elektřinou. Dovedete si představit ty Vánoce? Kolik továren se zastaví a kolik lidí bude najednou závislých na nějakých dávkách od státu? Co to udělá s náladou lidí, jejichž politická reprezentace se netěší velké důvěře již nyní? A k tomu se bude málo topit a dost možná i svítit. To se dá srovnat se zimou v Německu v roce 1944, když druhá světová válka spěla ke konci a jednoznačné porážce agresora. Letos to agresor, velmi pravděpodobně, udělá sám.
Nikdy jindy totiž nedosáhne uzavřením kohoutů takového celkového efektu. Aby efekt byl co nejničivější, lavíruje nyní Gazprom a kvůli údajným opravám a údržbě omezuje či rovnou přerušuje dodávky svými plynovody. Protože každý kubík plynu, který se nyní neuloží do zásobníků, bude v zimě zvyšovat účinek uzavření kohoutů.
Ruské poděkování za tuhle možnost patří všem poslancům Evropského parlamentu, kteří ignorovali bezpečnostní doporučení z dubna 2018 (zde). A samozřejmě všem eurokomisařům.