Doba čtení:1 m, 52 s
Unijní „boj“ proti plastovému odpadu dává větší smysl, než ten proti oxidu uhličitému. Globálně je však stejně bezvýznamný.
Představa unijních vůdců, že se EU stane jakýmsi zeleným lídrem světa, se ukazuje čím dál víc pomýlená. Nikdo z rozhodujících znečišťovatelů totiž její snahy nenásleduje. Jediné, co tak ze svých snah můžou státy v EU mít, je dobrý pocit, že „to“ nenechaly být. S ohledem na vynaložené náklady je to však velmi slabá útěcha.
Podle studie z časopisu Science, o níž informuje portál Hrot24 (zde), jsou největší znečišťovatelé planety plastovým odpadem z Asie. Stejně, jako je tomu v případě vypouštění oxidu uhličitého. Mezi 10 největšími plastovými hříšníky je devět asijských států, včetně Číny a Indie. Proniknout mezi tuto „elitu“ se podařilo pouze jihoamerická Brazílii. Největším znečišťovatelem pak jsou, poněkud překvapivě, tichomořské Filipíny se 116 miliony obyvatel v roce 2022. Ty ročně vypustí do oceánu přibližně dvojnásobek toho co evropské státy, Kanada a Spojené státy, tedy 356 tisíc tun oproti 176 tisícům tun.
Proč jsou přepočty emisí „na hlavu“ k ničemu
Malé ovšem není ani jedno z uvedených čísel, o tom není pochyb. Snižovat množství svinstva v oceánech je samozřejmě správné. Ale dokud to nepochopí nejen vlády, ale také samotní obyvatelé dalších států světa, unijní snahy nemají šanci nic změnit. A tak je k nim potřeba přistupovat.
Což je situace obdobná, jako u oxidu uhličitého. S jediným rozdílem. O jeho neblahém vlivu na planetární klima se dá na seriózním vědeckém základě pochybovat, ač klimatisté s úsměškem tvrdí, že to není možné. Nicméně i v tomto případě je snaha EU předem odsouzená k nezdaru. Když státy v unii svých celkových asi osm procent globálních emisí zredukují někam k nule, neprojeví se to nijak, protože velcí emitenti, v čele s Čínou své emise zvyšují. Čili unie může úplně klidně své zelené tažení zpomalit. A to dokonce velmi podstatně.
V případě plastů by však nějaké velké zvolnění zřejmě nebylo dobrým rozhodnutím. Mikroplastům už zjevně neutečeme, ale alespoň si můžeme méně svinit vlastní životní prostředí. Čímž – na rozdíl od klimatu – dosáhneme hmatatelného výsledku. Jen to chce, aby si EU uvědomila známý fakt. Ten, že o životní prostředí se více zajímají lidé, kteří nemají hluboko do kapsy. Takže už by měla přestat pracovat na tom, aby Evropané byli chudí.