Doba čtení:1 m, 47 s
Na větrných elektrárnách se podepisuje zub času. Podle prognózy španělské asociace pro větrnou energii se životnost více než třetiny všech větrných turbín v provozu blíží ke konci. To způsobuje problémy.
Větrné turbíny nevydrží věčně. Po 20 až 25 letech je provozovatelé obvykle demontují, protože jsou zastaralé. Přesně to se brzy stane s přibližně 7 500 turbínami ve Španělsku, napsal server epochtimes.cz.
Španělsko mělo v roce 2022 přibližně 21 000 větrných elektráren. Přibližně 36 procent z nich ale bude muset být v příštích pěti letech vyřazeno z provozu kvůli svému stáří. Informoval o tom polský veřejnoprávní zpravodajský kanál TVP.
To znamená, že se chystá demontáž přibližně 7 500 větrných turbín a celkem více než 21 000 listů rotoru. Ty je pak třeba odstranit a zpracovat, což představuje velký logistický problém. Většinu materiálů, jako je ocel, měď, elektronika a generátory, lze bez problémů recyklovat. Problém s likvidací představují lopatky rotorů turbín vyztužené skleněnými vlákny, které tvoří přibližně 15 procent celého systému.
Umělé kompozity vyztužené skelnými vlákny, jako je sklolaminát, se obtížně recyklují, protože se skládají z kombinace materiálů, které nelze snadno oddělit. Na rozdíl od termoplastických materiálů (např. PET lahví), které lze roztavit a znovu použít, se kompozity často skládají z termosetů, které nelze roztavit. Podle Univerzity aplikovaných věd v severozápadním Švýcarsku proto jejich recyklace vyžaduje speciální procesy, jako je pyrolýza nebo solvolýza. Teprve poté lze materiály oddělit a teoreticky recyklovat.
V praxi zatím žádná z těchto metod nepřinesla požadovaný výsledek. Místo toho se objevily další materiálové a energetické problémy, které ekonomické využití téměř znemožňují. V důsledku toho dosud neexistuje žádný postup recyklace rotorových listů ve velkém průmyslovém měřítku. Problém s recyklací se však neomezuje pouze na Španělsko, ale existuje po celém světě, včetně Německa.
Navzdory růstu se evropský větrný průmysl, včetně Španělska, potýká s miliardovými ztrátami. Důvodem je i konkurence ze strany Číny, která má lepší přístup ke zdrojům a – díky vysokým dotacím a levné pracovní síle – nabízí nižší ceny.