Vycouvá EU z ruské plynové pasti?

Evropská unie je v dodávkách plynu prakticky zcela závislá na Kremlu. Nyní se rozhoduje, zda tuto závislost ještě prohloubí, nebo z ní začne couvat. Foto: pixabay.com

Druhá polovina roku odhalila velké riziko evropského energetického roku, kterým je závislost na ruském plynu. Omezení dodávek vyhnalo ceny plynu brutálně nahoru a s nimi i ceny elektřiny. Vede z této pasti cesta ven?

Pokud o tom měl někdo pochybnosti, letos o ně přišel. Evropa je zcela závislá na ruské státní společnosti Gazprom. Nebo na Kremlu, chcete-li. Stačí omezení dodávky v jediném z plynovodů napojených na ruská ložiska, a ceny energií na evropských burzách letí do smrtících výšin, napsala Zuzana Kubátová na serveru Seznam Zprávy.

Ačkoli se roky mnozí snažili tvrdit, že plynu je pro Evropu dostatek a proudí k nám řadou alternativních cest, uplynulé měsíce ukázaly, že i když třeba do Česka může téct plyn z východu, západu, severu i jihu, jde pořád hlavně o plyn ruský. A není šance, že se to v dohledné době změní. Spíše bude ještě hůř, protože o plyn je obrovský zájem v Asii, především v Číně.

Gazprom vydělal na drahém plynu miliardy

Ve hře je byznys i politika

Velkým a kontroverzním tématem je nový plynovod Nord Stream 2. Vyhýbá se Ukrajině či Polsku, přes něž vedou starší cesty, a jejichž vztahy s Ruskem se zhoršují. Znamená lepší možnosti dodávek pro celou střední Evropu, jenomže dál zvýší naši závislost na ruském plynu. Tady je také třeba hledat důvod, proč vázne udělení licence pro už hotový plynovod. Oficiálně se řeší právní a regulatorní podmínky, za procesem jsou ale politické tlaky. I proto zřejmě Rusové přiživili evropské obavy z nedostatku plynu: Gazprom si pronajal několik evropských plynových zásobníků, které ale před sezonou dostatečně nenaplnil, uvedla Kubátová.

„Proč, to je otázka,“ říká dlouholetý vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, podle něhož jde z ruské strany o nátlak na německé úřady rozhodující o licenci. Poloprázdné zásobníky totiž přispívají k plynové panice a ta zase k růstu cen. Ruský nátlak pravděpodobně usnadnili také evropští dovozci, mocné energetické skupiny jako RWE, OMV nebo Shell. Nezajistili si dostatek plynu v bezpečných dlouhodobých kontraktech, od nichž postupně odcházejí. Na menší váhu dlouhodobých smluv v posledních letech tlačila i Evropská komise.

Podle Bartušky se ukazuje jako chybné evropské přesvědčení, že Gazprom hraje podle tržních pravidel. „Evropská unie předpokládá, že kdo je na trhu, má jako hlavní zájem prodej zboží. Ale u ruského plynu nerozhoduje obchodní zájem, nýbrž politický zájem Kremlu,“ vysvětlil expert, podle nějž si musíme odpovědět na klíčovou otázku, zda jsou energie komodita, nebo veřejný statek. „Komodita může být zbytná, veřejný statek ne,“ vysvětluje Bartuška. „Pokud je elektřina veřejný statek, pak ale není udržitelný propojený liberalizovaný evropský trh v dosavadní podobě. Pokud se ukáže, že zkušenost této zimy je strukturální, nikoliv jen cyklická záležitost, pak se pravidla obchodování s energiemi musí změnit,“ říká Bartuška.

Je vám zle? Tak vám bude ještě hůř!

Vedle nečekané debaty o liberalizaci se musí Evropa vypořádat se změnami své energetiky pod tlakem „nové zelené dohody“ – takzvaného Green Dealu. Loni se Evropská unie zavázala ke snížení emisí Co2 o 55 procent do roku 2030 a k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050.

Podle Bartušky je pro Rusko Green Deal hrozba, protože podstatná část příjmu ruského státu pochází z exportu fosilních paliv do Evropy. Krátkodobě je ale Green Deal pro Rusko naopak šance k posílení obchodu i vlivu. Přinejmenším do poloviny příští dekády se rychlý nástup obnovitelných zdrojů zvlášť ve střední Evropě zřejmě neobejde bez vyššího využití plynu, protože zatím stále trvá tlak na odstavení dosud fungujícího uhlí. Pokud tedy Evropa nezatáhne za ruční brzdu.

Má smysl nahradit uhlí plynem?

Z pohledu klimatu totiž nemá výměna domácího uhlí za dovážený plyn smysl, celková emisní stopa energetiky postavené na dováženém plynu je přinejmenším srovnatelná s tou uhelnou. Podle některých studií je dovážený plyn pro klima dokonce horší, protože při těžbě a transportu uniká do ovzduší metan, který se podílí na globálním oteplování víc než samotný oxid uhličitý.

Jak si řešení plynového dilematu představují evropští stratégové Green Dealu? „On to zatím nikdo neřeší,“ vysvětlil Bartuška. „Situace nemá žádné technicky dobré řešení. Pokud ale bude tato zima zlá a ceny vysoké, může to plyn v Evropě úplně odepsat,“ zdůraznil.

Pokud zemní plyn získá bruselskou podporu, jeho celková spotřeba v příštích letech poroste. Což znamená i pokračující tlak na cenu a posilující pozici Ruska. Kromě Ruska nemá plyn kdo v potřebném objemu plyn do Evropy dodávat.

Bartuška soudí, že kdyby Gazprom tlak na Evropu přehnal, obrátilo by se to proti němu. „Evropa by v takovém případě mohla přimhouřit oči nad uhlím. Nejmodernější české uhelné elektrárny by mohly fungovat jako strategická rezerva až do 40. let. Osobně nevidím do konce dekády kromě plynu jiné řešení, než uhlí,“ říká zmocněnec pro energetickou bezpečnost. Pro evropské zastánce rychlé dekarbonizace je ale takový obrat zatím těžko představitelný.

Podle nového českého ministra průmyslu Jozefa Síkely je třeba ke snížení závislosti na Rusku „diverzifikovat zdroje“ a hledat pro zajištění energií nové cesty: „Ta úplně jiná cesta se může jmenovat různě, třeba vodík,“ říká.