Vizionářka, nebo nebezpečná naivka?

Když ukážeme zbytku světa, jak skloubit udržitelnost a konkurenceschopnost, přesvědčíme další země, aby se k nám přidaly.” Těmito slovy vysvětlila šéfka Evropské komise Ursula Von der Leyenová svůj zelený plán pro Evropu. Má její přesvědčení naději na úspěch?

V Evropě bychom na tuto otázku určitě dostali hodně různé odpovědi. Zelení by nepochybně řekli, že ano, nejspíš by dodali, že zkrátka musí uspět. Naopak konzervativci by se nejspíš zasmáli, nebo by se naopak rozčílili. Ostatní by byli asi někde mezi. To vše ale není příliš důležité.

Čtěte také:
Nástupkyně Junckera prosazuje klimatickou paniku
Přestane lidstvo používat ocel?

Klíč k odpovědi na tuto otázku totiž neleží v Evropě, ale naopak všude jinde ve světě. Zejména pak v Číně, USA, Indii, Rusku, Pákistánu, Indonésii, Vietnamu, Íránu, v afrických zemích. Zkrátka všude tam, kde boj s klimatickými změnami nevnímají ani zdaleka tak prioritně. Tam, kde řeší, jak vyrobit dostatek energie a nastartovat hospodářství, aby se lidé měli lépe. Tam, kde nechtějí uhelné elektrárny zavírat, ale naopak stavět. Podle databáze Global Coal Exit List plánuje v současné době výstavbu dalších uhelných elektráren na 60 zemí. Souhrnný instalovaný výkon uhelných elektráren ve světě, jež nyní přesahuje 2000 GW, tak stoupne o 579 GW. Celosvětově se logicky zvyšuje i objem těžby uhlí. Loni těžba uhlí meziročně stoupla o 3,3 procenta, tedy o 250 milionů tun na 3,55 miliardy tun. A to se bavíme pouze o jednom z mnoha segmentů, který je zodpovědný za emise skleníkových plynů. Ve zmíněných zemích totiž chtějí rozvíjet průmysl, vyrábět cement, aby mohli stavět, masivně se tam rozvíjí i doprava. To vše, navíc ruku v ruce s neustálým nárůstem počtu obyvatel, znamená stálé zvyšování spotřeby a tím i uhlíkové stopy.

Ursula von der Leyenová svůj argument staví na premise, že udržitelnost a konkurenceschopnost skloubit lze. A že to Evropská unie světu ukáže a tím ho inspiruje. Mnoho lidí však tvrdí, že přehnaný tlak na snížení emisí naopak konkurenceschopnost evropských zemí a jejich firem naopak dramaticky poškodí. Právě možnost skloubení udržitelnosti a konkurenceschopnosti je tak správná otázka, kterou by si Evropská unie měla položit. Šéfka evropské komise ji však přeskočila. Trochu to vypadá, jako by rozbouřenou řeku přešla po kládě a na základě toho nabyla přesvědčení, že po ní přejedou i auta a vlaky. Ty ale potřebují úplně jiné mosty.

Přesto von der Leyenová může mít pravdu. Třeba se ve světě najdou politici, kteří evropský apel vyslyší. Nebo je k tomu donutí tlak voličů. A ty mosty se skutečně postaví. Jenže co když se to nepodaří? Nebo, co když to bude trvat ještě několik desetiletí? Jak dlouho může Evropská unie vydržet v boji s klimatickými změnami osamocená? Zejména když den co den sledujeme, že Čína, Rusko, USA i další země hájí velmi tvrdě zejména své vlastní ekonomické zájmy. Budou je ochotny potlačit ve prospěch globálního boje s klimatickými změnami? Nebude je lákat spíše kořist v podobě oslabené Evropské unie?

Z mého pohledu je těch otazníků trochu moc na to, aby Evropská unie vyrazila na kládu dřív, než se jimi bude alespoň zabývat. Většina z nás totiž asi někdy třeba potok po kládě přecházela. Ono to klouže a riziko pádu je dost velké. Zejména, když se najde „dobrák“, který do vás ještě šťouchne klackem.

Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje