Uhelné elektrárny neprodukují jen elektřinu, teplo a kouř z komínů. V průběhu výroby vznikají také produkty, které využívají výrobci cementu a betonu či stavebníci. Ročně se jich v Česku vyprodukuje přes 12 milionů tun, zájem přitom roste od odběratelů z tuzemska i ze zahraničí.
Dvě třetiny objemu vedlejších energetických produktů představuje popílek, který šetří přírodní suroviny, například kamenivo či slínek při výrobě cementu. Využívá se také jako materiál pro stavbu komunikací nebo třeba při výrobě zámkové dlažby. Tyto vedlejší produkty, kromě popílku jde o elektrárenskou strusku či energosádrovec, znamenají pro energetické firmy dodatečný byznys. A to platí nejen pro velké provozovatele elektráren a tepláren, jako jsou ČEZ a EPH, ale také pro menší městské teplárny.
Čtěte také:
Bez nových vedení bude v EU málo elektřiny
Lidé chtějí, aby se od uhlí ustupovalo opatrně
„Současný zájem o tyto produkty převyšuje naši možnou kapacitu dodávek,“ uvedl pro idnes.cz Pavel Donát ze společnosti ČEZ Energetické produkty. Firma proto nyní ve svých elektrárnách, kde se nepředpokládá brzké odstavení, modernizuje distribuční centra, aby si zájemci mohli odebírat větší množství popílku či energosádrovce. Jde například o elektrárny Prunéřov 2 či Tušimice u Kadaně na severozápadě Čech. Posuzuje také přepravu po železnici, protože někde už naráží na limity okolních silnic.
Popílek přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů a má lepší trvanlivost a pevnost, která však „nabíhá“ pomaleji. Ukázalo se to u hráze Orlické přehrady, kde se při stavbě v 50. letech použilo velké množství popílku. Podle odběru vzorků z roku 2011 je hráz stále pevnější.
I energosádrovec, jako produkt odsíření, nahrazuje přírodní materiál. Je navíc mnohem čistší než přírodní sádrovec. Používá se například při výrobě sádrokartonových desek, sádry nebo při výrobě omítkových směsí.
„Energosádrovec se řadí mezi strategické suroviny. Přírodní zdroje sádrovce jsou nedostatečné a těžba neekologická,“ vysvětlil Donát. V obou případech jsou navíc přírodní suroviny dražší, normy nicméně obvykle neumožňují výlučné použití „náhradního“ řešení.
Postupný odklon od uhelných zdrojů ovšem znamená, že těchto materiálů bude stále méně. „Materiálu ubývá. Škoda každé tuny, která ‚padne‘ vedle,“ uvedl Roman Snop, který se v ČEZ EP zabývá výzkumem. Podle něj už nyní chybějí tyto materiály pro stavebnictví ve Velké Británii či v Německu. Stavebníci mají v takovém případě v zásadě dvě možnosti.
Buď budou odrýpávat staré složiště, což ale nejde ve všech případech, nebo budou materiál vozit ze zahraničí, zejména z Asie, kde je uhelných elektráren zatím dost. Jenže doprava s sebou nese další ekologickou zátěž.
Kdy výroba v uhelných elektrárnách skončí v Česku, zatím není jasné. Uhelná komise, kterou vedou ministři Karel Havlíček a Richard Brabec, nyní připravuje tři různé scénáře ústupu od využívání uhlí. Střední cesta počítá s tím, že útlum uhlí by nastal od roku 2035 do roku 2045.
Mohlo by vás zajímat:
Rypadlo váží jako 2700 škodovek
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
“BIG MUSKIE” – největší chodící bagr