
Už po jedenácté se právě dnes koná setkání Švermováků, tedy bývalých zaměstnanců Dolu Jan Šverma. Tuto oblíbenou tradici založil a udržuje Josef Pěnkava, který je zaměstnancem Coal Services, velkou část své profesní dráhy ale strávil právě v tomto závodě a srdcem je stále Švermovák.
Jak vlastně vznikla tradice setkání Švermováků?
Kdybychom to vzali historicky, už za starých časů se pořádala setkání pracovních kolektivů, kde se oceňovali nejlepší pracovníci a podobně. Následně se dělala setkání jednotlivých úseků. My jsme se pak snažili organizovat setkání techniků úseku, kde jsme se dohodli, zda by nestálo za to udělat větší sraz, což nakonec vyústilo v setkání zaměstnanců úseku lom Dolu Jan Šverma. Na něj dorazili i kolegové z jiných úseků a to už byl jen krůček k pravidelnému setkávání všech Švermováků, bez dělení na úseky, techniky nebo dělníky. Poprvé jsme se takhle sešli ve Strupčicích v roce 2009 a od té doby se zde scházíme každý rok.
Čtěte také:
Tajuplná uhelná lebka
Důl Jeroným odkryl nová tajemství
Proč se scházíte právě ve Strupčicích?
Jsem rodákem a velkým patriotem Strupčic, takže při myšlence uspořádat setkání, pro mne byly první volbou. Navíc jsem chtěl, aby Strupčice vešly do podvědomí širšího okolí, což se myslím, povedlo. Ve zdejším sportovním areálu je velmi příjemné prostředí a je tu i odpovídající zázemí. Spolupráce s obcí funguje velmi dobře, navíc Strupčice jsou partnerskou obcí Vršanské uhelné, takže do sebe všechno pěkně zapadá. Lidem se tady líbí a dnes už by se nikdo nechtěl stěhovat jinam.
Sjíždějí se Švermováci jen z okolí, nebo máte i účastníky z větších dálek?
Kolegů z okolí je samozřejmě nejvíc, zřejmě nejvzdálenější účastníci, co pamatuji, jsou z jižních Čech a mám pocit, že buldozerista Pavel Vágner jezdí z Německa, takže máme i zahraniční účastníky. Shodou okolností na letošní ročník mám v plánu zpracovat statistiku podle prezenčních listin, kdo se zúčastnil nejčastěji a vypadne z toho i celkový počet zaměstnanců Dolu Jan Šverma, který na naše setkání dorazil.

Kolik se vás každoročně sejde?
Odhadem se schází kolem 250 lidí, ale přesný počet vzejde z chystané statistiky. Přicházejí hlavně starší ročníky, kterým je dnes už mezi 75 až 80 lety. Ti zažili zlatou éru šachty a těší se, že se opět uvidí s kamarády a známými a popovídají si. Vysoké procento tvoří lidé z úseku dopravy, kterých bylo svého času na Švermě kolem čtyř stovek. Jinak je to stejné jako třeba na srazech bývalých spolužáků, které mimochodem také organizuji. Vytvoří se pevné jádro, které má chuť se scházet pravidelně, a ti nevynechají. Je milé, že si to lidé řeknou i sami mezi sebou a vzájemně se domluví, přijedou společně a nakonec se ukážou i ti, kteří by se za normálních okolností sami nikam nevypravili. Ještě větší radost mám, když pak slyším, že se jim tu líbí a příští rok přijdou znovu. Je také pravda, že nás postupně ubývá, přece jen nikdo z nás nemládne.
Švermováci mají sraz vždycky na začátku září, je v tom nějaký záměr?
Částečně ano. Chtěli jsme dělat setkání v létě, aby se dalo sedět pod širým nebem, to je vždycky příjemnější atmosféra. A zatím jsme měli na počasí štěstí, někdy možná až moc, protože velké vedro nám také úplně nesvědčí. Vzpomínám, že první strupčické setkání se povedlo, měli jsme skvělou tombolu a jen krátce před jejím vyhodnocením začalo pršet. A není třeba zastírat, že termín na začátku září má částečně i ekonomické důvody. Pronájem sálu či sportovní haly by představoval nemalé náklady.
Letošek je pro historii Dolu Jan Šverma významným rokem…
Třicátého června uplynulo dvacet let od zániku samostatného Dolu Jan Šverma. Významných dat je ale víc, například v roce 1919 byla na Dole Robert, což byl vlastně předchůdce Švermy, zahájena těžba povrchovým způsobem. Podobných zajímavostí z historie mám na letošní setkání připraveno ještě několik, ale držím se zásady, že dopředu neprozrazuji nic z programu, aby bylo překvapení.
Mohlo by vás zajímat:
Léčivé koule už patří minulosti
Služební auto obra Koloděje
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme